ECLI:CZ:US:2019:1.US.4024.18.1
sp. zn. I. ÚS 4024/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Vladimíra Sládečka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti API Atelier, s. r. o., sídlem Všehrdova 430/27, Praha 1, zastoupené JUDr. Richardem Kaválkem, advokátem, sídlem Václavské nám. 30, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 216/2018-121 ze dne 21. 9. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, napadeného usnesení a elektronického spisu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1844/17, stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhala po žalovaných zaplacení 29 732 Kč. Co do částky 20 000 Kč později vzala žalobu zpět. Obvodní soud rozsudkem č. j. 19 Co 70/2015-84 ze dne 31. 3. 2017 rozhodl, že žalovaní jsou povinni stěžovatelce zaplatit 9 732 Kč a nahradit jí náklady řízení ve výši 36 093 Kč. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1844/17 ze dne 27. 11. 2017 (I. senát Ústavního soudu tehdy rozhodoval v odlišném složení než nyní) byl nákladový výrok uvedeného rozsudku zrušen.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 19 C 70/2015-112 ze dne 7. 3. 2018 byla žalovaným nově uložena povinnost zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku 22 780 Kč. Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalovaným na nákladech nalézacího řízení 16 913,86 Kč. Dále rozhodl, že je stěžovatelka povinna zaplatit žalovaným na nákladech odvolacího řízení 2 589,40 Kč.
Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost. V ní namítá, že městský soud nerespektoval závěry nálezu Ústavního soudu vydaného v téže věci (přičemž stěžovatelka poznamenává, že ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1844/17 neobdržela ústavní stížnost, aby se k ní mohla vyjádřit). Odvolací soud nadto údajně pominul, že žalovaní do posledního jednání odmítali uznat stěžovatelčin nárok na úhradu 9 732 Kč. Bez žalobního návrhu by se tak svého práva nedomohla.
Dále stěžovatelka argumentuje, že odvolací soud měl odvolání stěžovatelů odmítnout navzdory tomu, že před vydáním usnesení soudu prvního stupně došlo ke změně právní úpravy odvolání. Rozhodující pro posouzení přípustnosti odvolání by totiž měla být právní úprava platná při zahájení soudního řízení.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se v prvé řadě neztotožňuje se stěžovatelkou v tom, že měl odvolací soud aplikovat dřívější právní úpravu a odvolání žalovaných odmítnout. Městským soudem zmiňovaná přechodná ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým došlo k novelizaci občanského soudního řádu, totiž stanoví intertemporální účinky zcela jednoznačně tak, že se novelizované znění použije i na řízení již zahájená. To je koneckonců u procesních předpisů běžná legislativní praxe.
Jde-li pak o samotné rozhodnutí městského soudu, Ústavní soud v něm neshledává žádné rozpory s nálezem sp. zn. I. ÚS 1844/17. Naopak, základní východiska nálezu - aniž by se jejich věcnou správností současný první senát Ústavního soudu při absenci jakékoli stěžovatelčiny argumentace podrobněji zabýval - v něm byla plně reflektována, čímž byla respektována kasační závaznost nálezů Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Tvrzení stěžovatelky, že bez podání žaloby by se svého nároku nedomohla, je sice pravdivé, ovšem toliko do částky 9 732 Kč, což bylo městským soudem do výše žalovaným přiznaných nákladů řádně promítnuto (s výjimkou nákladů odvolacího řízení je stěžovatelka povinna nahradit pouze 34,6 % z nákladů žalovaných).
Konečně, jde-li o stěžovatelčinu poznámku, že jí ústavní stížnost v řízení vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 1844/17 nebyla doručena, Ústavní soud již nemůže toto případné pochybení žádným způsobem napravit. Ostatně předmětným nálezem Ústavního soudu se řízení u obvodního soudu znovu otevřelo, a tedy stěžovatelka mohla své případné argumenty dále uplatňovat před obecnými soudy či nyní v řízení o vlastní ústavní stížnosti. Nad rámec lze nicméně poznamenat, že v elektronickém spise Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1844/17 je založena doručenka potvrzující doručení žádosti Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti do datové schránky stěžovatelky dne 31. 7. 2017 (s ohledem na datum umístění do datové schránky a datum doručení patrně došlo k doručení fikcí).
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu