ECLI:CZ:US:2019:1.US.3825.18.1
sp. zn. I. ÚS 3825/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem, advokátem, sídlem Perucká 2483/9, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2018 č. j. 101 Co 263/2018-M 11 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. července 2018 č. j. 42 P 502/2012-M 71, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého O. P., v soudním řízení zastoupeného městem Mělník, sídlem náměstí Míru 1, Mělník, a 2. Ž. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho základních práv chráněných čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny v důsledku vydání shora uvedených soudních rozhodnutí.
2. Okresní soud v Mělníku napadeným usnesením rozhodl o návrhu stěžovatele, aby předběžným opatřením nařídil vedlejší účastnici 2. (dále též "matka") umožnit stěžovateli stýkat se s nezletilým vedlejším účastníkem 1. (dále též "nezletilý syn") a pečovat o něj v době od 23. 7. 2018 do 31. 8. 2018, tak, že v navržených termínech od 23. 7. 2018 do 26. 8. 2018 se řízení zastavuje a v termínu od 27. 8. 2018 do 31. 8. 2018 se návrh zamítá.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze usnesení soudu prvého stupně potvrdil.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ve věci rozhodující soudy skutkovými i právními zjištěními dospěly k právnímu závěru, že podmínky řízení splněny nebyly a z tohoto důvodu zastavily později zahájené řízení. Tuto skutečnost nyní nijak nerozporuje. Nesouhlasí se závěrem soudu, který návrh na vydání předběžného opatření zamítl předně z toho důvodu, že nezletilý u otce není zvyklý přespávat. Nijak se však nezabývaly otázkou, zda přespání u stěžovatele (nebo u příbuzných z otcovy strany) by bylo proti zájmu dítěte. Nezletilý přitom i týdenní prázdninové pobyty bez přítomnosti matky bez problémů zvládá. Při svém rozhodování soud nevycházel z postulátu rovné rodičovské péče a stěžovatel považuje uvedený důvod za předsudečný.
5. Odvolacímu soudu pak stěžovatel vytýkal, že nijak nereflektoval na jeho námitky uvedené v odvolání.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv stěžovatele v projednávané věci nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud na okraj připomíná, že stěžovatel napadl i další rozhodnutí o předběžných opatřeních vydaná týmiž soudy v obdobných otázkách. Ústavní soud nemá důvod se nyní odchylovat od závěrů, které přijal v předchozích usneseních, a nyní na ně odkazuje (zejména na závěry usnesení ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4130/18).
8. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že podstatu přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních může tvořit jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, neboť posouzení vlastních podmínek pro vydání či zrušení předběžného opatření, které závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu, přísluší výhradně civilnímu soudu. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole [srov. nálezy ze dne 10. listopadu 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) a ze dne 1. září 2016 sp. zn. II. ÚS 1847/16 (N 161/82 SbNU 527)].
9. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že soudy se při rozhodování o návrzích na nařízení předběžných opatření - s ohledem na limitní lhůty pro rozhodnutí - nemohou vypořádat se všemi skutkovými tvrzeními účastníků ve stejném rozsahu a stejně důsledně, jako při rozhodování ve věci samé. Při rozhodování o takovém návrhu, kdy může rozhodnout bez jednání, provedeného dokazování i slyšení účastníků, se tedy soud zaměřuje na to, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření, a zda situace vyžaduje okamžité předběžné řešení, nikoliv na meritum věci.
10. Ústavní soud posoudil věc ve výše vymezeném rozsahu a neshledal porušení stěžovatelem vytýkaných základních práv, a tedy ani žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah. Je zcela zřejmé, že stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se závěry, ke kterým soudy dospěly, přičemž jeho argumentace nepřekročila rámec podústavního práva. Napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána příslušnými soudy a nebyla ani svévolná ve smyslu čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny ani čl. 36 Listiny.
11. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu