ECLI:CZ:US:2019:2.US.3889.18.1
sp. zn. II. ÚS 3889/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky N. D., právně zastoupené JUDr. Blankou Sch?blovou, advokátkou se sídlem Jaselská 205/25, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2018 č. j. 19 Co 236/2018-343 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2018 č. j. 40 Nc 11/2014-267, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelky jako matky nezletilého N. (roč. 2010) s rozhodnutím obecných soudů, které předběžným opatřením uložily matce nezletilého povinnost umožnit otci styk s nezletilým každou lichou sobotu v kalendářním roce od 13:00 hodin do 17:00 hodin s tím, že místem předání nezletilého je Krizové centrum pro děti a dospívající, Minská 102, Brno. Matce pak uložily povinnost nezletilého ke styku s otcem ve stanovených termínech včas a řádně připravit, ve stanovenou dobu nezletilého předat otci v Krizovém centru pro děti a dospívající na pracovišti určeném pro asistované předávání na adrese Minská 102, Brno, a ve stanovenou dobu po realizaci styku nezletilého od otce tamtéž převzít. Otci byla uložena povinnost po realizovaném styku nezletilého předat matce ve stanovenou dobu na stejném místě.
3. Usnesením ze dne 22. 11. 2017 č. j. 40 Nc 11/2014-194, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2018 č. j. 19 Co 53/2018-224, byla provedena předběžná úprava styku otce s nezletilým, a to každou lichou sobotu v roce od 11:00 hodin do 13:00 hodin v zařízení Krizové centrum pro děti a dospívající, na pracovišti určeném pro asistovaný styk. Návrhem doručeným soudu dne 4. 7. 2018 se otec nezletilého domáhal vydání dalšího předběžného opatření o úpravě styku s nezletilým. Návrh odůvodnil tím, že jeho asistované styky s nezletilým na základě výše citovaného rozhodnutí soudu o předběžném opatření se realizují v klidné atmosféře, bez potíží, nezletilý v kontaktu s otcem neprojevuje známky úzkosti či obav. V současné době již došlo k navázání vztahu otce se synem, je vhodná změna na přirozený styk rodiče s dítětem; rodiče se však na rozšíření styku nezletilého s otcem nedohodli, avšak v současné době je v zájmu nezletilého, aby jeho kontakt s otcem byl rozšířen. Dokazováním bylo zjištěno, že asistovaná setkání mezi nezletilým a jeho otcem probíhají od června 2017, plní svou funkci a došlo opět ke sblížení mezi otcem a synem. Asistovaná předávání dítěte otci jsou vhodná.
4. Vycházeje z návrhu otce na vydání dalšího předběžného opatření, provedených důkazů a výchovných zpráv, dospěl soud k závěru, že je v zájmu nezletilého, aby nadále byly zatímně upraveny jeho poměry a stávající předběžná úprava styku nezletilého s otcem byla rozšířena.
5. Na základě odvolání matky věc posoudil odvolací soud, který usnesení o předběžném opatření potvrdil. V odůvodnění usnesení uvedl, že vycházel z názoru soudu prvního stupně a odkázal i na vyjádření opatrovníka, podle něhož vzhledem k počtu a úspěšnosti asistovaných setkání podporuje asistovaná předávání, kdy se otec bude moci vídat se synem např. v liché soboty odpoledne na čtyři hodiny. Výhrady matky vůči otci a vůči usnesení soudu prvního stupně v odvolání jsou podle opatrovníka nepodložené a nekonkrétní. Soudem prvního stupně učiněná úprava jde, i s ohledem na uvedené zprávy, správným směrem, tedy k tomu, aby otec měl s nezletilým synem širší kontakt, než jen dvě hodiny jedenkrát za čtrnáct dnů, přičemž přítomnost matky při realizaci předběžně upravených styků již není zapotřebí; širší styk otce se synem je v zájmu obou dvou.
6. Stěžovatelka v obsáhle koncipované ústavní stížnosti podrobně popisuje skutkový stav od narození nezletilého v Itálii až do současné doby. Rekapituluje veškeré právní kroky, které byly ve věci učiněny, popisuje procesní stav řízení ve věci výchovy nezletilého, jež probíhala a nadále probíhají před soudy v České republice a v Itálii. Proti napadeným usnesením obecných soudů o předběžném opatření konkrétně namítá, že nebyla splněna žádná podmínka pro nařízení předběžného opatření, neboť nebyly osvědčeny ani skutečnosti, opodstatňující nárok navrhovatele předběžného opatření uplatněný v řízení o věci samé, ani prokázána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků.
7. Stěžovatelka uvádí, že nebrání styku nezletilého s otcem, ale dokud nebude vyřešen status nezletilého, nelze ho vystavit riziku odvezení do Itálie. Proto matka souhlasí se stykem otce s nezletilým tak, jak byl upraven předchozím usnesením Městského soudu v Brně ve spojení s usnesením Krajského soud v Brně. Takto upravený styk vyhovoval i nezletilému. Dokud nebude vyřešeno postavení nezletilého příslušným soudem, a to soudem českým, a dokud nebudou zastavena řízení před italskými soudy jako soudy nepříslušnými, nelze popsané důsledky riskovat, neboť vzhledem k projevům otce před soudy obou republik lze mít za to, že otec nezletilého je osobou nedůvěryhodnou a riziko odvezení nezletilého do Itálie spíš hrozí, než nehrozí.
8. Ústavní soud zřetelně zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
9. Ústavní soud dále poukazuje na to, že ústavní stížností se lze domáhat ochrany základních práv a svobod zásadně jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva [viz §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Zpravidla půjde o ta rozhodnutí, jimiž se soudní či jiné řízení končí. Splnění těchto podmínek lze nicméně připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)]. Ke způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi (ač s nemalou mírou rezervovanosti) vyjádřil tak, že tuto způsobilost vyloučit nelze. Podstatou jeho přezkumu však může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, poněvadž ty se přezkumné pravomoci Ústavního soudu vymykají, jak ostatně Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)]. Ústavněprávní přezkum se soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli z jiného důvodu (např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98). Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. sp. zn. Pl. ÚS 16/09 nález ze dne 19. 1. 2010 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
10. Pokud jde o vymezení ústavněprávních kritérií týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem (tedy včetně jejich zatímní úpravy prostřednictvím nařízených předběžných opatření), Ústavní soud poukazuje např. na nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421). Přitom zdůrazňuje zatímní charakter napadených rozhodnutí, a s tím související skutečnost, že tvrzení obou stran sporu budou předmětem řízení ve věci samé před obecnými soudy, které budou vždy povinny svá rozhodnutí činit s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu nezletilého.
11. V dané věci však stěžovatelka opomíjí citovaný prozatímní charakter předběžného opatření a zahrnuje Ústavní soud rozličnými námitkami vztahujícími se k celému opatrovnickému řízení. Tyto námitky a informace však Ústavní soud může vzít do úvahy pouze jako podpůrné argumenty, jež však nemohou mít na ústavnost napadených usnesení o předběžném opatření rozhodující vliv, i když stěžovatelka jako matka nezletilého má jistě názor opačný.
12. Ústavní soud má za to, že rozhodnutí jak Městského soudu v Brně, tak i soudu odvolacího, nepostrádají zákonný základ a jsou odpovídajícím způsobem odůvodněna. I když jsou napadená rozhodnutí pouze stručně odůvodněna, je zřejmé, že oba soudy vycházely z relevantních informací zúčastněných osob, včetně opatrovníka, a z nejlepšího zájmu dítěte, jímž je v dané věci budování vztahu mezi otcem a synem. Z tohoto pohledu Ústavní soud v napadených usneseních neshledává zjevné prvky svévole a považuje je za ústavně konformní.
13. K procesním námitkám stěžovatelky Ústavní soud odkazuje na příslušnou právní úpravu předběžných opatření, podle níž soud pravidelně rozhoduje o návrhu na nařízení předběžného opatření bez toho, že by dal prostor účastníkům odlišným od navrhovatele. Proto jsou jedinými podklady pro jeho rozhodnutí návrh a listiny k návrhu předložené (k tomu srov. ustanovení §75c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Procesní předpis zde do jisté míry prolamuje zásadu rovnosti účastníků, protože vydání předběžného opatření se ten, proti němuž návrh směřuje, nemůže předem nijak bránit. Jde o hraniční, avšak ústavně konformní úpravu, jak se například vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 2713/07 ze dne 21. 11. 2008. Jednání soud k nařízení předběžného opatření nenařizuje. Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. Ani v tomto směru Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů taková pochybení, jež by měla mít za následek porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
14. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu