ECLI:CZ:US:2019:2.US.2016.19.1
sp. zn. II. ÚS 2016/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Miroslava Konečného a 2) Jiřiny Konečné, společně zastoupených JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem nám. Míru 142/88, Svitavy, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 9. 2018 č. j. 22 Co 129/2018-121 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2019 č. j. 21 Cdo 213/2019-146, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdili, že bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti navrhovali, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") a usnesení Nejvyššího soudu.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh žalobce - zástavního věřitele Radima Peterky (dále jen "žalobce") vůči žalovaným - zástavním dlužníkům, na nařízení soudního prodeje zástavy, a to nemovitých věcí ve vlastnictví stěžovatelů. V průběhu řízení bylo před Okresním soudem ve Svitavách prokázáno, že stěžovatelé jako zástavci zastavili dne 21. 8. 2001 nemovitosti ve společném jmění (objekt bydlení čp. X1 na pozemku parc. č. St. X2 a pozemky parc. č. St. X2, parc. č. X3, parc. č. X4, vše v kat. území Nová Ves u Moravské Třebové), a to k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 1 120 000 Kč za Pavlem Šašinkou. Dne 16. 11. 2009 byla mezi Pavlem Šašinkou a žalobcem uzavřena dohoda o uznání dluhu ve výši 1 000 000 Kč (nedoplatek ze smlouvy o půjčce ze dne 21. 8. 2001). Ve věci však bylo zapotřebí vyřešit otázku, zda mezi nemovitosti, na nichž vázne zástava, patří též dům čp. X5 postavený na pozemku parc. č. St. X2, namísto objektu bydlení čp. X1.
3. Krajský soud napadeným rozhodnutím nařídil ve prospěch žalobce k uspokojení jeho pohledávky ve výši 1 000 000 Kč prodej předmětných nemovitých věcí (viz výše), a to včetně stavby - domu čp. X5 na pozemku parc. č. St. X2. Na rozdíl od soudu prvního stupně (usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 2. 2018 č. j. 7 C 61/2017-83) dospěl k závěru, že ačkoliv v zástavní smlouvě je uvedena stavba - dům čp. X1, tento vyhořel a na jeho původním místě byl ještě před sepsáním zástavní smlouvy postaven (a zaměřen geometrickým plánem) dům čp. X5, který je nyní též předmětem zástavy; do katastru nemovitostí nebylo pouze zapsáno číslo popisné X5. Soud dále poukázal zejména na účel daného řízení, tedy formální přezkum zákonných předpokladů v řízení o soudním prodeji zástavy a poučil stěžovatele o tom, že námitku promlčení či rozpor s dobrými mravy mohou namítat v další fázi řízení, tj. v řízení o výkonu soudního rozhodnutí prodejem zástavy (pokud bude návrh žalobcem podán).
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl poté, co dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že soud v řízení neoprávněně zvýhodňoval žalobce, když z vlastní iniciativy doplnil dokazování. V dalším textu ústavní stížnost brojí proti právnímu posouzení věci obecnými soudy, avšak bez relevantní ústavněprávní argumentace.
6. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
7. Ústavní soud opakovaně připomíná, že je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Oprávněn k zásahu je pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně kdy rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. Taková pochybení však Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal.
8. Ústavní soud poukazuje zejména na to, že stěžovatelé nepředložili žádné ústavně relevantní argumenty, kterými by přesvědčivě brojili proti napadeným rozhodnutím na ústavněprávní rovině. Nesouhlas s postupem a právními i skutkovými závěry obecných soudů stěžovatelé sice prezentují jako námitky proti ústavnosti jejich postupu, nicméně nelze jim v tom přisvědčit. S přihlédnutím k uvedenému proto nelze než uzavřít, že obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně dostály všem požadavkům, které jsou na ně kladeny. Ústavnímu soudu proto nepřísluší do jejich závěrů zasahovat.
9. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu