ECLI:CZ:US:2019:2.US.3418.19.1
sp. zn. II. ÚS 3418/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem Karlovo nám. 28/559, Praha 2, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 5 To 319/2019, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 8 T 55/2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že na stěžovatele byla u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen "obvodní soud") podána dne 2. 5. 2019 státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 obžaloba pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení §329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), e) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění do 30. 11. 2011, kterého se měl stěžovatel dopustit způsobem podrobně popsaným v napadeném usnesení obvodního soudu.
3. Stěžovatel vznesl v hlavním líčení námitku nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1, v níž uvedl, že místem spáchání projednávaného trestného činu je především místo, kde došlo k jednání pachatele, což byl v případě stěžovatele (a dalších dvou obžalovaných) obvod Prahy 6. Uváděl, že byl služebně zařazen na 3. oddělení 1. odboru X. Správy SNB, se sídlem Thákurova 1, Praha 6.
4. Napadeným usnesením obvodního soudu bylo rozhodnuto tak, že podle ustanovení §181 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád") za použití ustanovení §18 odst. 1 trestního řádu je k projednání věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 T 55/2019 příslušný Obvodní soud pro Prahu 1. Obvodní soud zdůraznil, že trestní řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán, přičemž je zohledněno nejenom místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícího objektivní stránku trestného činu, ale rovněž místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Uvedl, že pokud se jedná o řízení proti více obžalovaným, k založení místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1 postačí, aby v obvodu tohoto soudu došlo k jednání nebo nastaly následky trestné činnosti toliko u jednoho z obžalovaných, což bylo v nyní projednávaném případě splněno.
5. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, o níž Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodl napadeným usnesením tak, že ji podle ustanovení §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl. Městský soud dospěl k závěru, že soud I. stupně vzal v úvahu všechny relevantní okolnosti a správně je zhodnotil. Stížnostní soud se proto ztotožnil se závěrem obvodního soudu a potvrdil jeho příslušnost danou trestní věc projednat a rozhodnout.
6. Stěžovatel tyto závěry obecných soudů napadá v nyní předkládané ústavní stížnosti, v níž v zásadě opakuje argumentaci, kterou použil v předchozí (trestní) stížnosti a námitce vznesené u obvodního soudu. Znovu proto uvádí, že příslušným k projednání věci je Obvodní soud pro Prahu 6.
7. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu pak usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
8. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález ze dne 3. 6. 2003 sp. zn. I. ÚS 177/01 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
10. Ústavní soud dále připomíná, že je-li ústavní stížnost podána proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, namítá-li stěžovatel toliko věcnou nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
11. Již ze stručné rekapitulace stěžovatelovy argumentace plyne, že se týká jen jeho výhrad k výkladu příslušných ustanovení trestního řádu, tedy k aplikaci podústavního práva na posuzovaný případ a ke skutkovým zjištěním obecných soudů. Ústavní soud v těchto jeho argumentech neshledal žádný relevantní aspekt, který by poukazoval na zásah do jeho základních práv a svobod. Pouhý nesouhlas s výkladem podústavního práva a posouzením konkrétních skutkových okolností případu obecným soudem nemůže založit pravomoc Ústavního soudu věcí se zabývat. Obecné soudy navíc dostatečně vyložily, jakými úvahami byly vedeny při formulaci shora rekapitulovaných právních závěrů. Ústavní soud současně nepřehlédl, že předmětné trestní řízení doposud nebylo ukončeno, což znamená, že stěžovatel může své námitky nadále v plném rozsahu uplatňovat před obecnými soudy.
12. S ohledem na výše učiněné závěry Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
13. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že se samostatně nezabýval námitkou podjatosti vznesenou proti soudcům JUDr. Rychetskému a JUDr. Jirsovi, jelikož se na rozhodování v této věci nijak nepodíleli.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu