ECLI:CZ:US:2019:2.US.2587.18.2
sp. zn. II. ÚS 2587/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu stěžovatele M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Markem Kocábem, advokátem se sídlem Pod Šternberkem 306, Zlín, na náhradu nákladů zastoupení ve věci ústavní stížnosti tohoto stěžovatele a D. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, zastoupeného JUDr. Vítem Buršou, advokátem se sídlem Růžová 1254, Uherské Hradiště, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 65/2017-4234 ze dne 14. května 2018 a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně č. j. 61 T 15/2013-4007 ze dne 9. října 2017, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Poté, co bylo stěžovateli prostřednictvím jeho zástupce doručeno vyrozumění Ústavního soudu, že v jeho věci bude vyhlášen nález, stěžovatel požádal, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem podle §83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Výši požadované náhrady stěžovatel vyčíslil na 11 280 Kč. Stěžovatel v návrhu uvedl, že nemá dostatečné prostředky k placení těchto nákladů a že advokát pro zastupování před Ústavním soudem mu byl určen rozhodnutím České advokátní komory.
2. Dle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud rozhodnout, že náklady právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem zaplatí zcela nebo zčásti stát, a to v případě, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením. Zákon dále stanoví, že o tomto návrhu Ústavní soud rozhodne "na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním". Ústavní soud ve své rozhodovací praxi dospěl k závěru, že pokud "rozhoduje o ústavní stížnosti bez nařízení ústního jednání, je nutno návrh na náhradu nákladů podat nejpozději do dne meritorního rozhodnutí ve věci, jinak nelze k takovému návrhu přihlédnout", přičemž opožděně podané návrhy na přiznání náhrady nákladů řízení odmítá (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 615/17 ze dne 30. 8. 2017, usnesení sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 2. 9. 2015, citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Tento výklad potvrzuje i Filip, J.; Holländer, P.; Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck 2007, s. 662. Stěžovatel nepředložil žádné argumenty, proč by se měl Ústavní soud od uvedeného závěru odchýlit.
3. O stěžovatelově ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud dne 25. února 2019 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků nálezem sp. zn. II. ÚS 2587/18. Stěžovatel podal návrh na přiznání náhrady nákladů zastoupení až poté, kdy bylo jeho zástupci doručeno vyrozumění o vyhlášení tohoto nálezu, což ostatně stěžovatel ve svém návrhu sám uvádí. Jeho návrh byl tedy podán opožděně a z důvodů vyložených v předchozím odstavci jej Ústavní soud musí odmítnout.
4. Nadto Ústavní soud upozorňuje, že stěžovateli byl advokát k zastupování v řízení před Ústavním soudem určen rozhodnutím České advokátní komory podle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. V těchto případech hradí odměnu advokáta stát dle §23 odst. 3 zákona o advokacii; stěžovatel tedy žádné náklady spojené se svým zastoupením nenesl.
5. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na náhradu nákladů právního zastoupení odmítnout podle §83 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2019
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka