ECLI:CZ:US:2019:1.US.4337.18.1
sp. zn. I. ÚS 4337/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. S., zastoupeného Mgr. Martinem Prosserem, advokátem se sídlem v Praze, Myslíkova 174/23, proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. července 2018 č. j. 1 T 344/2009-651 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2018 č. j. 10 To 312/2018-667, a to o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. července 2018 č. j. 1 T 344/2009-651 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2018 č. j. 10 To 312/2018-667, takto:
Vykonatelnost usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. července 2018 č. j. 1 T 344/2009-651 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2018 č. j. 10 To 312/2018-667 se odkládá.
Odůvodnění:
I.
1. Návrhem ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. července 2018 č. j. 1 T 344/2009-651 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2018 č. j. 10 To 312/2018-667, jimiž jmenované soudy rozhodly o tom, že stěžovatel vykoná zbytek nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 14. 4. 2011, č. j. 1 T 344/2009-425 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2011, č. j. 10 To 330/2011-457, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
2. Dále stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost jmenovaného usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. července 2018 č. j. 1 T 344/2009-651 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2018 č. j. 10 To 312/2018-667, na jejichž základě bude nucen nastoupit výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody.
II.
3. Na trestní věc stěžovatele vedenou u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 T 344/2009 se na základě rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii ze dne 1. ledna 2013 (dále jen nebo jen "amnestijní rozhodnutí") vztahovala amnestie pod podmínkou, že se amnestovaný "nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení" (čl. III odst. 1 amnestijního rozhodnutí). Dne 12. září 2017 prezident republiky sdělením, č. j. KPR 4802/2017, konstatoval, že stěžovatel porušil podmínku uvedenou v čl. III. odst. 1 amnestijního rozhodnutí, s tím, že toto sdělení vydává pro potřebu příslušného soudu k přijetí dalších opatření. Následně okresní soud zaslal stěžovateli 5. října 2017 výzvu k nastoupení trestu odnětí svobody.
4. Stěžovatel podal proti postupu prezidenta republiky, proti jeho sdělení a proti postupu Okresního soudu Praha-západ a jím vydané výzvě k nastoupení trestu ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 1 T 344/2009, ústavní stížnost. O té Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 36/17, v jehož výroku konstatoval, že postupem Okresního soudu Praha - západ, jenž předcházel vydání výzvy k nastoupení trestu ze dne 5. října 2017 ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 344/2009, bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na obhajobu a kontradiktornost řízení dle čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu osobní svobody dle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I.). Ve zbytku se návrh odmítá (výrok II.). Ústavní soud v odůvodnění vyslovil závazný právní názor, který byly soudy v dalším postupu v trestní věci stěžovatele povinny respektovat. Následně vydaly nyní napadená usnesení o vykonání zbytku nepodmíněného trestu odnětí svobody stěžovatelem. Je tedy zřejmé, že stěžovatel může být soudem nyní vyzván k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody.
III.
5. Jedním z nástrojů, kterými Ústavní soud disponuje ve snaze efektivně přispívat k ochraně základních práv, je i oprávnění odložit vykonatelnost rozhodnutí orgánů veřejné moci. Odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí připadá v úvahu za striktně stanovených podmínek uvedených v ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle něj může k tomuto opatření Ústavní soud přistoupit, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
6. Aniž Ústavní soud předjímá konečný výsledek řízení o podané ústavní stížnosti, považuje za dané procesní situace odklad vykonatelnosti za nezbytný prostředek, kterým lze předejít negativnímu stavu, jenž by nastal, pokud by byl stěžovatel nucen nastoupit nepodmíněný trest odnětí svobody předtím, než by Ústavní soud ve věci rozhodl. Ústavní soud neshledal žádné okolnosti, které by svědčily o veřejném zájmu, který by bránil odkladu vykonatelnosti, a rovněž neshledal, že by odklad vykonatelnosti bránil realizaci oprávnění třetích osob, jež by mělo vyplynout z napadených rozhodnutí.
7. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že byly naplněny podmínky ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a návrhu na odklad vykonatelnosti předmětných usnesení vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu