ECLI:CZ:US:2019:1.US.459.19.1
sp. zn. I. ÚS 459/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti 1) Ing. Nguyen Thanh Trung a 2) Hoang Mai Huong, zastoupených Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Štěpánská 630/57, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 58/2018-1153 ze dne 30. 10. 2018 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 402/2015-1007 ze dne 17. 2. 2016 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem č. j. 6 C 354/2007-907 ze dne 8. 6. 2015 zamítl žalobu stěžovatelů na náhradu škody a nemajetkové újmy směřující proti státu. Dále soud prohlásil v rozsudku blíže specifikovaná soudní rozhodnutí, jimiž bylo rozhodováno o vazbě stěžovatele 1), za nezákonná rozhodnutí a současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu ve věci samé zčásti jako věcně správné potvrdil, zčásti je změnil a žalovanou zavázal zaplatit žalobcům v rozsudku blíže určené peněžité částky s příslušenstvím. Odvolací soud dále zrušil výroky o prohlášení soudních rozhodnutí o vazbě stěžovatele za nezákonná a rozhodl o nákladech řízení. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl.
Proti usnesení Nejvyššího soudu a proti rozsudku Městského soudu v Praze v části, v níž nebylo odvolání vyhověno a v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, brojí stěžovatelé ústavní stížností, domáhajíce se jejich kasace. Podstatou jejich výhrad je nesouhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu, kterým bylo jejich dovolání odmítnuto, ačkoli mělo být projednáno věcně. Stěžovatelé též namítli, že soudy jim nepřiznaly žádnou náhradu škody za odňaté, po mnoho let zadržované a plynutím času znehodnocené movité věci a peníze, přestože jejich znehodnocení bylo prokázáno znaleckým posudkem. Tuto svoji argumentaci v ústavní stížnosti dále přiblížili.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud námitkám stěžovatelů stran odmítnutí dovolání nepřisvědčuje. Ačkoli Nejvyšší soud v napadeném usnesení výslovně neuvedl, z jakého konkrétního důvodu, uvedeného v ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. (vady, nepřípustnost dovolání ze zákona či zjevná bezdůvodnost, resp. nepřípustnost závisející na uvážení dovolacího soudu dle dříve platného znění občanského soudního řádu), dovolání odmítá, je ze samotného odůvodnění usnesení patrné, že se tak nestalo pro formální vady. Nejvyšší soud se totiž zabýval každou z devíti stěžovateli předestřených právních otázek, s nimiž se ve svém rozhodnutí patřičně vypořádal, a to tak, že jde o právní otázky, které se neodchylují od ustálené rozhodovací praxe, popř. právní otázky, na jejichž řešení dovoláním dotčený rozsudek odvolacího soudu nespočívá. Nejvyšší soud žádné vady dovolání či jiné nedostatky stěžovatelům nevytkl. Odmítnutí dovolání není v tomto případě rozhodnutím bez věcného vyřízení, neboť dovolací soud v nastíněných právních otázkách žádný podklad pro tvorbu judikatury neshledal, tedy nebyl povinen rozhodnout rozsudkem. Je naopak zřejmé, že dovolání odmítl jako nepřípustné z důvodu závisejícího na jeho uvážení podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30. 11. 2017.
Pokud jde o zbylé námitky stěžovatelů směřující především proti rozsudku odvolacího soudu, Ústavní soud uvádí, že jde o velmi obecnou argumentaci, kterou stěžovatelé dokreslují obsáhlými citacemi z nálezů Ústavního soudu, které však s nyní řešeným případem nemají bližší souvislost. Dovolací soud se přitom s argumentací stěžovatelů pečlivě vypořádal. Ti však s jeho závěry nijak nepolemizují, Ústavní soud tak nemá důvod, aby se jimi dále zabýval. V podrobnostech lze na podrobné odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu zcela odkázat.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu