ECLI:CZ:US:2019:2.US.2559.19.1
sp. zn. II. ÚS 2559/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Maluška, zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem Uherský Ostroh, Veselská 710, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 24. 4. 2019 č. j. 59 Co 38/2019-185, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného výroku rozhodnutí krajského soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně napadeným výrokem svého rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM").
3. Stěžovatel má za to, že napadeným výrokem rozhodnutí bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že odvolací soud zaujal v napadeném rozhodnutí názor, že pro použití pravidla pro vypořádání vnosů dle §742 odst. 2 občanského zákoníku v platném znění v řízení o vypořádání SJM je nutné, aby v rámci svého skutkového tvrzení před soudem prvního stupně účastník řízení vyčíslil hodnotu svého vnosu zvýšenou nebo sníženou podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Pokud tak neučiní, bude při vypořádání společného jmění manželů brána v potaz pouze hodnota vnosu v původní nominální výši. Stěžovatel se domnívá, že pro účely vypořádání SJM měly obecné soudy vycházet z hodnoty garáže dle znaleckého posudku, tj. z částky 120.000 Kč. Stěžovateli tedy mělo být z jeho povinnosti k úhradě finančního vypořádání vedlejší účastnici řízení odečteno 60.000 Kč, a nikoliv 35.000 Kč.
4. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
5. V napadeném rozhodnutí krajského soudu byl stěžovatel poučen o možnosti podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek k Nejvyššímu soudu. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nezmiňuje, zda dovolání podal či nikoli. Ústavní soud z aplikace infosoud.justice.cz zjistil, že stěžovatel současně s podáním stížnosti podal i dovolání k Nejvyššímu soudu a nad to konstatuje z obsahu ústavní stížnosti, že tato směřuje výlučně proti výroku odvolacího soudu, nikoli proti rozhodnutí Nejvyššího soudu.
6. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Proto je také ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona), tedy i pro dovolání v civilních věcech.
7. Z právě uvedeného plyne, že stěžovatel nedodržel požadavek subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práva, které mu zákon poskytuje, včetně dovolání.
8. Ústavní soud tak uzavírá, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, pročež mu nezbylo než ji soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2019
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka