ECLI:CZ:US:2019:1.US.3858.18.1
sp. zn. I. ÚS 3858/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti B. M., zastoupené Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem se sídlem Ostrava, Stodolní 741/15, proti jinému zásahu spočívajícímu v postupu Okresního státního zastupitelství v Bruntále ve věci č. j. ZN 8530/2016, Krajského státního zastupitelství v Ostravě ve věci sp. zn. 1 KZN 3599/2016 a Nejvyššího státního zastupitelství ve věci sp. zn. 1 NZN 415/2018-23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se s odvoláním na čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem označených státních zastupitelství spočívajícím v pouhém vyrozumění stěžovatelky v uvedených věcech došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, a aby Ústavní soud zakázal těmto orgánům její základní práva porušovat.
Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k projednání návrhu, musel prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu pak vyplývá, že pokud zákon stěžovateli neposkytuje procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Tyto procesní lhůty jsou stanoveny kogentně, a proto je Ústavní soud nemůže prodloužit ani jejich zmeškání prominout.
V posuzované věci stěžovatelka podala dne 4. 11. 2016 k Nejvyššímu státnímu zastupitelství trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 trestního zákoníku, kterého se podle jejího názoru měla dopustit J. P., soudkyně Okresního soudu v Bruntále. Dne 30. 11. 2016 byla stěžovatelka státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Bruntále vyrozuměna, že v jednání uváděném v jejím podání nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a že z tohoto důvodu bylo její podání podle §16a odst. 4 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen "zákon o státním zastupitelství") bez dalšího opatření založeno. Vyrozuměním státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. 1 KZN 3599/2016 byla stěžovatelka informována o tom, že její podnět k výkonu dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství v Bruntále byl jako nedůvodný odložen. Vyrozuměním státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. 1 NZN 415/2018-23 byla poté stěžovatelka informována, že nejvyšší státní zástupce na základě jejího podnětu nevyužil svého oprávnění podle §12 odst. 3 zákona o státním zastupitelství a nenařídil kontrolu skončené věci.
Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech, kdy se stěžovatel domáhá zahájení trestního stíhání vůči určité osobě, resp. ochrany svého práva na účinné vyšetřování, je účinným posledním procesním prostředkem ochrany práva žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 či usnesení sp. zn. III. ÚS 2903/15).
Jak bylo uvedeno, stěžovatelka tento prostředek ochrany využila a o negativním vyřízení svého podnětu k výkonu dohledu byla informována uvedeným vyrozuměním státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. 1 KZN 3599/2016. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak již skončila v roce 2017. I kdyby však Ústavní soud - čistě hypoteticky - považoval za poslední prostředek ochrany práva podnět stěžovatelky nejvyššímu státnímu zástupci k nařízení kontroly skončené věci podle §12 odst. 3 zákona o státním zastupitelství, je třeba konstatovat, že vyrozumění státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. 1 NZN 415/2018-23 o negativním vyřízení podnětu bylo stěžovatelce doručeno dne 16. 5. 2018, jak sama v ústavní stížnosti uvádí. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 23. 11. 2018. Je tedy zjevné, že i v tomto případě by ústavní stížnost byla podána až po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2019
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj