ECLI:CZ:US:2019:2.US.3849.18.1
sp. zn. II. ÚS 3849/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti J. C. K., zastoupené Mgr. Irenou Bílou, advokátkou, sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství, odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, ze dne 20. září 2018 č. j. 2 NZN 399/2016-186, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 23. 11. 2018 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a porušení čl. 2 odst. 2 Listiny domáhala zrušení shora označeného vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen "NSZ").
2. Z napadeného vyrozumění připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že jím státní zástupce NSZ reagoval na stěžovatelčinu žádost o nahlédnutí do spisu NSZ sp. zn. 2 NZN 399/2016 s tím, že jí nelze vyhovět. Státní zástupce NSZ uvedl, že oprávnění k procesnímu úkonu podle §65 odst. 1 tr. řádu se vztahuje pouze na základní trestní spis, případně všechny jeho části obsažené v přílohách. Toto oprávnění se však nevztahuje na spisy vedené u NSZ, neboť tyto spisy, stejně jako sběrné spisy vedené u odvolacích soudů nebo u Nejvyššího soudu v řízení o dovolání nebo o stížnosti pro porušení zákona, či dozorové spisy vedené u státních zastupitelství, jsou interními pracovními pomůckami.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka předeslala, že podala podnět nejvyššímu státnímu zástupci k výkonu tzv. vnitřního dohledu podle §12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, nad postupem příslušného státního zástupce NSZ, který jí odepřel nahlédnout do příslušného spisu. O vyřízení podnětu nebyla dosud informována, ale je si vědoma, že dohled podle §12d zákona o státním zastupitelství nad postupem NSZ není možný, neboť žádné nejblíže vyšší státní zastupitelství neexistuje, a v její věci rovněž nejde o právo poškozeného na účinné vyšetřování, ale o právo osoby původně podezřelé nahlédnout do spisu za účelem ochrany svých práv.
4. K věci samé uvedla, že v srpnu 2016 na ni, jejího manžela a další osoby podali členové její rodiny trestní oznámení pro zločin podvodu. Po prověření orgán Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, usnesením ze dne 15. 9. 2017 č. j. NCOZ-7617-70/TČ-2016-412202 věc odložil s tím, že se nejedná o podezření z trestného činu. Proti usnesení o odložení věci podal bratr stěžovatelky a jeho dvě nezl. děti stížnost, kterou čtyřikrát doplnil. Doplnění ze dne 14. 12. 2017 a 31. 1. 2018 včetně příloh (dále též "předmětné dokumenty") byla doručena přímo na NSZ, kde se v té době nacházel příslušný policejní spis s dozorovým spisem Vrchního státního zastupitelství v Praze. Usnesením ze dne 30. 4. 2018 č. j. NZN 399/2016-129 státní zástupce NSZ stížnost zamítl jako nedůvodnou.
5. Po nahlédnutí do spisu Policie České republiky stěžovatelka zjistila, že se v něm předmětné dokumenty nenacházejí, přestože na ně státní zástupce NSZ ve svém usnesení výslovně odkázal. Stěžovatelka proto v září 2018 požádala o nahlédnutí do spisu NSZ za účelem zpřístupnění těchto dokumentů v zájmu hájení svých práv, obrany proti útokům vedeným proti její osobě, nevyloučila porušení osobnostních práv a případně naplnění skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění. NSZ její žádost odmítlo ústavní stížností napadeným vyrozuměním s tím, že podstatná obsahová část předmětných dokumentů byla zrekapitulována v usnesení o zamítnutí stížnosti. S tím se však stěžovatelka nespokojila a v ústavní stížnosti namítla, že se nedomáhala zpřístupnění materiálů interní povahy, ale základních dokumentů, které měly být součástí základního trestního spisu, kde se ovšem z důvodů na straně NSZ nenacházejí. V ústavní stížnosti podrobně rozvedla, proč jí nepostačuje stručná zmínka o obsahu předmětných dokumentů v rozhodnutí NSZ a z jakých důvodů potřebuje znát úplná a přesná tvrzení v nich obsažená.
6. K dotazu Ústavního soudu o stavu, případně výsledku prošetření podnětu stěžovatelky k výkonu dohledu podle §12e zákona o státním zastupitelství, státní zástupce NSZ dne 29. 1. 2019 sdělil, že dohled byl dokončen dne 11. 12. 2018 (č. j. 2 NZN 399/2016-206) s tím, že přezkumný orgán neshledal v postupu státního zástupce NSZ žádné zásadní pochybení; stěžovatelka byla o výsledku přezkumného řízení téhož dne řádně vyrozuměna.
7. Ve sdělení státní zástupce NSZ rovněž uvedl, že stěžovatelka požádala dne 2. 11. 2018 o seznámení s kompletním obsahem předmětných dokumentů a NSZ jejímu požadavku vyhovělo. Předmětné dokumenty a jejich přílohy vyjmulo ze spisu sp. zn. 2 NZN 399/2016 a zaslalo je do trestního spisu sp. zn. NCOZ-7617/TČ-2016-412202, vedeného u policejního orgánu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV Praha, který je převzal dne 20. 12. 2018. Podle sdělení státního zástupce NSZ byla stěžovatelka o tomto postupu vyrozuměna sdělením z 11. 12. 2018
8. Ústavní soud přezkoumal napadené vyrozumění z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud předesílá, že při svém rozhodování ponechal stranou otázku, zda podnět k výkonu tzv. vnitřního dohledu v rámci NSZ podle §12e zákona o státním zastupitelství je či není procesním prostředkem k ochraně práv stěžovatelky ve smyslu §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a že svoji pozornost zaměřil spíše na to, zda stěžovatelčin podnět byl, resp. mohl být, svým smyslem a účelem přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy. Odpověď na tuto otázku je negativní.
10. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že právo nahlížet do trestního spisu podle §65 tr. ř. se nevztahuje na nahlížení do materiálů, které jsou pouhými vnitřními pomůckami a pracovními materiály orgánů činných v trestním řízení [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 54/05 ze dne 26. 7. 2005 (U 17/38 SbNU 535), či usnesení sp. zn. II. ÚS 1954/11 ze dne 20. 9. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 3198/13 ze dne 29. 4. 2014 bod IV., usnesení sp. zn. II. ÚS 620/16 ze dne 2. 5. 2016 dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz].
11. Nahlížeje na posuzovaný případ v jeho celku, tj. z hlediska reálné možnosti domoci se práv zaručených v čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy, Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka se domohla zpřístupnění předmětných dokumentů na základě jiné své žádosti (neopírající se o §65 tr. ř.) a že ji v jejím úsilí NSZ nikterak neomezil. Jako obiter dictum lze též dodat, že i v opačném případě by se stěžovatelka domohla ochrany svých práv prostřednictvím Ústavního soudu, to ovšem na základě zcela odlišného stížnostního žádání než v posuzované věci.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu