ECLI:CZ:US:2019:2.US.1678.19.1
sp. zn. II. ÚS 1678/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. L., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 6, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 85/2019-3445 ze dne 20. 3. 2019 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 242/2010-3407 ze dne 11. 1. 2019 a č. j. 0 P 242/2010-3030 ze dne 27. 9. 2018, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
1. Obecné soudy vedou několik řízení týkajících se nezletilého syna stěžovatelky (dále jen "nezletilý"), mimo jiné i řízení ve věci nařízení ústavní výchovy nezletilého. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu, který si vyžádal, následující skutečnosti.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením č. j. 50 Nc 12020/2018-34 ze dne 29. 8. 2018 nařídil předběžné opatření, kterým umístil nezletilého do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Podle Obvodního soudu pro Prahu 5 nezletilý v důsledku rodičovského konfliktu, trvajícího téměř celý jeho život, trpí psychickými obtížemi. Stěžovatelka "po mnoho let soustavně brání" styku nezletilého s otcem. Při pokusu o výkon rozhodnutí o styku nezletilého s otcem došlo k psychickému kolapsu nezletilého a jeho hospitalizaci. Po skončení hospitalizace bylo dle obvodního soudu třeba umístit nezletilého do neutrálního prostředí, a proto vydal uvedené předběžné opatření.
3. Stěžovatelka se nechala zastoupit advokátkou, které udělila plnou moc k zastupování "ve všech věcech týkajících se úpravy poměrů k nezletilému", a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 se odvolala.
4. Obvodní soud pro Prahu 4 následně k návrhu Městské části Praha 4 jako orgánu sociálně-právní ochrany dětí zahájil řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilého. Výrokem I napadeného usnesení č. j. 0 P 242/2010-3030 ze dne 27. 9. 2018 rozhodl o prodloužení trvání předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 5 (bod 2 výše) do 27. 10. 2018. Výrokem II tohoto usnesení jmenoval opatrovníkem nezletilého "pro řízení o nařízení ústavní výchovy" Městskou část Praha 11. Podle spisu bylo toto usnesení doručováno stěžovatelce, ale nikoliv její právní zástupkyni. Stěžovatelka si tuto zásilku nevyzvedla, a proto jí byla 16. 10. 2018 vložena do schránky.
5. Městský soud v Praze usnesením č. j. 35 Co 332/2018-2996 ze dne 1. 10. 2018 změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2018 (bod 2 výše) tak, že zamítl návrh na nařízení předběžného opatření - umístění nezletilého do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Podle městského soudu by předběžné opatření o umístění nezletilého do neutrálního prostředí mohlo trvat nejvýše šest měsíců, ale během této doby by nebylo možné přimět rodiče ke kooperaci v zájmu nezletilého. Za dosavadní dobu trvání předběžného opatření se navíc neuskutečnilo žádné terapeutické setkání rodičů s nezletilým, a předběžné opatření se tak míjí účinkem.
6. Stěžovatelka se poté odvolala proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2018 (bod 4 výše). Své první podání ze dne 4. 12. 2018 označila stěžovatelka jako "[o]dvolání [...] proti usnesení soudu o ustanovení opatrovníka nezletilého v řízení o nařízení ústavní výchovy", rovněž v textu se uvádí, že stěžovatelka podává "odvolání proti usnesení o ustanovení opatrovníka". Dalším podáním stěžovatelka doplnila odůvodnění svého odvolání: namítla, že předmětné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 mělo být doručeno její právní zástupkyni, a uvedla, že přímo jí nebyla do schránky vhozena výzva k vyzvednutí zásilky a po uplynutí lhůty jí nebyla zásilka vhozena do schránky.
7. Obvodní soud pro Prahu 4 napadeným usnesením č. j. 0 P 242/2010-3407 ze dne 11. 1. 2019 odmítl odvolání stěžovatelky jako opožděné, patnáctidenní lhůta k podání odvolání totiž skončila dne 30. 10. 2018, odvolání však bylo podáno až 4. 12. 2018.
8. Městský soud v Praze napadeným usnesením č. j. 35 Co 85/2019-3445 ze dne 20. 3. 2019 toto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 potvrdil. Podle městského soudu bylo matce usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2018 (bod 4 výše) doručeno marným uplynutím desetidenní lhůty k vyzvednutí zásilky, tj. dne 15. 10. 2018. Stěžovatelka své advokátce udělila plnou moc pouze k zastupování ve věcech "týkajících se úpravy poměrů k nezletilému". Takovým řízením se dle městského soudu rozumí "řízení o výchově, výživě a úpravě styku", a plná moc se tedy netýkala řízení o ústavní výchově nezletilého. Výrokem II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2018 (bod 4 výše), proti němuž stěžovatelka brojila odvoláním, přitom bylo rozhodováno právě o opatrovníkovi v rámci řízení o ústavní výchově nezletilého. V této části tak bylo toto rozhodnutí podle městského soudu řádně doručeno přímo stěžovatelce. Výrokem I předmětného usnesení bylo rozhodováno o prodloužení předběžného opatření - umístění nezletilého v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, tedy v řízení, na které se dle městského soudu plná moc vztahovala. Podle městského soudu tak mělo být předmětné usnesení doručeno advokátce stěžovatelky. Toto pochybení však podle městského soudu není významné, neboť výrok I nebyl napaden odvoláním, a navíc "pozbyl účinnosti". Městský soud totiž změnil rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, které mělo být výrokem I prodlouženo, a tento návrh zamítl (bod 5 výše).
9. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 10. 7. 2019 zastavil řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilého, protože navrhovatelka Městská část Praha 4 vzala svůj návrh zpět, přičemž stěžovatelka se zpětvzetím souhlasila, otec nezletilého se proti tomuto usnesení odvolal.
II. Argumentace stran
10. Podle stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími porušeno její právo na spravedlivý proces a na právní pomoc, stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 37 odst. 2 Listiny, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy České republiky.
11. Stěžovatelka namítá, že plná moc, kterou v řízení před obecnými soudy udělila své advokátce, měla povahu tzv. generální plné moci a vztahovala se na všechny věci týkající se nezletilého. Stěžovatelka tak byla zastoupena advokátkou i v řízení o ústavní výchově nezletilého, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 242/2010-3030 ze dne 27. 9. 2018 tak mělo být doručeno její advokátce. I kdyby obecné soudy dospěly k závěru, že se plná moc netýká řízení o ústavní výchově, měly povinnost napadené rozhodnutí doručit advokátce stěžovatelky, neboť výrokem I napadeného usnesení bylo rozhodováno o věci, na kterou se plná moc vztahovala.
12. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že Obvodní soud pro Prahu 4 i Městský soud v Praze později doručovaly písemnosti i její advokátce, ačkoliv jim žádná další plná moc nebyla předložena.
13. Městský soud v Praze a Obvodní soud pro Prahu 4 ve svých vyjádřeních pouze odkázaly na napadená rozhodnutí, proto nebylo třeba zasílat jejich vyjádření stěžovatelce k replice.
III. Hodnocení Ústavního soudu
14. Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný; podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pak usnesením odmítne návrh, je-li zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být toto usnesení písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
15. Ústavní stížnost směřuje i proti výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 242/2010-3030 ze dne 27. 9. 2018, kterým bylo rozhodováno o prodloužení trvání předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 5 (bod 2 výše) do 27. 10. 2018. Proti výroku I však stěžovatelka nepodala odvolání. Ústavní soud zdůrazňuje, že stěžovatelka nijak nebrojila proti názoru obecných soudů, že její odvolání se týká pouze rozhodnutí o ustanovení opatrovníka, tedy výroku II předmětného usnesení. Navíc Ústavní soud zjistil ze spisu, že z hlediska označení i obsahu směřovalo odvolání pouze proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka. Ve vztahu k výroku I o prodloužení trvání předběžného opatření tedy stěžovatelka nevyčerpala prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a v této části je tak její ústavní stížnost nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Dále se Ústavní soud zabýval pouze rozhodnutím o ustanovení opatrovníka nezletilému v řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilého a o odvolání stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí, které obecné soudy odmítly jako opožděné.
16. Podstata námitek stěžovatelky spočívá v tom, že již zmiňované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 242/2010-3030 ze dne 27. 9. 2018 nebylo řádně doručeno její advokátce, ačkoliv jí stěžovatelka udělila plnou moc, která se dle názoru stěžovatelky týkala i řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilého. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka udělila advokátce plnou moc k zastupování "ve všech věcech týkajících se úpravy poměrů k nezletilému". Ačkoliv formulace užitá v plné moci není zcela jednoznačná, nařízení ústavní výchovy nezletilého by mělo zcela nesporný dopad na vztah (poměry) stěžovatelky k nezletilému, která by byla nucena strpět umístění svého syna v ústavní výchově. Bylo tedy namístě vycházet z toho, že i v řízení o nařízení ústavní výchovy byla stěžovatelka zastoupena advokátkou, a předmětné usnesení tudíž mělo být doručováno této advokátce. Obecné soudy tak v napadených rozhodnutích nesprávně vycházely z toho, že předmětné usnesení v části týkající se ustanovení opatrovníka v řízení o nařízení ústavní výchovy (výrok II) postačilo doručit pouze přímo stěžovatelce.
17. Uvedené pochybení ovšem nedosahuje ústavněprávní intenzity. Řízení o nařízení ústavní výchovy bylo Obvodním soudem pro Prahu 4 zastaveno, neboť navrhovatelka vzala návrh zpět. Se zpětvzetím návrhu stěžovatelka vyslovila souhlas; v prvním stupni tedy řízení skončilo - nepravomocně - pro stěžovatelku příznivě. Procesní pochybení, k němuž dříve došlo, tak v konečném důsledku nezpůsobuje zásah do základních práv stěžovatelky.
18. I když rozhodnutí o zastavení řízení ve věci ústavní výchovy nezletilého není pravomocné s ohledem na odvolání podané otcem nezletilého, stěžovatelce nic nebrání v odvolacím řízení uplatnit námitky proti opatrovníkovi nezletilého. Rozhodne-li se tak učinit, bude úkolem odvolacího soudu se jimi zabývat v souladu s principy vyloženými v nálezu sp. zn. I. ÚS 1244/15 ze dne 23. 12. 2015 (N 222/79 SbNU 569). Ve zbývající části je tak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost v části směřující proti výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 242/2010-3030 ze dne 27. 9. 2018 jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a v části směřující proti výroku II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 242/2010-3030 ze dne 27. 9. 2018, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 242/2010-3407 ze dne 11. 1. 2019 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 85/2019-3445 ze dne 20. 3. 2019 jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu