ECLI:CZ:US:2019:2.US.2299.19.8
sp. zn. II. ÚS 2299/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C.-A. L., t. č. Vazební věznice Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 27, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 To 131/2018 ze dne 17. 6. 2019 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 406/2018 ze dne 7. 8. 2018, o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 To 131/2018 ze dne 17. 6. 2019 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 406/2018 ze dne 7. 8. 2018 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Věc stěžovatele byla původně vedena pod sp. zn. II. ÚS 2438/19, v souladu s usnesením pléna Ústavního soudu o spojení věcí z 30. 7. 2019 je nyní vedena pod sp. zn. II. ÚS 2299/19.
2. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl o přípustnosti vydání stěžovatele do Čínské lidové republiky k trestnímu stíhání za současného přijetí ujištění poskytnutých Čínskou lidovou republikou. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zrušil rozhodnutí městského soudu ve výroku o přijetí ujištění a znovu rozhodl tak, že vydání stěžovatele je přípustné za současného přijetí ujištění blíže specifikovaných v napadeném rozhodnutí.
3. Podle stěžovatele byl napadenými rozhodnutími porušen zákaz mučení, nelidského a ponižujícího zacházení či trestu dle čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy, právo na účinný opravný prostředek dle čl. 13 Úmluvy a konečně i čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Stěžovatel argumentuje, že v Čínské lidové republice dochází k porušování lidských práv, namítá, že ve vztahu k jeho osobě existuje reálné, a s ohledem na jeho původ dokonce zvýšené riziko jejich porušování v trestním řízení i při výkonu případného trestu. Stěžovatel uvádí, že žádost o jeho vydání má politický rozměr. Obecnými soudy přijatá ujištění ze strany Čínské lidové republiky stěžovatel pokládá za nedostatečná a nespolehlivá, argumentuje, že mu hrozí uložení trestu smrti nebo nepřiměřeného trestu a vznáší i další námitky týkající se především průběhu řízení před obecnými soudy.
4. Stěžovatel svou ústavní stížnost spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Stěžovatel si je vědom, že jeho případnému vydání do Čínské lidové republiky by muselo předcházet rozhodnutí ministryně spravedlnosti o povolení vydání. Pokud by však k tomu došlo, jeho extradice by mohla být realizována v tak krátké době, že by již neměl časový prostor k napadení rozhodnutí ministryně spravedlnosti u Ústavního soudu a vznesení návrhu na odklad jeho vykonatelnosti. Vyhovění jeho návrhu podle něj není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem, účinně předejde případnému porušení jeho ústavně zaručených práv a nezpůsobí nepoměrně větší újmu třetím osobám.
5. Ústavnímu soudu bylo k jeho žádosti zasláno rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-331/LE-LE05-P07-2019 ze dne 10. 7. 2019, kterým bylo rozhodnuto mimo jiné o tom, že se stěžovateli uděluje doplňková ochrana dle §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů na dobu 12 měsíců od právní moci rozhodnutí. Stěžovatel i přes udělení doplňkové ochrany trvá na návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Podle stěžovatele nelze vyloučit "dezinterpretaci rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany", jeho případné vydání ho přitom může přímo ohrozit na životě.
6. Ústavní soud konstatuje, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle uvedeného ustanovení, jež je nezbytné vykládat restriktivně, může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
7. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele, přičemž vzal v úvahu relevantní okolnosti případu vyplývající z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a rozhodnutí Ministerstva vnitra o udělení doplňkové ochrany, a dospěl k závěru, že podmínky dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v posuzované věci naplněny.
8. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, podle nichž je přípustná extradice stěžovatele do Čínské lidové republiky, nebrání žádný důležitý veřejný zájem. V současné době totiž s ohledem na to, že stěžovateli byla rozhodnutím Ministerstva vnitra udělena doplňková ochrana, není možné stěžovatele do Čínské lidové republiky vydat [k tomu podrobněji viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13 ze dne 13. 8. 2013 (ST 37/70 SbNU 619; 262/2013 Sb.), zejména bod 19]. Ze stejného důvodu nejsou odložením vykonatelnosti napadených rozhodnutí nepřiměřeně ohroženy zájmy třetích osob, především případných obětí trestné činnosti, jíž se měl stěžovatel dopustit. Přesto nelze zcela vyloučit, že navzdory citované judikatuře Ústavního soudu bude na základě napadených rozhodnutí ministryní spravedlnosti rozhodnuto o povolení vydání stěžovatele do Čínské lidové republiky dle §97 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů a že následně bude jeho vydání realizováno. V tomto ohledu tudíž stěžovateli v důsledku napadených rozhodnutí hrozí nezhojitelný významný zásah do jeho základních práv a svobod. V zájmu zajištění, že k takové situaci - a tedy ani nezhojitelnému zásahu do základních práv a svobod stěžovatele - nedojde, je tak namístě odložit výkon napadených soudních rozhodnutí o přípustnosti vydání stěžovatele.
9. Ze shora popsaných důvodů tedy Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o podané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu