ECLI:CZ:US:2019:2.US.3401.19.1
sp. zn. II. ÚS 3401/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti Stanislava Gabča, zastoupeného Mgr. Tomislavem Šulou, advokátem, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2019 č. j. 27 Cdo 3890/2018-144, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2017 č. j. 38 Co 145/2017-112 a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. března 2017 č. j. 10 C 416/2014-93, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy, příspěvková organizace, sídlem Kundratka 1951/19, Praha 8 - Libeň, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 10. 2019, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Okresní soud v Hodoníně (dále jen "okresní soud") rozhodl rozsudkem pro zmeškání ze dne 3. 8. 2016 č. j. 10 C 416/2014-68 tak, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici částku 121 450 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel byl v rozsudku poučen o možnosti podat proti němu odvolání z důvodu vad podle §205 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, tedy i z důvodu, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b občanského soudního řádu, a dále o možnosti podat návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, pokud k zmeškání prvního jednání ve věci došlo z omluvitelných důvodů.
3. Stěžovatel napadl uvedený rozsudek žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 3 občanského soudního řádu, v níž tvrdil, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Usnesením okresního soudu ze dne 22. 3. 2017 č. j. 10 C 416/2014-93 byla tato žaloba zamítnuta pro nepřípustnost, neboť směřovala vůči rozsudku pro zmeškání, proti němuž je přípustné odvolání. Podle §29 odst. 3 občanského soudního řádu přitom může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost z důvodu, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, pouze rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení nebo rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu.
4. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017 č. j. 38 Co 145/2017-112 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. S hodnocením okresního soudu se pak ztotožnil i Nejvyšší soud, který usnesením ze dne 22. 7. 2019 č. j. 27 Cdo 3890/2018-144 odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné. Dovolání totiž nesměřovalo proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a občanského soudního řádu, ani nebylo přípustné podle §237 občanského soudního řádu.
III.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel vytýká obecným soudům, že jeho opravné prostředky posuzovaly ryze formálně, aniž by se důsledně zabývaly jeho obranou. Připomíná, že okresní soud dne 3. 8. 2016 jednal a rozhodl v příkrém rozporu s §115 odst. 2 občanského soudního řádu. Předvolání k jednání mělo být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání. Jestliže tedy bylo stěžovateli předvolání doručeno fikcí dne 25. 7. 2016, mohl soud jednat nejdříve dne 5. 8. 2016. Okresní soud měl tímto zjevným procesním pochybením odňat stěžovateli možnost jednat před soudem a vyjádřit se k důkazům. Místo toho v jeho nepřítomnosti rozhodl rozsudkem pro zmeškání, k němuž nebyly splněny zákonné podmínky. Nadto stěžovatel připomněl svou argumentaci uplatněnou v odvolání, že v době podání žaloby pro zmatečnost již byl rozsudek okresního soudu pravomocný, a proto proti němu nebylo možné podat jiný opravný prostředek.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozhodnutími, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
9. Předmětem ústavněprávního posouzení v dané věci je otázka, zda obecné soudy neporušily základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že jeho žalobu pro zmatečnost považovaly za nepřípustnou. Ústavní soud dospěl k závěru, že k takovémuto porušení nedošlo. Žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 3 občanského soudního řádu totiž může směřovat jen proti takovému pravomocnému rozsudku soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu. Je přitom zřejmé, že v případě okresním soudem vydaného rozsudku pro zmeškání tato podmínka nebyla splněna, neboť stěžovatel měl možnost proti němu podat odvolání. Za této situace nelze rozhodnutím obecných soudů ve věci stěžovatelovi žaloby pro zmatečnost nic vytknout a zcela postačí odkázat na příslušné části jejich odůvodnění. Zbývá dodat, že Ústavní soud se v tomto řízení nemohl zabývat zákonností samotného vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b občanského soudního řádu. Procesní prostředek, který měl v této souvislosti stěžovatel k dispozici k ochraně svých práv, nebyla žaloba pro zmatečnost, nýbrž odvolání. Teprve pokud by jej využil, mohl by se ústavní stížností - po vyčerpání případného mimořádného opravného prostředku - domáhat přezkumu uvedeného rozsudku.
10. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2019
Ludvík David v. r.
předseda senátu