ECLI:CZ:US:2019:1.US.790.19.1
sp. zn. I. ÚS 790/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s., Tovární 1059/41, Olomouc, zastoupené Mgr. Hynkem Peroutkou, Karlovo nám. 611/24, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2018, č. j. 23 Cdo 1278/2018-1230, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2017, č. j. 28 Co 324/2017-786, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 8. 2017, č. j. 38 C 186/2008-443, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 6. 3. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 8. 2017, č. j. 38 C 186/2008-443, byla zamítnuta námitka stěžovatelky, že věc má být projednána v řízení před rozhodci. Nalézací soud dospěl k závěru, že námitka stěžovatelky nebyla vznesena při jejím prvním úkonu ve věci dne 31. 8. 2006, ale až 11. 8. 2017. K podání odvolání Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 30. 11. 2017, č. j. 28 Co 324/2017-786, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Následně podané dovolání Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 26. 11. 2018, č. j. 23 Cdo 1278/2018-1230, odmítl.
Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že by i vyjádření žalobce k otázce existencenaléhavého právního zájmu žalobce bylo možno vnímat jako první úkon ve věci ve smyslu §106 odst. 1 o. s. ř. Podmínka existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení stanovená v §80 o. s. ř. má podle stěžovatelky procesní charakter. V souvislosti s povahou vznesení námitky odkázala stěžovatelka na související judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Podle stěžovatelky vyjádření k procesní podmínce řízení není prvním úkonem ve věci samé ve smyslu §106 odst. 1 o. s. ř. Usnesení Nejvyššího soudu považuje stěžovatelka za odchylku od dosavadní judikatury. Stěžovatelka má za to, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“)], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, „superrevizní“ instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je „toliko“ přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.
Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou zcela ústavně konformní. Nejvyšší soud správně poukázal na to, že vyjádření účastníka řízení k nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce je procesním úkonem ve věci samé a vyvolává procesní následky uvedené v ustanovení §106 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci nelze odhlížet od účelu shora citovaného ustanovení, a to vyřešení otázky příslušnosti soudu k řešení sporu bezprostředně po zahájení řízení. Pokud tato otázka není účastníky rozporována včas, postupuje soud běžným pořadem práva. Obecným soudům není z ústavněprávního hlediska čeho vytknout.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu