ECLI:CZ:US:2019:2.US.1965.19.1
sp. zn. II. ÚS 1965/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů D. B. a P. B., obou zastoupených Mgr. Ondrejem Štefánikem, Ph.D., advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 č. j. 1 ZN 4857/2018-19 ze dne 15. 4. 2019 a proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Místního oddělení Kosíře, č. j. KRPA-472536-50/TČ-2018-001212 ze dne 12. 2. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
1. Stěžovatelé dne 16. 12. 2018 po návratu do svého bytu zjistili, že neznámý pachatel vnikl do jejich bytu, poškodil zařízení bytu a odcizil movité věci. Stěžovatelé zavolali policejní hlídku, která poté ohledala místo činu, zajistila stopy a následně provedli další šetření v okolí místa činu.
2. Stěžovatelé se obrátili dne 21. 12. 2018 s žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 (dále též "OSZ"), které shledalo jejich námitky nedůvodnými. Část z nich vyhodnotilo jako předčasně podané, neboť žádost o přezkum byla doručen OSZ pět dní po zahájení úkonů trestního řízení.
3. Napadeným usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Místního oddělení Kosíře, byla trestní věc odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti, které by opravňovaly vést stíhání proti konkrétní osobě.
4. Napadeným usnesením OSZ byla stížnost stěžovatelů zamítnuta jako nedůvodná. Dle OSZ se policejní orgán zajištěním a vyhodnocením důkazů zabýval a v dané fázi vyčerpal všechny důkazní možnosti.
5. Dne 17. 6. 2019 se stěžovatelé obrátili na Městské státní zastupitelství v Praze s podáním označeným jako žádost o výkon dohledu. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by o tomto podnětu bylo dosud rozhodnuto.
II. Argumentace stěžovatelů
6. Stěžovatelé namítají, že napadenými rozhodnutími a postupem orgánů činných v trestním řízení bylo zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces, které je zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále do práv zaručených v čl. 90 Ústavy České republiky, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelé se dovolávají práva na účinné vyšetřování a efektivní trestní řízení vyplývajícího dle nich ze čl. 8 odst. 1, čl. 9 a čl. 10 odst. 1 Listiny i čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 Úmluvy.
7. Dle stěžovatelů již od počátku vyšetřování poukazovali na to, že je policejní orgán nečinný a nedodržuje řádný postup stanovený trestním řádem. Dle stěžovatelů je opomněl policejní orgán poučit, přesněji je poučil pouze písemně, a až po provedení vysvětlení. Podle stěžovatelů protokol neodpovídal výslechu a záznam výpovědi obsahoval výroky, které stěžovatelé neuvedli. Dále dle stěžovatelů policejní orgány dostatečně neprovedli zkoumání biologické stopy nalezené na místě. Stěžovatelé uvádějí, že nebyli do dnešního dne informování, jaké postupy zkoumání biologických stop byly zvoleny.
8. Dle stěžovatelů jsou odůvodnění napadených rozhodnutí strohá a paušální. Připomínají, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že součástí práva na spravedlivý proces je také vyloučení libovůle při rozhodování, což se odráží i v povinnosti orgánu činného v trestním řízení svá rozhodnutí řádně odůvodnit [nález sp. zn. IV. ÚS 219/03 ze dne 20. 2. 2004 (N 25/32 SbNU 225)].
9. Stěžovatele se dovolávají svého ústavně zaručeného práva na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod [s odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 3196/12 ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301) a usnesení sp. zn. IV. ÚS 74/14 ze dne 24. 6. 2014] a povinnosti orgánů provést účinné vyšetřování [s odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. 1. 2016 (N 8/80 SbNU 91)].
III. Hodnocení ústavního soudu
10. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3).
11. Jak Ústavní soud vyložil v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691), bodech 30-32, v posuzované věci představuje takovýto prostředek podnět k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů [obdobně viz např. nález sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015 (N 191/79 SbNU 161), bod 51, usnesení sp. zn. III. ÚS 3903/17 ze dne 29. 5. 2018, bod 8, usnesení sp. zn. II. ÚS 1457/18 ze dne 21. 2. 2019, bod 10, usnesení sp. zn. II. ÚS 816/19 ze dne 25. 3. 2019, bod 10]. Toto státní zastupitelství je oprávněno posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v plné šíři, včetně případných vad v šetření trestních oznámení.
12. Podmínka vyčerpání tohoto zákonného prostředku je přitom splněna nikoli samotným podáním uvedeného podnětu, ale teprve jeho vyřízením, o kterém ten, kdo podnět učinil, má být vyrozuměn dle §16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství. Ústavní stížnost tedy byla podána předčasně a Ústavní soud se nemůže věcně zabývat námitkami stěžovatelů.
13. Ústavní soud podotýká, že tím se nijak nevyjadřuje k otázce, zda v případě stěžovatelů bylo skutečně zasaženo do práva na účinné vyšetřování. Připomíná, že podstata tohoto práva nespočívá v záruce odsouzení pachatele trestného činu, nýbrž v záruce řádného zjištění a vyhodnocení skutkových okolností trestního řízení. Stát je povinen zajistit řádné a adekvátní trestní vyšetřování spojené s kompetentním a efektivním jednáním státních orgánů, jež by bylo způsobilé vyústit v potrestání odpovědné osoby [např. nález ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301), bod 18].
14. Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že na postup orgánů činných v trestním řízení je třeba klást různé nároky podle závažnosti daného zásahu do práv a svobod poškozeného, respektive vůči němu spáchaného trestného činu. V tomto ohledu je nejbedlivěji chráněno právo na život zaručené čl. 6 Listiny a čl. 2 Úmluvy [nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691)], dále zákaz mučení a nelidského a ponižujícího zacházení zaručený čl. 3 Úmluvy, resp. čl. 7 odst. 2 Listiny [nález sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015 (N 191/79 SbNU 161), nález sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. 5. 2016 (N 91/81 SbNU 485)] a zákaz nucených prací a práva na ochranu osobní svobody dle čl. 4 a 5 Úmluvy, resp. čl. 8 Listiny [nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. 1. 2016 (N 8/80 SbNU 91)], a zcela výjimečně také čl. 8 Úmluvy, zakotvující právo na respektování rodinného a soukromého života.
15. V případě zásahů méně závažných, kterým bude v rovině podústavního práva zpravidla odpovídat kategorie "pouhých" přečinů (ve smyslu §14 odst. 2 trestního zákoníku), by přezkum Ústavního soudu přicházel do úvahy jen ve zcela mimořádných situacích, a to u extrémních případů flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného, který by navíc bez přispění orgánů činných v trestním řízení jinak nebyl schopen dosáhnout efektivní ochrany svých práv [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3196/12 ze dne 12. 8. 2014 (N 152/74 SbNU 301, bod 19)].
16. Z důvodů výše uvedených Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2019
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka