ECLI:CZ:US:2019:1.US.4333.18.1
sp. zn. I. ÚS 4333/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Miloslava Mandáka, zastoupeného Mgr. Bc. Milanem Honzejkem, advokátem v České Lípě, Hrnčířská 2985, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 325/2018-114 ze dne 29. října 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. září 2018 č. j. 19 C 258/2006-105.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Děčíně rozsudkem pro uznání ze dne 31. 7. 2017 č. j. 19 C 258/2016-54 uložil stěžovateli zaplatit žalobci částku 1 100 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudek byl do datové schránky stěžovatele doručen fikcí dne 25. srpna 2017. Stěžovatel dne 20. 11. 2017 podal proti tomuto rozsudku odvolání spolu se žádostí o prominutí zmeškání lhůty (listina byla datována 14. 11. 2017). Okresní soud usnesením ze dne 4. 9. 2018 č. j. 19 C 258/2016-105 žádost stěžovatele zamítl, neboť odvolání stěžovatele bylo podáno po uplynutí 15 denní lhůty, přičemž ke zmeškání lhůty nedošlo z omluvitelného důvodu a stěžovatel zmeškal i lhůtu pro podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty ze závažných důvodů. Tato lhůta začala běžet dnem 24. 10. 2017, kdy se stěžovatel za pomoci manželky seznámil s obsahem datové schránky a její běh skončil 7. 11. 2017. Krajský soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.
Stěžovatel namítá, že se o soudním řízení vůbec nedozvěděl, neboť od počátku ledna 2017 až do současné doby se pro závažné zdravotní důvody není schopen přihlásit do datové schránky, natož číst zprávy. Manželka stěžovatele není rozhodně oprávněnou osobou a z tohoto důvodu má stěžovatel za to, že mu dosud žádná z uvedených listin nebyla řádně doručena, k seznámení s obsahem rozsudku došlo v období okolo 14. 11. 2017, odvolání sepsané dne 14. 11. 2017 a podané k přepravě dne 20. 11. 2017 se žádostí o prominutí zmeškání lhůty proto bylo podáno včas.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilnín soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Ústavní soud z připojeného spisu ověřil, že podle výpisu zpráv z datové schránky stěžovatele, založeného na č. l. 101 spisu, byl rozsudek pro uznání doručen do datové schránky stěžovatele dne 15. 8.2017. Dne 25. 8. 2017 uplynulo 10 dní od jeho dodání, aniž by se do schránky přihlásila oprávněná osoba a zpráva (rozsudek) tak byla doručena fikcí. Dne 23. 10. 2017 se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba, zpráva tedy byla doručena s tím, že dřívější datum doručení fikcí tím není dotčeno. Uvedené údaje korespondují výslechu stěžovatele a jeho manželky, která datovou schránku měla otevřít tohoto dne za pomoci pokynů stěžovatele a syna. Stěžovatel si byl vědom opožděného podání odvolání, požádal o prominutí lhůty k jeho podání, nicméně nedodržel ani lhůtu stanovenou pro tento procesní úkon. Ze strany stěžovatele přitom nebyla tvrzena žádná překážka, která by mu za součinnosti manželky či jiné osoby bránila sepsat žádost prominutí zmeškání lhůty v zákonné 15 denní lhůtě.
Za dané situace, kdy stěžovatel věděl, že má zprovozněnou datovou schránku, věděl o sporu se žalobcem a měl možnost prostřednictvím jiných osob datovou schránku obsluhovat, což také učinil, se jeho tvrzení, podle nichž manželka neměla oprávnění přístupu do datové schránky a s jejím obsahem ho seznámila až 14. 11. 2017, jeví jako účelová a především rozporná s provedenými důkazy.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele s právními závěry soudů ohledně zmeškání lhůty k podání odvolání a zmeškání lhůty k podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
Civilní soudy svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mj. od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu