ECLI:CZ:US:2019:2.US.1763.19.1
sp. zn. II. ÚS 1763/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu stěžovatele Libora Němečka, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2019 č. j. 7 As 9/2019-12 a ze dne 14. 3. 2019 č. j. 7 As 9/2019-28 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018 č. j. 8 A 165/2018-38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 29. 5. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož brojí stěžovatel proti shora uvedeným rozhodnutím a požaduje jejich zrušení.
2. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
3. Na základě zjištění, že stěžovatelovo podání nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti předepsané zákonem o Ústavním soudu, zejména že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, byl stěžovatel vyzván k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na následky jejich neodstranění; výzva mu byla doručena dne 12. 7. 2019. V závěru stanovené lhůty stěžovatel na výzvu reagoval přípisem doručeným dne 2. 8. 2019, v němž informoval, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta (pozn. tvrzení o podání žádosti nedoložil) a požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel (sám nebo společně s Ilonou Dočekalovou) se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení byl většinou zastoupen advokátem. V těch případech, kdy zastoupen nebyl, byl podrobně informován o náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení (např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 3484/15, sp. zn. IV. ÚS 2594/16). Lze tak vycházet ze spolehlivého předpokladu, že stěžovateli jsou známé obsahové i formální náležitosti ústavní stížnosti.
5. Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Ve stěžovatelově věci mu bylo napadené usnesení Nejvyššího správního soudu doručeno dne 1. 4. 2019, ústavní stížnost tak podal v samém závěru zákonné lhůty; i přes toto zjištění mu Ústavní soud poskytl další lhůtu k odstranění vad, kterou však stěžovatel nevyužil a vady podání neodstranil. Lhůta v trvání třiceti dnů od obdržení výzvy a písemného poučení o vadách návrhu (též s přihlédnutím ke stěžovatelovým zkušenostem z řízení před Ústavním soudem) je dostatečná k tomu, aby navrhovatel vady podání odstranil a doplnil ho tak, jak byl informován v poučení ze dne 27. 6. 2019. Je věcí každého stěžovatele, který se obrací na Ústavní soud s ústavní stížností, aby tak učinil způsobem a formou odpovídající zákonu o Ústavním soudu. V případě, že se poučením Ústavního soudu o odstranění vad návrhu takový subjekt řídit nehodlá, či tak nechce učinit v jemu poskytnuté lhůtě, musí počítat s následky spojenými s nerespektováním podmínek výzvy, o nichž byl předem vyrozuměn. Za této situace Ústavní soud žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad nevyhověl.
6. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2019
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj