ECLI:CZ:US:2019:1.US.4262.18.1
sp. zn. I. ÚS 4262/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t. č. Vazební věznice Praha - Pankrác, zastoupeného JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem Synkovská 6, Praha 6, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. října 2018, sp. zn. 43 Nt 84/2018, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2018, sp. zn. 8 To 497/2018, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byl porušen čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5, čl. 10 odst. 1, odst. 2, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, 7. oddělení, ze dne 24. 10. 2018 č. j. KRPA-397764-14/TČ-2018-0000097-SIF bylo podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele a dalších čtrnácti osob pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství.
3. Stěžovatele a spoluobviněného J. B. usnesením ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 43 Nt 84/2018, vzal Obvodní soud pro Prahu 1 do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu a nepřijal nabídku písemného slibu. Stížnost stěžovatele proti usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. 8 To 497/2018, jako nedůvodnou zamítl.
4. Stěžovatel namítá, že stížnostní soud nenařídil vazební zasedání, ačkoli o jeho konání stěžovatel požádal. Stěžovatel popírá, že se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Ačkoli u ostatních spoluobviněných jsou popsány a podloženy důkazní aktivity, které se jim kladou za vinu, u stěžovatele jsou uvedeny pouze dílčí skutkové okolnosti, které nijak nesouvisejí s popisovanou trestnou činností, ale s běžnou podnikatelskou aktivitou (v podstatě pouze pomáhal svému společníku v legálním podnikání). Je nepřípustné, aby soud odkázal v podrobnostech na obsah vyšetřovacího spisu. O trestné činnosti ostatních spoluobviněných nic neví. Vazba je pro něj a jeho rodinu velmi citelným a nepřiměřeným zásahem do dosavadního poklidného způsobu života.
5. Odůvodnění útěkové vazby je velmi obecné. Vedle hrozby vysokým trestem, jehož konkrétní výše není v usnesení nijak přesněji definována, není jasné, proč by se stěžovatel na jím udaných adresách nezdržoval. Stěžovatel byl ostatně na adrese svého trvalého bydliště zadržen v časných ranních hodinách v přítomnosti manželky a malé dcery, s níž je na rodičovské dovolené.
6. Ani důvody vazby předstižné soudy blíže nekonkretizovaly. Stěžovatel má zajištěn dostatečný zdroj příjmů z legálního podnikání, využívá firemní auto a k tomu pobírá rodičovský příspěvek. Manželka, se kterou žije, je zaměstnána. Stěžovatel tedy nemá důvod si zajišťovat prostředky na živobytí nelegálním způsobem.
II.
7. Ústavní soud připomíná, že při rozhodování o vazbě soudy zásadně neposuzují vinu obviněného, nýbrž zkoumají pouze existenci tzv. důvodného podezření jako jedné z podmínek pro vzetí obviněného do vazby nebo jeho ponechání ve vazbě (nález sp. zn. I. ÚS 2208/13 ze dne 11. 12. 2013, bod 13). "Standardem pro shledání tzv. důvodného podezření je existence konkrétní skutečnosti, která vyvolává obavu, že může nastat jedna nebo více ze situací označených jako vazební důvody (útěk nebo skrývání se, koluze anebo opakování či dokončení trestné činnosti), ne existence skutečnosti prokázané bez důvodných pochybností. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu je především věcí obecných soudů" (bod 15 cit. nálezu). Do jejich rozhodování se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 Listiny) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky [nález sp. zn. III. ÚS 18/96 ze dne 26. 9. 1996 (N 88/6 SbNU 145)].
8. V napadeném usnesení rozhodoval obvodní soud o vzetí obviněného do vazby. Z odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu vyplývá, že soud dospěl po prostudování spisového materiálu k závěru, že jednání, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, bylo spácháno, a že naplňuje všechny znaky stíhaného trestného činu, přičemž odkázal na usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž jsou podrobně shrnuty všechny opatřené důkazy, z nichž se podává podezření, že tuto trestnou činnost spáchal mj. i stěžovatel jako jeden ze dvou hlavních organizátorů. Konkrétně soud vyšel z informací získaných z protokolů o domovních prohlídkách a zejména pak ze záznamů ze sledování a odposlechů telefonních hovorů. Role stěžovatele při nelegálním dovozu a distribuci nezdaněného tabáku měla být podle zjištění soudu zcela zásadní. Měla spočívat v zajištění logistiky produkce nelegální výrobny cigaret, v účasti na skladování tabáku a tabákových výrobků v nelegálních skladech, kdy měl ostatní členy skupiny úkolovat a získávat za to finanční prostředky.
9. Stížnostní soud též v napadeném usnesení dostatečně v návaznosti na výše uvedené zdůvodnil, proč souhlasí se závěry soudu prvého stupně, že jsou dány důvody útěkové i předstižné vazby dle §67 písm. a) a c) tr. ř. a proč nelze využít žádný z alternativních prostředků, které by mohly vazbu efektivně nahradit. Obavy z útěku či skrývání stěžovatele opřel soud o skutečnost, že stěžovateli hrozí reálné uložení vysokého trestu odnětí svobody, přičemž se jeho posouzení neodvíjelo jen od typové trestní sazby stanovené pro příslušný trestný čin, ale jednalo se o konkrétní hrozbu vysokého trestu v případě stěžovatele. Důvodná obava z možnosti útěku do zahraničí je umocněna i pravomocným odsouzením stěžovatele ve Spolkové republice Německo za drogovou trestnou činnost. Rodinné zázemí v České republice tak nepředstavovalo pro soud dostatečný argument pro rozptýlení obavy z útěku.
10. Posouzení obecných soudů ohledně toho, zda jsou splněny důvody předstižné vazby u stěžovatele, byť jej lze označit za stručnější, nepokládá Ústavní soud za nerelevantní. Obecné soudy vzaly v úvahu to, že stěžovatel se měl trestné činnosti dopouštět delší dobu a měl spolupracovat s dobře organizovanou skupinou dalších spoluobviněných. Nelegální trestná činnost měla tvořit hlavní zdroj jejich příjmů.
11. Další námitky stěžovatele směřované proti usnesení obecných soudů se týkají spíše otázky stěžovatelovy viny, která však není předmětem vazebního rozhodování.
12. Zbývá tedy vypořádat se s námitkou stěžovatele týkající se toho, že městský soud i přes jeho výslovnou žádost nenařídil veřejné vazební zasedání. Podle ustanovení §73d odst. 3 písm. b) tr. řádu, které je i v případě rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě namístě obdobně aplikovat (§74 odst. 1 tr. řádu), není třeba vazební zasedání konat, jestliže obviněný byl k vazbě slyšen v posledních šesti týdnech a neuvedl žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě, nebo jím uváděné okolnosti zjevně nemohou vést ke změně vazebního rozhodnutí. Tyto podmínky pro upuštění od osobního slyšení stěžovatele ve stížnostním řízení byly v posuzovaném případě splněny. V době rozhodování městského soudu totiž neuplynula lhůta uvedená v ustanovení §73d odst. 3 písm. b) tr. řádu, jelikož stěžovatel byl k vazbě slyšen v rámci vazebního zasedání konaného obvodním soudem dne 25. 10. 2018, kdy mu byla poskytnuta příležitost uplatnit veškeré své námitky proti vazbě. Následně byly tyto námitky podrobně rozvedeny ve stížnosti proti prvoinstančnímu rozhodnutí, podané písemně jeho obhájcem. Za těchto okolností mohl stížnostní soud důvodně předpokládat, že osobní slyšení obviněného by bylo nadbytečné a že může rozhodnout jen na podkladě spisového materiálu.
13. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu