ECLI:CZ:US:2019:1.US.872.19.1
sp. zn. I. ÚS 872/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Wernera, zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem v Praze, Ledčická 649/15, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. listopadu 2018 č. j. 23 Co 334/2018-100, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. 11. 2018 č. j. 23 Co 334/2018-100, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 6. 2018 č. j. 7 C 13/2018-42. Okresní soud ve věci stěžovatele jako žalobce proti žalované České republice, za kterou jednalo Ministerstvo dopravy, svým rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit stěžovateli částku 3 146 Kč, zamítl žalobu, ve které se domáhal zaplacení 15 000 Kč a žalované uložil zaslat stěžovateli písemnou omluvu za nezákonné rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným rozsudkem uvedený rozsudek změnil tak, že celá stěžovatelova žaloba byla zamítnuta.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že odvolací soud nevyhověl jeho nároku na náhradu škody ve výši 3 146 Kč, spočívající v nákladech právního zastoupení vynaložených na podání žádosti o odklad výkonu nezákonného rozhodnutí, a proto žalobu v tomto bodě zamítl. Konstatoval, že dle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. není možné poškozenému nahradit jiné náklady zastoupení než ty, které byly vynaloženy na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí, což stěžovatelem požadované náklady nesplňují. Stěžovatel s výkladem soudu nesouhlasí a považuje jej za projev přepjatého formalismu a nesprávného právního posouzení, k čemuž obsáhle argumentuje.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Jak již Ústavní soud mnohokráte uvedl, v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Pro úplnost lze uvést, že v právních závěrech obecného soudu nebylo shledáno nic neústavního. Vědom si přesto potenciální problematičnosti posuzované právní věci, uvádí Ústavní soud jako obiter dictum , že i názoru stěžovatele (jeho právního zástupce) lze za určitých okolností přiznat jistou oprávněnost a rovněž některé jeho odkazy na judikáty Ústavního soudu jsou případné. Sám stěžovatel si však uvědomuje, že jeho stížnost se týká bagatelní částky, i když se domnívá, také s ohledem na probíhající skutkově obdobné spory, které nejsou pravomocně ukončeny, že by se stížností měl Ústavní soud meritorně zabývat; aktuální judikatura odvolacích soudů se podle něj kloní k názorům žalované v daném právním sporu. Vylučuje-li však občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. §202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, což nelze považovat za nesouladné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, bylo by absurdní připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního, nota bene pokud jde v zásadě pouze o náklady řízení. Ústavní soud ani není soudem, který by byl povinen zjišťovat a sjednocovat neustálenou judikaturu obecných soudů.
5. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu