ECLI:CZ:US:2019:1.US.4044.18.1
sp. zn. I. ÚS 4044/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti D. M., zastoupeného JUDr. Barborou Langerovou, advokátkou, Borského 664/6, Praha 5 - Hlubočepy, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. srpna 2018 č. j. 13 Co 617/2017-207 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. září 2017 č. j. 23 Nc 2403/2017-112, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 25. září 2017 č. j. 23 Nc 2403/2017-117, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a 1) J. R., 2) nezletilé N. M. a 3) nezletilého D. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 12. 2018, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") ze dne 25. 9. 2017 č. j. 23 Nc 2403/2017-112, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2017 č. j. 23 Nc 2403/2017-117, bylo rozhodnuto, že se nezletilé děti stěžovatele - vedlejší účastnice 2), které bylo v době rozhodnutí 6 let, a vedlejší účastník 3), kterému byly 3 roky - svěřují do péče matky, tedy vedlejší účastnice 1) (výrok I.). Dále bylo vedle povinnosti hradit výživné (výrok II.) a uhradit dlužné výživné (výroky III. a IV.) rozhodnuto, že stěžovatel je oprávněn stýkat se se svými dětmi a) každý sudý víkend od pátku od 14:30 hodin do pondělí do 7:50 hodin; b) každou středu od 14:30 hodin do 18:00 hodin; c) v době letních prázdnin po dobu 14 dnů v měsíci červenci a po dobu 14 dnů v měsíci srpnu, aniž by termíny těchto styků bylo možné spojovat, s tím, že termín letního prázdninového styku stěžovatel matce oznámí nejpozději do 30. 4. každého roku; d) v každém sudém roce v době podzimních prázdnin od 14:30 hodin dne těmto prázdninám předcházejícího do 7:50 hodin prvního školního dne následujícího po těchto prázdninách; e) v době vánočních prázdnin v každém roce od 25. 12. od 15:00 hodin do 28. 12. do 18:00 hodin a od 31. 12. od 9:00 hodin do 2. 1. následujícího roku do 15:00 hodin; f) v době jarních prázdnin v každém sudém roce od pátku od 14:30 hodin těmto prázdninám předcházejícího do neděle, kterou tyto prázdniny končí do 18:00 hodin; g) v době velikonočních prázdnin v každém lichém roce ode dne těmto prázdninám předcházejícího od 14:30 hodin do Velikonočního pondělí do 18:00 hodin. V tomto ohledu bylo stanoveno, že stěžovatel si děti převezme a po ukončení styku matce předá v místě jejich faktického bydliště. Ve dnech, kdy má stěžovatel nezletilé děti vracet v ranních hodinách, je předá přímo do školského zařízení, které každé z dětí navštěvuje. Matka je povinna děti ke styku řádně připravit a stěžovateli předat. Letní prázdninový styk, styk v době jarních, vánočních, velikonočních a podzimních prázdnin je speciální úpravou styku stěžovatele s nezletilými, kdy se nerealizuje běžný styk. Letní prázdninový styk stěžovatele s nezletilými bude realizován vždy během úplných týdnů vcelku s tím, že počátek tohoto styku bude připadat na víkend, pokud se rodiče nedohodnou jinak. Oba rodiče jsou povinni v případě, že styk se z vážných příčin nebude moci realizovat, sdělit tuto skutečnost druhému rodiči nejpozději do 24 hodin před započetím styku (výrok V.). Nadto byla matce uložena povinnost umožnit stěžovateli telefonický styk s dětmi ze svého mobilního telefonu každé pondělí a čtvrtek v době od 19:00 do 19:30 hodin, za účelem jeho komunikace s nezletilými dětmi (výrok VI.). Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok VII.).
3. Okresní soud rozhodl podle §908 občanského zákoníku o svěření obou nezletilých dětí do péče matky, v jejíž péči se nacházely od ukončení vedení společné domácnosti rodičů v roce 2016. Stěžovatel neměl žádné výhrady vůči péči matky a sám navrhl jejich svěření do její péče. Podle §891 odst. 1 občanského zákoníku pak okresní soud upravil styk stěžovatele s nezletilými dětmi. Jeho návrhu, aby mohl děti vyzvedávat (před víkendem) již ve čtvrtek, nevyhověl, neboť by to pro ně znamenalo absolvovat ve čtvrtek autem cestu o délce přibližně 50 km z R. do P. a druhý den stejnou cestu opět ráno i odpoledne. Takovéto nadměrné cestování by s ohledem na věk dětí nebylo v jejich zájmu. Nezletilá sice vyslovila přání tento režim styku vyzkoušet, avšak tou dobou teprve nastoupila do první třídy základní školy, což je samo o sobě značná zátěž. Přestože se stěžovatel domáhá co nejširšího kontaktu s dětmi, okresní soud má za to, že je třeba především chránit zájem nezletilých dětí tak, aby nebyly nadměrně přetěžovány a většinu dne netrávily na cestě automobilem. Za účelem umožnit stěžovateli strávit s dětmi co nejdelší dobu okresní soud rozhodl, že se s nimi může stýkat až do pondělního rána, kdy je vrátí přímo do školských zařízení. Rodiče se v podstatě dohodli, že děti stráví se stěžovatelem odpoledne každou středu. Letní prázdniny jsou mezi rodiče rozděleny zhruba napůl a jedenkrát za dva roky je stěžovatel oprávněn stýkat se s nimi během podzimních, jarních a velikonočních prázdnin. Ačkoli se stěžovatel domáhal kontaktu s dětmi i během Štědrého dne, okresní soud upravil jeho kontakt s nezletilými dětmi podle návrhu matky. Jde o poměrně široký kontakt, přičemž stěžovatel bude s dětmi trávit Silvestr každého roku. Vánoční prázdniny budou mezi rodiče rozděleny zhruba napůl. Podle okresního soudu je totiž v zájmu nezletilých dětí, aby vánoční svátky trávily tradičně, tedy každý rok stejně, respektive aby mohly očekávat každý rok stejný průběh vánočních svátků, a to v místě současného bydliště matky, které byly děti svěřeny do péče.
4. Proti výrokům II., V. a VI. rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání; matka nezletilých zase napadla odvoláním výroky II., III., IV., V. a VI., jakož i výroky opravného usnesení, které se týkalo výroku II. uvedeného rozsudku. Ve věci jako odvolací soud rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), který rozsudkem ze dne 23. 8. 2018 č. j. 13 Co 617/2017-207 změnil napadený rozsudek ve výroku II. (výrok I.) a potvrdil ve výrocích III. a IV. (výrok II.). Napadený rozsudek okresního soudu změnil ve výroku V. písmenu a) tak, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilými stýkat každý sudý týden od pátku, kdy si nezletilé převezme v čase od 13:00 hodin do 14:30 hodin ve školských zařízeních, které děti v danou dobu budou navštěvovat, do pondělí do 7:50 hodin. Písmeno e) změnil tak, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilými stýkat v době vánočních prázdnin v každém roce od 25. 12. od 15:00 hodin do 28. 12. do 18:00 hodin a dále v každém lichém roce od 31. 12. od 9:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 16:00 hodin. Ve zbytku výrok V. potvrdil (výrok III.). Kromě toho byl rozsudek okresního soudu změněn ve výroku VI. tak, že se matce neukládá povinnost umožnit otci telefonický styk s nezletilými ze svého mobilního telefonu každé pondělí a čtvrtek v době od 19:00 hodin do 19:30 hodin, za účelem komunikace stěžovatele s nezletilými (výrok IV.). Krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V.).
5. Krajský soud konstatoval zlepšení situace mezi rodiči, nadále však přetrvávají některé spory, které byly způsobeny jejich rozchodem. Při úpravě styku vycházel z reálného styku tak, jak jej rodiče praktikují. K úpravě styku stěžovatele s nezletilými dětmi od čtvrtka v sudý týden neshledal odvolací soud důvody, protože bydliště rodičů jsou podstatně vzdálena a pokud by otec dopravoval nezletilé děti do školy i v pátek, pak by to mohlo narušit jejich týdenní režim a přípravu do školy. Styk stěžovatele s nezletilými v průběhu pracovního týdne od středy do čtvrtka by pro ně nebyl přínosný, neboť cestováním do bydliště otce po ukončení školního vyučování a následující den ráno z bydliště otce do školy by mohlo narušit týdenní režim nezletilých i přípravu nezletilé na školní vyučování. Krajský soud změnil rozsah styku stěžovatele s nezletilými během vánočních prázdnin, a to každý lichý rok od 31. 12. od 9:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 16:00 hodin, když 2. 1. je zpravidla již pracovní den a nezletilí se budou muset připravit na školní docházku. Úpravu jejich styku i během Štědrého dne krajský soud neshledal v zájmu nezletilých s ohledem na jejich nízký věk. Vánoční svátky by měli trávit ve svém stálém výchovném prostředí, kde jsou zvyklí. Odvolací soud neuložil matce povinnost umožnit stěžovateli telefonický styk. Styk stěžovatele s nezletilými byl s ohledem na vzdálenost bydlišť rodičů upraven v poměrně širokém rozsahu, takže není nutné, aby s nimi byl v telefonickém kontaktu každé pondělí a čtvrtek. Matka by neměla stěžovateli bránit, aby nezletilé děti kontaktoval prostřednictvím telefonu, ale to je na domluvě rodičů. Návrh otce, aby byl jeho styk s nezletilými upraven i během státních a ostatních svátků neshledal odvolací soud důvodným. V těchto dnech bude probíhat běžný styk otce s nezletilými, pokud daný svátek připadne na den, kdy se má s dětmi setkat.
III.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel ve svém odvolání požadoval rozšíření svého styku s nezletilými dětmi, zejména aby je mohl vyzvedávat již ve čtvrtek odpoledne a aby s nimi mohl trávit alespoň každý druhý rok Štědrý den a polovinu státních svátků. Na výchově obou dětí by se chtěl podílet v co nejširší možné míře (alespoň po jednu třetinu v měsíci), neboť k nim vždy měl a má silné citové pouto. Je schopen se o ně postarat stejně jako jejich matka, mají u něj veškeré potřebné zázemí a pohodlí. Ostatně o ně pečoval již v době soužití s matkou. Podle stěžovatele krajský soud nezákonně a neústavně zkrátil jeho rodičovská práva a nedbal ustálené judikatury Ústavního soudu, podle níž jsou práva rodičů na péči o dítě zásadně shodná. Překážkou širokého styku stěžovatele s nezletilými dětmi nemůže být vzdálenost jeho bydliště s faktickým bydlištěm dětí a jejich školských zařízení, jestliže ji lze autem zvládnout za přibližně 45 minut. Obě děti cestování autem baví a nečiní jim žádné potíže ani psychické, ani zdravotní. Pokud krajský soud vyšel z reálného styku tak, jak jej s matkou praktikovali v období mezi rozsudky obecných soudů, nevzal v úvahu, že stěžovatel se podvolil nepravomocnému rozsudku okresního soudu jen z toho důvodu, aby minimalizoval konflikty. Tato skutečnost ale nemůže jít k jeho tíži. Naprosto nepřijatelný je pro stěžovatele tzv. "náhradní Ježíšek", na kterém se oba soudy shodly jako na nejlepší úpravě pro jeho nezletilé děti, aniž by v tomto ohledu poskytly nějaké hlubší či podrobnější vysvětlení.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [ze strany stěžovatele byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
8. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a obsahem napadených rozsudků, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro jeho zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Sám naopak není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, pročež není oprávněn k takovémuto zásahu toliko z důvodu jejich případného pochybení při použití tzv. podústavního práva či jiné nesprávnosti.
10. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů, jež upravují výchovné poměry k nezletilým dětem, pak je třeba vždy vzít v úvahu, že příslušnou zákonnou úpravou je realizována a konkretizována úprava ústavní (čl. 32 odst. 6 Listiny). Úlohou Ústavního soudu je proto posoudit, zda obecné soudy příslušné normy tzv. podústavního práva, zde zejména §891 odst. 1 a §908 ve spojení s §907 občanského zákoníku, vyložily a použily ústavně konformním způsobem, tedy zda respektovaly (náležitě zohlednily) základní práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti, která jsou zaručena čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny. Pokud však jde o samotný rozsah styku a jeho modality, jejich stanovení je věcí obecných soudů.
11. Ústavní soud zdůrazňuje, že řízení před obecnými soudy má být konáno a přijatá opatření mají být činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), a v této souvislosti v minulosti vymezil základní (ústavněprávní) kritéria, na jejichž základě by měl být "nejlepší zájem dítěte" zjišťován a posuzován [viz např. nález ze dne 26. května 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), bod 18 a násl.; všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně přístupná na http://nalus.usoud.cz]. V případě, kdy obecné soudy rozhodují o úpravě styku, nutno vycházet z toho, že právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově, s čímž koresponduje i právo samotného dítěte na péči obou rodičů. Jestliže je rozhodnutím soudu svěřeno do péče jednoho z nich, pak by tomuto dítěti mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Takové uspořádání je zpravidla vždy v "nejlepším zájmu dítěte", přičemž odchylky od tohoto principu musí být odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu. Konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá, musí být v daném řízení prokázány [viz nález ze dne 25. září 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529) nebo nález ze dne 13. března 2012 sp. zn. II. ÚS 3765/11 (N 52/64 SbNU 645), bod 29].
12. V posuzované věci se stěžovatel domáhá v podstatě přehodnocení rozsudků obecných soudů, pokud jde o rozsah jeho styku s nezletilými dětmi. V této souvislosti namítá nedostatečné odůvodnění těchto rozhodnutí a uvádí důvody, pro které mělo být rozhodnuto jinak. Ústavní soud nicméně neshledal, že by obecné soudy nedostatečně zohlednily "nejlepší zájem dítěte" či zájem stěžovatele na styku s jeho nezletilými dětmi. Stanovená úprava styku vychází z relevantních skutkových zjištění, ať už jde o vztah stěžovatele k jeho nezletilým dětem, vzájemný vztah obou rodičů a komunikaci mezi nimi, věk nezletilých, vzdálenost mezi bydlištěm stěžovatele a bydlištěm dětí, školní docházku dcery stěžovatele, apod. Obecné soudy se pokusily stanovit rozsah styku stěžovatele s nezletilými dětmi v co nejširší míře, avšak při současném zachování omezení, jež by měla zabránit tomu, aby realizace tohoto styku nebyla pro děti příliš zatěžující. Výše shrnutou úpravu styku stěžovatele s nezletilými dětmi nelze považovat za svévolnou či postrádající rozumný základ. Nelze v ní spatřovat právní posouzení, které by bylo v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními.
13. Kvalifikované pochybení obecných soudů nelze spatřovat ani v těch částech napadených rozhodnutí, podle nichž mají být nezletilé děti každý rok na Štědrý den u matky, zatímco stěžovateli budou předány až následujícího dne. Ústavní soud považuje za žádoucí, aby i tzv. nerezidentní rodič měl možnost být s dítětem na Štědrý den, který je pro rodiče i děti "nejsvátečnějším v roce" (nález ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17). Tento závěr ovšem nutno doplnit v tom smyslu, že opačná úprava není automaticky porušením základního práva dotčeného rodiče či nezletilého dítěte. Vždy závisí na konkrétních skutkových okolnostech věci a závěry Ústavního soudu, byť vyslovené v nálezu, nelze bez dalšího zobecňovat či paušalizovat (usnesení ze dne 13. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3332/17 nebo usnesení ze dne 11. 9. 2018 sp. zn. I. ÚS 821/18). Obecné soudy se v případě vánočních svátků snažily naplnit požadavek, aby nezletilé děti mohly strávit alespoň jejich určitou část s každým z rodičů, s ohledem na jejich věk však upřednostnily řešení, podle něhož bude mít režim, v jakém budou trávit čas s jednotlivými rodiči, každoročně stejnou podobu. Takovéto řešení má své opodstatnění. Není přitom vyloučeno, že v budoucnu, kdy budou obě děti starší, obecné soudy svou úpravu přehodnotí.
14. Lze tedy shrnout, že napadenými rozsudky nedošlo k porušení základních práv stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a na péči o děti podle čl. 32 odst. 4 Listiny, ani jiného jeho ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.
15. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu