ECLI:CZ:US:2019:2.US.1822.18.1
sp. zn. II. ÚS 1822/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Ing. Pavla Haška a 2/ Martina Haška, obou právně zastoupených Mgr. Miroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem Zakšín 4, Dubá Zakšín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018 č. j. 11 Co 67/2018-49 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 1. 2018 č. j. 20 C 121/2016-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 25. 5. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož vady byly odstraněny dne 12. 7. 2018, prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedených rozhodnutí pro porušení čl. 26 odst. 1, 3 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadeným usnesením nalézací soud rozhodl, že stěžovatelům se neustanovuje zástupce k ochraně jejich zájmů. Soud takto rozhodl za procesní situace, kdy jeho usnesením ze dne 27. 3. 2017 č. j. 20 C 121/2016-22 bylo řízení zastaveno a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Uvedené usnesení žalobci napadli odvoláním a současně požádali o ustanovení zástupce pro řízení. Nalézací soud vyšel z jejich prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a dospěl k závěru, že poměry žadatelů neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Proti usnesení soudu podali stěžovatelé odvolání, na jehož základě bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že Obvodní soud pro Prahu 2 při posuzování osobních, majetkových a sociálních poměrů stěžovatelů postupoval v rozporu se zákonem, když si pro své rozhodnutí na základě údajů a dokladů poskytnutých stěžovateli neobstaral žádné podklady a informace, ačkoliv tak mohl a měl jakožto podmínku zákonnosti svého rozhodnutí učinit, namísto toho o návrhu stěžovatelů na ustanovení právního zástupce pro řízení jím vedené pod sp. zn. 20 C 121/2016 rozhodoval jen formálně na podkladě stěžovateli poskytnutých údajů a dokladů, nikterak nevzal v úvahu fakt jejich bezdomovectví a ustanovení §30 o. s. ř. při posuzování osobních, majetkových a sociálních poměrů stěžovatelů vyložil extrémně formalisticky a v jejich neprospěch.
4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
5. Dále Ústavní soud uvádí, že dle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. V souladu s citovanými zákonnými požadavky pak Ústavní soud konstatuje, že napadená usnesení obou obecných soudů obsahují náležitá a vyčerpávající odůvodnění, z nichž vyplývají skutečnosti, na jejichž základě dovodily soudy v nich uvedené právní závěry. O těchto právních závěrech není důvodu ze strany Ústavního soudu pochybovat, neboť z nich vyplývají důvody pro zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce.
7. Protože polemika ani pouhý nesouhlas se závěry obecných soudů nemohou být samy o sobě způsobilými důvody ústavní stížnosti, posoudil Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu