ECLI:CZ:US:2019:1.US.772.19.1
sp. zn. I. ÚS 772/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka, o ústavní stížnosti H. R., zastoupené JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou, se sídlem K. J. Erbena 1266, Nová Paka, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. listopadu 2018 č. j. 23 Co 346/2018-2526, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Předchozí průběh řízení a vymezení věci
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 4. března 2019, navrhovala podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. listopadu 2018 č. j. 23 Co 346/2018-2526. Stěžovatelka namítala, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva podle čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ve spojení s čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. června 2018 č. j. 21 P 23/2012-2455 byl návrh otce nezletilého syna na změnu úpravy styku s nezletilým zamítnut. K odvolání podanému otcem nezletilého Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, rozsudkem napadeným ústavní stížností, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rozsah styku otce s nezletilým synem, naposledy stanovený rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. prosince 2014 č. j. 21 P 23/2012-1337 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. září 2015 č. j. 18 Co 213/2015-1459, se rozšiřuje tak, že otec je dále oprávněn stýkat se s nezletilým během letních prázdnin, a to druhý kalendářní týden v měsíci červenci a druhý kalendářní týden v měsíci srpnu, vždy od neděle předcházející tomuto týdnu 16:00 hod. do následující neděle 16:00 hod. Během letních prázdnin však nebude probíhat styk otce s nezletilým ve čtvrtek sudého kalendářního týdne.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zpochybnila provedené důkazní řízení a namítala, že krajský soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, jeho rozhodnutí je excesem, nemá oporu v provedeném dokazování a není v zájmu nezletilého.
4. Stěžovatelka uvedla, že otec nezletilého se o něj není schopen postarat, nezletilý nemá v bytě otce žádné zázemí a krajský soud nevyvinul žádné úsilí, aby si opatřil důkaz místním šetřením opatrovníka v místě bydliště otce. Vztah mezi otcem a nezletilým není utvořen pevně, nezletilý k němu nemá důvěru a necítí se s ním být v bezpečí. V době rozhodnutí odvolacího soudu nebyl nezletilý připravený na týdenní kontakt s otcem. Otec přitom plně kontakty v rámci běžného styku řádně nevyužívá. Kontakt o prázdninách nedoporučil ani klinický psycholog, ani opatrovník nezletilého.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv stěžovatelky v projednávané věci nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody.
8. V posuzované věci Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil. Za výše uvedených okolností proto nemá relevanci ani odkaz stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci.
9. Odvolací soud doplnil dokazování podle §213 odst. 4 o. s. ř. a přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dovodil, že odvolání podané otcem nezletilého je důvodné. Odvolací soud konstatoval, že dosavadní úprava styku otce s nezletilým, tedy styk s nezletilým bez přespání u otce v omezeném rozsahu, je úpravou, dle které se otec stýká s nezletilým v menším rozsahu, než je obvyklé. Přitom zjistil, že úprava styku otce s nezletilým ponechaná na dohodě rodičů, je modelem nefunkčním. Jde o dva týdny během letních prázdnin, spojených s přespáním nezletilého u otce, a je na rodičích nezletilého, aby tomuto rozhodnutí přizpůsobili své jednání a na tuto úpravu styku nezletilého připravili. V situaci, kdy oba rodiče deklarují - na straně stěžovatelky motivaci ve vztahu k nezletilému za účelem styku s otcem a na straně otce připravenost reagovat na konkrétní potřeby dítěte, tedy včetně toho, že pokud syn požádá, běžně akceptovat jeho žádost o zkrácení styku a je tak schopen reagovat i pro období letních prázdnin, není důvodu běžný styk omezovat, tedy nestanovit ho ani během letních prázdnin.
10. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že odvolací soud se celou věcí velmi podrobně zabýval a své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil a rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Ústavní soud považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelné. Proto lze bez dalšího na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu