ECLI:CZ:US:2019:2.US.1457.18.1
sp. zn. II. ÚS 1457/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky V. N., zastoupené Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem se sídlem Josefa Václava Sládka 35, Frýdek- Místek, proti rozhodnutí Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 14. 3. 2018 č. j. 1 ZN 4053/2018-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatelka napadá vyřízení stížnosti proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek - Místek, 2. oddělení obecné kriminality, Frýdecká 848, Třinec (dále jen "Policie ČR" či "policejní orgán") ze dne 26. 2. 2018. Stížnost proti nezákonnému postupu policejního orgánu vyřizovalo Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní státní zastupitelství"). Stěžovatelka se domnívá, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení jejího základního práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základnách svobod (dále jen "Úmluva"). Dále pak k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, ve spojení s čl. 6 Úmluvy.
2. Stěžovatelka je poškozenou v trestní věci svého otce K. N., proti kterému je vedeno trestní řízení pro pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví dle §21 odst. 1 a §145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle §199 odst. 1, odst. 2 písm. a) a d) trestního zákoníku a zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) a d) trestního zákoníku.
3. V trestní věci jejího otce jí byl ustanoven advokát Jiří Kubala (dále "advokát") jako zmocněnec. Dne 26. 2. 2018 byla stěžovatelka předvolána k výslechu na Policii ČR. Téhož dne také udělila svému zástupci plnou moc. Policejní orgán téhož dne odepřel advokátovi účast na výslechu nezletilé stěžovatelky.
4. Proti tomuto postupu byla podána stížnost, která byla vyřízena přípisem okresního státního zastupitelství ze dne 14. 3. 2018 s tím, že výslech nezletilé stěžovatelky byl proveden jako neodkladný úkon dle §158a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále jen "trestní řád"), neboť jedině tato nezletilá stěžovatelka (svědkyně) mohla uvést relevantní skutečnosti v dané trestní věci, vč. informací k osobě pachatele. Tento úkon byl činěn za účasti soudce. Úkonu byl přítomen soudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") Mgr. Jaroslav Rakošan, který odmítl účast advokáta při výslechu nezletilé. Na základě tohoto stanoviska pak komisařka neumožnila účast advokáta na výslechu.
5. Ústavní soud si ve věci vyžádal vyjádření soudce okresního soudu Mgr. Jaroslava Rakošana a protokol o předmětném výslechu stěžovatelky. Z těch vyplynulo, že ve spise vedeném pod sp. zn. 0 Nt 6503/2018 není uvedena jakákoliv poznámka o případné nezákonnosti postupu, ani případné námitky osob zúčastněných. Z protokolu pak vyplynulo, že výslechu stěžovatelky byla přítomna stěžovatelka, vyšetřující komisařka, soudce, státní zástupkyně a orgán sociálně-právní ochrany dětí. O výslechu byla vyrozuměna také matka nezletilé, ta se však úkonu neúčastnila. Stěžovatelka při úkonu využila svého práva odepřít výpověď, z čehož dotázaný soudce usuzuje, že stěžovatelka se svým právním zástupcem svou výpověď předem konzultovala. Ústavní soud dodává, že z úředně ověřené kopie protokolu o výslechu poškozené ze dne 26. 2. 2018 zjistil, že poškozená skutečné po poučení odmítla vypovídat.
6. Ústavní soud se stížností zabýval nejdříve z hlediska procesních podmínek přijatelnosti. Tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, vzal v potaz i poskytnutý protokol a vyjádření soudce, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
7. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
8. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
9. Ústavní soud však zastává názor, že pro přípustnost takové ústavní stížnosti je nezbytné, aby stěžovatel vyčerpal rovněž účinné procesní prostředky existující uvnitř soustavy státních zastupitelství (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 či usnesení sp. zn. III. ÚS 2903/15).
10. Z citované judikatury Ústavního soudu vyplývá, že je pro přípustnost ústavní stížnosti nutné vyčerpat jako účinný procesní prostředek ochrany práva i žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství. Žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je podle právního názoru Ústavního soudu obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Platí to tím spíše, že na právo nechat přezkoumat postup nižší složky státního zastupitelství byl advokát výslovně upozorněn, jak seznal Ústavní soud z přípisu příslušné státní zástupkyně ze dne 14. 3. 2018.
11. Rozhodnutí o této žádosti stěžovatelka nenapadá a z ústavní stížnosti není ani zřejmé, zda tento procesní prostředek vůbec využila. Jestliže se tak stalo, může stěžovatelka proti způsobu vyřízení předmětné žádosti brojit ústavní stížností v budoucnu, za předpokladu splnění všech procesních podmínek podle zákona o Ústavním soudu.
12. Nad rámec ještě Ústavní soud podotýká, že z poskytnutých podkladů neshledal, že by daný případ svou závažností spadal pod §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
13. Ústavní soud závěrem konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou procesní náležitost, tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, tudíž se jí nemohl dále zabývat. Z toho důvodu ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2019
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj