ECLI:CZ:US:2019:2.US.4102.18.1
sp. zn. II. ÚS 4102/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. H., t. č. ve Vazební věznici Hradec Králové, právě zastoupeného Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem Osadní 12A, Praha 7, jíž se domáhá, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí o zápočtu vazby od 13. 8. 2012 do 21. 5. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 14. 12. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud "rozhodl o zápočtu vazby podle §92 tr. zákona, §93 tr. zákona, §334 odst. 1, 2 tr. řádu," kterou stěžovatel vykonal v Irské republice v době od 13. 8. 2012 do 21. 5. 2015.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje průběh několika trestních řízení, které jsou nebo v minulosti byla vedena proti jeho osobě, a namítá, že doba zadržení v cizině (konkrétně v Irské republice) mu nebyla započtena do "souhrnu, nebo úhrnu trestu pod sp. zn. 17 T 85/2015 (...) a je nutné ji započítat do výkonu odnětí svobody sp. zn. 2 T 1/2008 (...)." Ústavní soud připomíná, že mezi jeho pravomoci stanovené v Ústavě a zákoně o Ústavním soudu nepatří pravomoc vydávat rozhodnutí o zápočtu vazby. Tato pravomoc je §334 trestního řádu svěřena výlučně do rukou předsedy senátu příslušného obecného soudu.
3. Ústavní soud dále poznamenává, že byl nucen zabývat se také otázkou, zda byl stěžovatel v řízení o ústavní stížnosti řádně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla totiž sepsána samotným stěžovatelem a jeho právní zástupce ji Ústavnímu soudu pouze přeposlal s následujícím dodatkem: "(...) obracím se na Vás dle pokynu mého klienta, který si připravil ústavní stížnost a dal mi pokyn, abych ji v jeho právním zastoupení předložil k rozhodnutí Vašemu soudu." V obdobných případech Ústavní soud konstatoval, že stěžovatel není řádně zastoupen a vyzval stěžovatele k odstranění vad [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 74/04 ze dne 6. 5. 2004]. Ve vztahu k nyní posuzované ústavní stížnosti nicméně tento postup neuplatnil, neboť Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že i po odstranění vad by musela být tato ústavní stížnost odmítnuta pro opožděnost a/nebo nepřípustnost. Výzva k odstranění výše uvedené vady podání by proto byla pouhým projevem přepjatého formalismu ze strany Ústavního soudu.
4. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud pro úplnost dodává, že z listin přiložených k ústavní stížnosti zcela jednoznačně vyplývá, že stěžovateli byla doba zadržení v cizině v trvání od 13. 8. 2012 do 29. 5. 2015 již jednou započtena, a to usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 4. 2017 č. j. 17 T 85/2015-1681.
5. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl pro nepříslušnost podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2019
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj