ECLI:CZ:US:2019:1.US.4128.17.1
sp. zn. I. ÚS 4128/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti I. H., zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 70 Nt 44/2017-19 ze dne 17. 10. 2017 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 10. oddělení obecné kriminality č. j. KRPB-274306-229/TČ-2016-060240 ze dne 10. 8. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí, jakož i vyžádaného soudního spisu, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 70 Nt 44/2017, Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením příslušný policejní orgán dle §66 odst. 1 trestního řádu (dále též "tr. ř.") uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 10.000 Kč, neboť se opakovaně, a to ani dne 21. 6. 2017 v 11:00 hod., ani dne 28. 7. 2016 v 08:00 hod. bez řádné omluvy nedostavila k výslechu v postavení obviněné. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost, kterou Městský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.
Proti těmto rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka zejména namítla, že k uložení pořádkové pokuty nebyly dány objektivně žádné zákonné důvody. Podotkla, že dne 20. 6. 2017 telefonicky omlouvala svoji neúčast na výslechu mimo jiné s odůvodněním, že její zdravotní stav neumožňuje se výslechu účastnit a že má plánován pobyt v nemocnici. Na toto sdělení ji bylo pracovníkem policie sděleno, že tuto omluvu předá vyšetřujícímu komisaři s tím, že následně stěžovatelka doloží potvrzení o svém zdravotním stavu. K takovému doložení potvrzení jí dle jejího názoru nebyla určena žádná lhůta, nebyla k takovému doložení vyzvána, ani ji nedoložení jakéhokoliv potvrzení nebylo ze strany policejního orgánu vytýkáno. Obdobně to dle ní platí i v případě výslechu stanoveného na 28. 7. 2016. Stěžovatelka se z výslechu dle svých slov řádně omluvila a tuto omluvu doručila do datové schránky policie dne 27. 7. 2017 opět s odkazem na špatný zdravotní stav. Ani tehdy nebyla k doložení lékařských zpráv vyzvána, nebyla jí stanovena lhůta, přičemž ze zákona jí žádná takováto lhůta k doložení nevyplývá. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud žádné pochybení orgánů činných v trestním řízení v dané věci neshledal. Je nepochybné, že stěžovatelka svoji neúčast na obou výsleších omlouvala, nicméně ani v jednom případě svoji omluvu řádně nedoložila. Ze záznamu hovoru s příslušníkem policie dne 20. 6. 2017 (viz CD označené "Důkazy pro ústavní stížnost", soubor "05_20_6_2017_13_56_974626481_Omluva_z_výslechu_na_21_6_2017" ve formátu .mp3), jemuž svoji omluvu tlumočila, je patrné, že stěžovatelka v prvé řadě pokládala výslech za zbytečný s konstatováním, že na něm již byla dne 6. 6. 2017, že je nemocná, že je v den výslechu v nemocnici a že vyšetřující komisař porušil trestní řád, pročež na něj podala stížnost. Nato byla upozorněna, že podání stížnosti ji neopravňuje k absenci na výslechu. Nato stěžovatelka uvedla, že je v nemocnici. Příslušník policie jí potvrdil, že o tom vyšetřujícího komisaře zpraví a připomněl jí, aby pak doložila, že v nemocnici byla. Stěžovatelka končí hovor tím, že "to není problém", což příslušník vzal na vědomí.
Ve světle uvedeného nelze mít odůvodnění soudu ani policejního orgánu za vybočující z kautel spravedlivého procesu. Stěžovatelka v prvé řadě zřetelně deklarovala svoji připravenost doložit svoji hospitalizaci v den výslechu, což ovšem nesplnila. Za těchto okolností nelze pokládat omluvu za řádnou. Zákon samozřejmě nestanoví konkrétní lhůtu, do kdy musí být včasná omluva policejnímu orgánu náležitě doložena, neboť případ od případu se liší. Přiměřenost je třeba posuzovat v každém z nich zvlášť. Policejní orgán následně nepřistoupil k žádnému opatření sankční povahy (což ovšem nelze bez dalšího vykládat jako akceptaci omluvy, jak uvažuje stěžovatelka), namísto toho stanovil nové datum konání výslechu na 28. 7. 2016. I z něj se stěžovatelka omluvila, opět s poukazem na vážné zdravotní důvody, tentokráte ale odmítla předložit lékařské zprávy s odůvodněním, že podléhají lékařskému tajemství. Kontrast mezi přístupem stěžovatelky ohledně omluvy z prvního termínu výslechu a jejím přístupem k omluvě z druhého termínu je patrný. Závěr městského soudu o vyhýbání se výslechu v její trestní věci tedy zcela obstojí, mimo jiné i s přihlédnutím k městským soudem rovněž zmíněné připravenosti stěžovatelky předložit lékařské zprávy Krajskému státnímu zastupitelství v Brně v rámci stížnosti proti postupu policejního orgánu. Krom toho ovšem i ty lékařské zprávy, které stěžovatelka nakonec předložila v řízení o stížnosti proti usnesení o uložení pořádkové pokuty, nemají prakticky žádnou vypovídací hodnotu, neboť je v nich pouze doporučen klidový režim vzhledem ke zdravotnímu stavu, aniž je ale zřejmé, o jaký zdravotní stav se vůbec jedná. Ani pro soud tak nemohly tyto zprávy sloužit jako doklady prokazující řádnost omluvy, byť i zpětně.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozebírá též údajné porušení trestního řádu v souvislosti s nutnou obhajobou a některými dalšími procesními otázkami, ty však s důvody pro uložení pořádkové pokuty (tj. skutkem, jak je zachycen v napadeném usnesení policejního orgánu) nesouvisejí. Ústavní soud se proto těmito námitkami dále nezabýval.
Ze všech výše uvedených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu