ECLI:CZ:US:2019:2.US.2012.19.1
sp. zn. II. ÚS 2012/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jiřího Strnadela, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, č. j. 30 Cdo 2233/2017-328, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, kterou brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu. K ústavní stížnosti však nebyla přiložena plná moc pro zastupování před Ústavním soudem, přičemž stěžovatel v řízení ani zastoupen není, což je v rozporu s §30 odst. 1 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Ústavní soud proto stěžovatele na tuto vadu ústavní stížnosti upozornil dne 8. 7. 2019 s výzvou, že pokud ji neodstraní do 20 dnů od obdržení této výzvy, bude ústavní stížnost odmítnuta.
3. Dne 30. 7. 2019 obdržel Ústavní soud obsáhlou polemiku stěžovatele se zákonnou povinností být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem s tím, že stěžovatel žádá, aby byla tato věc projednána v senátu a zároveň aby byla věc předložena plénu Ústavního soudu, neboť stěžovatel se jako právník cítí být diskriminovaný ve vztahu k České republice, která takto zastoupena být nemusí.
4. Ústavní soud konstatuje, že lhůta pro odstranění uvedené vady ústavní stížnosti marně uplynula dne 29. 7. 2019 a Ústavnímu soudu nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout z důvodu neodstranění vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
5. Nad tento rámec Ústavní soud uvádí, že věc nebyla předložena k rozhodování senátu ani plénu, a to proto, že posouzení splnění podmínek řízení náleží podle zákona soudci zpravodaji, který je v tomto směru i zákonným soudcem. Za situace, kdy se plénum Ústavního soudu opakovaně zabývalo otázkou ústavnosti povinného advokátského zastoupení v řízení o ústavní stížnosti (viz zejména plenární stanovisko Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015, č. 290/2015 Sb., ST 42/79 SbNU 637) a dospělo k jednoznačnému závěru o důvodnosti této úpravy, přitom není důvod, tuto otázku plénu předkládat opětovně.
6. Ústavní soud konečně ani nepřehlédl, že ze stejného důvodu byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1709/15 ze dne 18. 8. 2015), spojená navíc s návrhem na zrušení ustanovení §29 a 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, §35 odst. 1, §36 a 36a zákona č. 141/1961 Sb. trestní řád, §27 odst. 2, §137 odst. 2, §241 odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění, kde stěžovatel rovněž polemizoval se zmíněným zákonným advokátním přímusem. Je tak zcela zřejmé, že stěžovatel je s touto povinností zastoupení advokátem dostatečně seznámen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj