ECLI:CZ:US:2019:2.US.3038.19.1
sp. zn. II. ÚS 3038/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Vinné sklepy Zaječí s. r. o., se sídlem Svárov 34, Velké Bílovice, zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem Brněnská 154/32, Mikulov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019 č. j. 26 Co 125/2018-342 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2019 č. j. 20 Cdo 2541/2019-359 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Nejvyššího soudu.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí obecných soudů, jakož i z dalšího přiloženého spisového materiálu se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh stěžovatelky (povinné) na zastavení exekuce vedené soudní exekutorkou JUDr. Janou Jarkovou, Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. 207 EX 453/15, na základě pověření Okresního soudu Brno - venkov ze dne 19. 3. 2015 č. j. 55 EXE 948/2015-93.
3. Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 15. 12. 2017 č. j. 55 EXE 948/2015-310, rozhodl tak, že předmětnou exekuci (viz předchozí bod) vedenou na návrh oprávněného města Otrokovice (dále jen "oprávněný") pro uspokojení nepeněžité pohledávky - provedení prací a výkonů, zastavil. Po provedení dokazování soud dospěl k závěru, že nařízená exekuce je nepřípustná, jelikož stavební úpravy tak, jak jsou blíže specifikovány v exekučním titulu, nejsou fakticky vykonatelné.
4. Městský soud shora označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh stěžovatelky na zastavení předmětné exekuce zamítl. Soud dospěl k závěru, že ve věci nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce. Konkrétně uvedl, že povinnosti uložené vykonávaným rozhodnutím nebyly po jeho vydání splněny (skutečnost, že komín není používán, resp. byl "zabezpečen proti používání", není podle soudu odstraněním požární závady) a nelze ani dovodit, že by vykonávané rozhodnutí ukládalo plnění fakticky nemožné již v době jeho vydání (z provedených důkazů sice plyne, že splněním daných povinností "může dojít k havarijnímu stavu obou objektů", avšak takovému nežádoucímu důsledku je možné dle obsahu předložených listin předejít například podepřením zdí či provedením jiných zabezpečovacích prací). Při rozhodování soud vycházel z listinných důkazů provedených již soudem prvního stupně a z protokolu z kontrolní prohlídky stavby sepsaným dne 15. 1. 2018 na místě, kde mají být uskutečněny práce dle vykonávaného rozhodnutí (předložen oprávněným k podanému odvolání).
5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl. Konstatoval, že podstata námitek stěžovatelky nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva - námitky se týkají otázky připuštění provedení důkazu a polemiky se skutkovými závěry odvolacího soudu. Nejvyšší soud uzavřel, že pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat a pouze doplnil, že dle ustálené rozhodovací praxe je odvolací řízení ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) ovládáno zásadou úplné apelace.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že předmětný protokol z kontrolní prohlídky neměl být v dané věci jako důkaz připuštěn. Poukazuje přitom na porušení zásady rovnosti stran, kdy obecné soudy nepřihlédly při rozhodování k postavení oprávněného jako veřejnoprávního subjektu. Oprávněný však svého postavení v řízení využil, mimo jiné tím, že z "pozice vrchnostenské provedl předmětnou kontrolní prohlídku", což mělo za následek nepříznivý výsledek řízení právě pro stěžovatelku.
7. Ústavní soud není další odvolací instancí a nemůže jako "čtvrtá instance" posuzovat skutková nebo právní pochybení, kterých se údajně dopustily obecné soudy, jestliže nepředstavují porušení ústavně chráněných práv a svobod. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není součástí soustavy obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyla porušena ústavně chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Zasahovat do procesu dokazování a hodnocení důkazů obecnými soudy může Ústavní soud pouze tehdy, lze-li dovozovat pochybení v procesu dokazování takovým způsobem, že dosahuje ústavněprávní roviny. V těchto případech je třeba především sledovat, zda rozhodování soudů nebylo zatíženo projevem libovůle, neboť je nezbytné, aby soud každý důkaz učinil předmětem svých úvah a hodnocení. Pokud by obecné soudy této povinnosti nedostály, a to buď tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, mělo by to za následek vadu řízení, promítající se do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 301/02 ze dne 1. 8. 2005 (N 146/38 SbNU 159)]. Tak tomu ale v uvedeném případě nebylo. Ústavní soud v závěrech obecných soudů neshledal libovůli ani svévoli. Obecné soudy se s argumenty uplatňovanými stěžovatelkou vypořádaly již v napadených, adekvátním způsobem odůvodněných rozhodnutích, přičemž jejich závěry nejsou neudržitelné. V posuzovaném případě Ústavní soud neshledal žádný ústavně relevantní zásah do práva na spravedlivý proces ani vlastnického práva. Argumenty stěžovatelky tedy nedosahují ústavněprávního rozměru.
9. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu