ECLI:CZ:US:2019:1.US.4257.18.1
sp. zn. I. ÚS 4257/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Barbary Ždímalové, zastoupené Mgr. Helenou Pindejovou, advokátkou se sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 600/2016-228 ze dne 6. 9. 2018 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 54 C 80/2013-198 ze dne 8. 9. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která po výzvě Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2019 splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, kterými měla být porušena stěžovatelčina základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti se podává, že řízení před obecnými soudy se týkalo vydání věci (dvou obrazů namalovaných zesnulým otcem stěžovatelky), event. zaplacení částky 47 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 54 C 80/2013-109 ze dne 20. 1. 2015 byla stěžovatelce jako žalované uložena povinnost zaplatit žalobci (vedlejšímu účastníku řízení před Ústavním soudem) částku 47 000 Kč s úroky z prodlení a povinnost nahradit náklady řízení. Daný rozsudek byl na základě stěžovatelčina odvolání usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 183/2015-130 ze dne 29. 6. 2015 zrušen a vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Městský soud v Brně poté nově rozhodl rubrikovaným rozsudkem č. j. 54 C 80/2013-198 ze dne 8. 9. 2016 tak, že uložil stěžovatelce zaplatit částku 28 000 Kč spolu s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku si podal odvolání vedlejší účastník řízení, o němž bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 44 Co 600/2016-228 ze dne 6. 9. 2018 tak, že vedle částky 28 000 Kč (výrok I) se stěžovatelce ukládá i povinnost uhradit vedlejšímu účastníku řízení také částku ve výši 19 000 Kč s úroky z prodlení (výrok II); přičemž stěžovatelce byla nově uložena i povinnost nahradit vedlejšímu účastníku řízení náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 48 356,80 Kč (výrok III).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti stručně řečeno namítá to, že soudy obou instancí nehodnotily daný spor ve všech souvislostech, když zejména nehodnotily chování vedlejšího účastníka řízení v předchozím soudním řízení (nepřihlášení jeho pohledávky do dědického řízení po zemřelém otci stěžovatelky); stěžovatelka rovněž poukazuje na zanedbání prevenční povinnosti notáře v původním dědickém řízení. Stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za nespravedlivá, přičemž postup obou instancí vede k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí, přičemž shledal, že stížnostní návrh není opodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další - "superrevizní" - instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
Pochybení takového rázu, která by zakládala jeho kasační zásah, Ústavní soud v nyní projednávané věci ovšem nenalezl. Dle jeho náhledu se obecné soudy uplatněným nárokem stěžovatelky řádně zabývaly, svá rozhodnutí zcela logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily, přičemž podrobně rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Právní závěry ve věci učiněné jsou pak výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy) a nevykazují znaky protiústavnosti. Ústavnímu soudu je tudíž nepříslušelo jakkoliv přehodnocovat.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu