ECLI:CZ:US:2019:1.US.855.19.1
sp. zn. I. ÚS 855/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Města Dašice, se sídlem Komenského 25, Dašice, zastoupeného Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2019 č. j. 4 Afs 1/2019-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2018 č. j. 14 A 211/2018-19. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který zamítl jeho kasační stížnost, neboť se podle jeho názoru k pozdější úhradě soudního poplatku nepřihlíží. Stěžovatel považuje za bezdůvodně formalistické již rozhodnutí městského soudu, který zastavil řízení pro opožděné zaplacení soudního poplatku.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze výše citovaným usnesením zastavil řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 26. 7. 2018 č. j. MZP/2018/330/957, týkajícího se nevyplacení části dotace (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a vrátil stěžovateli soudní poplatek ve výši 3 000 Kč (výrok III). Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek současně s podáním žaloby, městský soud jej usnesením ze dne 13. 1. 2018 č. j. 14 A 211/2018-16 vyzval, aby tak podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), učinil do 15 dní ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo doručeno zástupkyni stěžovatele dne 20. 11. 2018 a lhůta k zaplacení soudního poplatku uplynula dne 5. 12. 2018. Stěžovatel zaplatil soudní poplatek dne 7. 12. 2018. Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaplatil soudní poplatek až po skončení stanovené lhůty, městský soud řízení zastavil podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že pro zamítnutí kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem, resp. pro zastavení řízení městským soudem, byly splněny zákonem stanovené podmínky. Není porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, zastaví-li soud řízení, bylo-li řádně zjištěno a odůvodněno, že pro takový postup jsou splněny podmínky.
Ústavní soud nezjistil žádná pochybení Nejvyššího správního soudu, pro která by měl zrušit jeho rozhodnutí. Kasační soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil. Z §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. V daném případě byly podmínky uvedené v citovaném ustanovení v řízení před městským soudem splněny, neboť stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil. Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že kasační stížnost zamítl.
Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a proto bylo na stěžovateli, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a své povinnosti splnil (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1286/16).
K tomu Ústavní soud dodává, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a žalobci v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu