ECLI:CZ:US:2019:2.US.2989.19.1
sp. zn. II. ÚS 2989/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. června 2019, č. j. 4 Co 14/2019-142, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2019, č. j. 11 Co 207/2018-117, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. října 2018, č. j. 11 Co 207/2018-80, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. března 2018, č. j. 17 C 368/2017-46, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jako účastníků řízení, a Frýdlantské zemědělské a. s., se sídlem Janovice 593, Frýdlant nad Ostravicí, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní soud obdržel dne 12. 9. 2019 návrh stěžovatelky na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 4 Ústavy České republiky, jakož i rovnost účastníků soudního řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Podstatou řízení předcházejícího podání ústavní stížnosti byla žaloba stěžovatelky proti vedlejší účastnici o zaplacení částky 11 799,24 Kč, jakožto pohledávky z dědického řízení. Dědické řízení po matce stěžovatelky bylo pravomocně skončeno dne 9. 11. 2007. Součástí schválené dohody o vypořádání dědictví byla pohledávka vůči vedlejší účastnici ve výši 11 799,24 Kč. Stěžovatelka žádala vedlejší účastnici o plnění poprvé přípisem ze dne 24. 8. 2010. Původně šlo o pohledávku vůči Zemědělskému družstvu Frýdlant nad Ostravicí, tato byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 3. 1997 na vedlejší účastnici. Ze smlouvy vyplývá, že pohledávka měla být realizována upsáním akcií a následně vydáním akcií.
3. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 3. 2018, č. j. 17 C 368/2017-46, byla výrokem I. žaloba stěžovatelky zamítnuta a výrokem II. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Obecný soud k námitkám promlčení vzneseným vedlejší účastnicí dospěl k závěru, že právo stěžovatelky je promlčeno. Matka stěžovatelky se na výzvu nedostavila k upsání akcií do konce roku 1997, proto nedošlo k upsání akcií a nejpozději od 1. 1. 1998 začala běžet tříletá promlčecí doba, která tak uplynula nejpozději dnem 31. 12. 2000. Nadto, k promlčení uplatněného nároku došlo i na základě skutečnosti, že v dědickém rozhodnutí nebyla doba splnění stanovena, stěžovatelka poprvé prokazatelně požádala o plnění přípisem ze dne 24. 8 2010, který byl téhož dne doručen vedlejší účastnici, následujícího dne byla vedlejší účastnice povinna plnit a jestliže tak neučinila, mohla již 26. 8. 2010 stěžovatelka uplatnit nárok u soudu a od té doby nejpozději počíná běh promlčecí doby v obecné délce 3 roky. Žaloba byla podána 2. 11. 2017, proto i z tohoto hlediska je nárok promlčen.
4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, č. j. 11 Co 207/2018-80, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil a následně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud potvrdil, že žalobou uplatněný nárok nelze přiznat z důvodu jeho promlčení. Protože došlo k promlčení pohledávky vyplývající z dědického rozhodnutí (ode dne 26. 8. 2010 mohla stěžovatelka nárok uplatnit u soudu a dne 26. 8. 2013 tak skončila tříletá promlčecí doba), bylo nadbytečné zabývat se tím, zda k promlčení pohledávky došlo případně dříve, ještě před zahájením dědického řízení, neboť tato skutečnost by na výsledek sporu neměla žádný vliv.
5. Stěžovatelkou podanou žalobu pro zmatečnost proti rozsudku pod bodem 3. tohoto usnesení Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 3. 2019, č. j. 11 Co 207/2018-117, ve výroku I. zamítl a pod výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Obecný soud dospěl k závěru, že stěžovatelka se žalobou pro zmatečnost, opírající se o odnětí možnosti jednat před soudem, domáhá přezkoumání úvahy odvolacího soudu ohledně posouzení námitky promlčení, tedy nového právního posouzení věci, což v řízení o žalobě pro zmatečnost není možné. V řízení bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že stěžovatelce nebyla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
6. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 6. 2019, č. j. 4 Co 14/2019-142, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud shledal napadené usnesení věcně správné.
II.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že došlo k nesprávnému posouzení promlčení na základě vedlejší účastnicí vznesené námitky, neboť promlčení předmětné pohledávky vedlejší účastnice neurčila konkrétním dnem, ale pouze tak, že k promlčení pohledávky došlo nejpozději koncem roku 2000. Obecný soud rovněž odepřel stěžovatelce vyjádřit se k obsahu písemnosti - poslední vyjádření a omluva vedlejší účastnice z nařízeného jednání ze dne 16. 6. 2019. Podle stěžovatelky námitka promlčení má povahu procesního úkonu, proto bylo možné její nesprávné posouzení napravit žalobou pro zmatečnost.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti žádá o zrušení všech shora uvedených rozhodnutí, jakož i přiznání náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnicí.
III.
9. Ústavní soud opakovaně v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, že není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti.
10. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavního práva náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky. Ústavní soud je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tj. toho, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem libovůle nebo svévole. Ústavní soud tedy koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377).
11. V posuzované věci po přezkoumání ústavní stížnosti, jakož i napadených rozhodnutí, Ústavní soud dospěl k závěru, že se o takový případ nejedná. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje v zásadě totožné argumenty jako v odvolání proti usnesení, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky pro zmatečnost, a staví tak Ústavní soud do role dalšího přezkumného orgánu, což však Ústavnímu soudu nepřísluší.
12. Z ústavní stížnosti, jakož i nalézacího řízení vyplývá, že stěžovatelka po celou dobu brojí proti nesprávnému posouzení námitek promlčení. K tomu Ústavní soud konstatuje, že pokud jde o promlčení, jedná se o výklad podústavního práva, který, jak bylo shora naznačeno, Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Obecné soudy se podrobně zabývaly otázkou promlčení předmětného nároku (viz body 3. a 4. shora a též str. 3 bod 8. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 3. 2018, sp. zn. 17 C 368/2017, str. 3 bod 9. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2018, č. j. 11 Co 207/2018-80). Odůvodnění rozhodnutí jsou řádná, přesvědčivá a z hlediska ústavnosti jim nelze ničeho vytknout.
13. Následně podaná žaloba pro zmatečnost pak podle Ústavního soudu představuje právní nástroj k opětovnému posouzení námitky promlčení. Stěžovatelka vymezuje důvod podání žaloby pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 3 občanského soudního řádu, tedy že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Závažné procesní nedostatky však spatřuje v posouzení námitky promlčení, čehož se však nelze touto žalobou domáhat. Krajský soud v Ostravě rozhodující o žalobě pro zmatečnost na základě provedeného dokazování (viz zejména bod 3. usnesení ze dne 20. 3. 2019, č. j. 11 Co 207/2018-117) dospěl k závěru, že stěžovatelce v předchozím řízení byla zachována veškerá procesní práva a nebyla jí odňata postupem soudu možnost jednat před soudem. To ostatně potvrdil i následně Vrchní soud v Olomouci, jakožto soud odvolací. Rovněž tato rozhodnutí shledal Ústavní soud ústavně konformními.
14. Konečně Ústavní soud nemohl přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že jí obecný soud odepřel vyjádřit se k obsahu písemnosti - poslední vyjádření a omluva vedlejší účastnice z nařízeného jednání ze dne 16. 6. 2019. Z této písemnosti vyplývá, že jde v prvé řadě o omluvu neúčasti u nařízeného jednání, přičemž pokud vedlejší účastnice poskytuje stručné vyjádření, nepředkládá obecnému soudu žádné nové skutečnosti, které by již v průběhu řízení nebyly uplatněny a k nimž by stěžovatelka neměla možnost se vyjádřit.
15. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhovala, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. V dané věci neshledal Ústavní soud důvod pro jejich přiznání již s ohledem na výsledek řízení.
16. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl. Stěžovatelkou požadovaná náhrada nákladů řízení se nepřiznává s ohledem na výsledek řízení (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
Ludvík David v. r.
předseda senátu