ECLI:CZ:US:2019:2.US.1989.19.1
sp. zn. II. ÚS 1989/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Lubomíra Rosíka, zastoupeného JUDr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem Zachova 4, Brno, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 4. 2019, č. j. 29 C 4/2018-72, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2. Tímto usnesením byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání s tím, že pokud soudní poplatek nebude ve lhůtě patnácti dnů od doručení tohoto usnesení zaplacen, bude řízení zastaveno. Podle stěžovatele však výzva k zaplacení soudního poplatku představuje protiústavní zásah do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukazuje přitom mj. na nedávný nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1415/18, podle něhož je výše poplatkové povinnosti v odvolacím řízení týkajícím se náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem excesivní.
2. Stěžovatel je přesvědčen, že vyčerpal všechny procesní prostředky ochrany práva, které mu zákon poskytuje.
3. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2815/09, I. ÚS 2222/09, II. ÚS 839/09, IV. ÚS 237/09 či I. ÚS 2617/08, dostupná stejně jako rozhodnutí dále citovaná na http://nalus.usoud.cz), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity plyne již z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu; konkrétně je pak vyjádřen v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
5. Za nepřípustnou je ve světle řečeného nutno považovat i nyní projednávanou ústavní stížnost. Otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti výzvě k zaplacení soudního poplatku se Ústavní soud zabýval mj. ve svém stanovisku ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl.ÚS-st. 35/13. V tomto stanovisku Ústavní soud konstatoval, že "ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle §9 odst. 1 zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, je podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná."
6. Ústavní soud v tomto stanovisku dále konstatoval, že případné nesprávné určení výše poplatku ve výzvě podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích samo o sobě není způsobilé bezprostředně přivodit zásah do základních práv a svobod poplatníka. Takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Obdobným způsobem lze uvažovat i o stanovení lhůty k zaplacení poplatku, protože k (potenciálnímu) porušení základních práv poplatníka nedochází jejím marným uplynutím, nýbrž až rozhodnutím o zastavení řízení, které může být vydáno i později. Stěžovatel poté ovšem může brojit (nakonec i prostřednictvím ústavní stížnosti) proti zmíněným navazujícím rozhodnutím.
7. Právním názorem obsaženým v tomto stanovisku je Ústavní soud i v nyní projednávané věci vázán, a tudíž byl nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj