ECLI:CZ:US:2019:1.US.955.19.1
sp. zn. I. ÚS 955/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti SOKRA, s.r.o., se sídlem Na Návsi 33, Čestlice zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 21. 6. 2018 č. j. 44581/2018/ODSH/8 a sdělení Ministerstva dopravy ze dne 14. 1. 2019 č. j. 43/2019-160-SPR/3, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 18. 3. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených úkonů správních orgánů. Na základě výzvy k odstranění vad ze dne 1. 4. 2019 byla ústavní stížnost doplněna podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 4. 2019.
Stěžovatelka tvrdí, že v záhlaví uvedenými úkony došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku toho, že správní orgán neprovedl všechny důkazy potřebné ke zjištění stavu věci a odvolací orgán, aniž se tím v napadeném rozhodnutí zabýval, nezákonné rozhodnutí správního orgánu napadeným rozhodnutím potvrdil. K porušení práva na spravedlivý proces mělo dojít též tím, že Ministerstvo dopravy neshledalo důvody k přezkoumání a zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu v přezkumném řízení.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský úřad Hlinsko, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 5. 3. 2018 č. j. Hl-13440/2018/ODP uložil stěžovatelce pokutu ve výši 5 000 Kč za správní delikt podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Krajský úřad Pardubického kraje v záhlaví citovaným rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. Na základě podnětu stěžovatelky Ministerstvo dopravy v záhlaví citovaným sdělením nepřistoupilo k provedení přezkumného řízení.
Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. V posuzovaném případě není zjevné a konec konců ani rozhodné, zda stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí podle §65 s. ř. s., aby vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně práva. Napadá totiž toliko rozhodnutí správního orgánu, a proto je ústavní stížnost v této části nepřípustná.
Pokud jde o návrh na zrušení sdělení Ministerstva dopravy, že nezahájí přezkumné řízení, již ve své předchozí judikatuře Ústavní soud - v souladu s názorem správních soudů - uvedl, že přezkumné řízení podle §94 a násl. správního řádu je svojí podstatou nápravným prostředkem dozorčího práva, který slouží k ochraně objektivního práva a na jeho výkon a užití není právní nárok. V případě, že neexistuje veřejné subjektivní právo na určitý úkon, není z povahy věci možné, aby jeho neuplatněním bylo zasaženo do práv stěžovatelky (k tomu srov. např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 12/2000 a usnesení sp. zn. I. ÚS 3608/18).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Současně byl odmítnut návrh stěžovatelky na náhradu nákladů řízení; je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka pro přiznání náhrady nákladů řízení podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu