ECLI:CZ:US:2019:1.US.483.19.1
sp. zn. I. ÚS 483/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Trung Kien Phama, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 30 Cdo 1506/2018-148, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 17 Co 91/2018-139, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2018, č. j. 34 C 248/2016-127, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 5. 2. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhal na státu zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouho trvajícím soudním řízení.
Rozsudkem nalézacího soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. 34 C 248/2016-60, bylo žalobě stěžovatele částečně vyhověno, když byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 34.125 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. K podanému odvolání Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. 17 Co 312/2017-110, zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.
Poté, co bylo ve věci podáno dovolání, vyzval soud prvního stupně stěžovatele k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 14.000 Kč. Jelikož nedošlo k jeho úhradě, nalézací soud dovolací řízení ústavní stížností napadeným usnesením zastavil. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a současně poučil stěžovatele, že proti usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné. Stěžovatel byl po podání dovolání Nejvyšším soudem vyzván k uhrazení soudního poplatku za dovolání, a jelikož se tak nestalo, dovolací řízení ústavní stížností napadeným usnesením zastavil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti, zjednodušeně řečeno, vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že i ve věcech, kdy účastník řízení uplatňuje svůj nárok vůči státu podle zákona č. 82/1998 Sb., je povinen platit soudní poplatek. Navíc, poplatky za řízení před nalézacím, odvolacím a dovolacím soudem jsou podle něj neproporcionální. Uvedeným způsobem má pak docházet k zásahu do jeho základních práv, jež jsou mu garantována čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je z části opožděná a z části zjevně neopodstatněná.
Ze shora uvedeného vyplývá, že stěžovatel brojil proti usnesení soudu prvního stupně, jímž došlo k zastavení dovolacího řízení ve věci samé pro nezaplacení soudního poplatku a rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Podle náhledu Ústavního soudu nelze přehlížet, že stěžovatel byl odvolacím soudem řádně poučen o tom, že podání dovolání proti jeho usnesení ze dne 26. 3. 2018 není přípustné. Doručením usnesení odvolacího soudu tak počala stěžovateli běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti. Jelikož stěžovatel podal dovolání proti odvolacímu soudu již dne 28. 3. 2018, je zřejmé, že lhůta pro podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení soudu prvního a druhého stupně marně uplynula.
Pokud stěžovatel napadl dovoláním též usnesení Nejvyššího soudu, není pochyb o tom, že se vzhledem ke shora řečenému jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Z toho důvodu považoval Ústavní soud stížnost stěžovatele ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu za zjevně neopodstatněnou.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 30 Cdo 1506/2018-148, v souladu s ustanovením §43 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 17 Co 91/2018-139, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2018, č. j. 34 C 248/2016-127, v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zákona o ústavním soudu jako návrh opožděný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu