ECLI:CZ:US:2019:2.US.4227.18.1
sp. zn. II. ÚS 4227/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. J., právně zastoupené Mgr. Soňou Červinkovou, advokátkou se sídlem Haštalská 27, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2018 č. j. 29 Co 279, 280, 281/2018-440, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 21. 12. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka (matka nezletilé) se v ústavní stížnosti domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku, neboť jím měly být porušeny její práva dle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Řízení před obecnými soudy se týkalo úpravy styku otce D. D. s nezletilou J. D. a výše výživného. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 7. 11. 2017 bylo rozhodnuto o změně styku otce s nezletilou tak, že otec je oprávněn stýkat se s ní každý sudý týden v kalendářním roce od středy 16:30 hod. do neděle 18:00 hod., kdy nezletilou vyzvedne, a po ukončení styku předá v místě bydliště matky (výrok I); dále bylo rozhodnuto o povinnosti matky nezletilou na styk řádně připravit (výrok II), zachování předchozí úpravy styku o svátcích a prázdninách (výrok III) a nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok IV). Rozsudkem obvodního soudu ze dne 27. 2. 2018 bylo rozhodnuto, že výživné stanovené otci se zvyšuje z 3 000 Kč na 4 000 Kč měsíčně (výrok I), dále byla otci stanovena povinnost zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 3 213 Kč (výrok II) a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok III). Proti oběma rozsudkům obvodního soudu podal otec odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"), jenž o něm rozhodl v záhlaví citovaným rozsudkem. Městský soud změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 7. 11. 2017 tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou každý sudý týden v kalendářním roce od středy 7:45 hod. do pondělí následujícího týdne v 7:45 hod., přičemž k předání a převzetí dojde vždy před školním zařízením navštěvovaným nezletilou; ve výroku III tento rozsudek potvrdil (výrok I). Dále změnil rozsudek obvodního soudu ze dne 27. 2. 2018 tak, že návrh na zvýšení výživného se zamítá (výrok II), potvrdil usnesení obvodního soudu, kterým byla otci uložena pořádková pokuta (výrok III) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV). Proti rozsudku městského soudu nebylo dovolání přípustné.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje průběh jednání před městským soudem ze dne 6. 9. 2018 a 13. 9. 2018 a namítá rozličná pochybení tohoto soudu. V první řadě namítá, že městský soud se řádně nezabýval nezodpovědností otce a nezohlednil nastoupení nezletilé na šestileté gymnázium. Dle mínění stěžovatelky došlo v důsledku nástupu nezletilé na gymnázium k zásadním změnám v jejím denním režimu, pročež by obě preferovaly, kdyby se nezletilá stýkala s otcem pouze jednou za dva týdny přes víkend. Vhodnost navrhovaného řešení má být podpořena mj. i tím, že po vydání napadeného rozsudku byla nezletilá u otce "takto 3 sudé víkendy a nezletilé zcela vyhovuje styk s otcem podle vlastní domluvy," v týdnu údajně u otce spát "nechce a nebude" a "stojí [si] za svým rozhodnutím a nehodlá do budoucna rozsah styku měnit," byť má s otcem "velmi blízký vztah." Stěžovatelka městskému soudu rovněž vyčítá, že neprovedl pohovor s nezletilou (resp. nevyčkal na jeho provedení orgánem sociálně-právní ochrany dětí) a spolehl se pouze na pohovor provedený obvodním soudem v červnu 2017, čímž měly být porušeny participační práva nezletilé. Nakonec stěžovatelka brojí proti tomu, že na jednání městského soudu dne 13. 9. 2018 byly údajně prováděny zásadní nové důkazy, ačkoli z předchozích vyjádření členů senátu vyplývalo, že budou provedeny pouze doplňující listinné důkazy a vyhlášen rozsudek. Stěžovatelka proto vnímala velmi úkorně nepřítomnost své právní zástupkyně, která se s ohledem na předchozí vyjádření členů senátu rozhodla tohoto jednání nezúčastnit.
4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnící řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
5. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 Ústavy) a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutími v něm vydanými nebyla porušena ústavně chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé [viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. Ještě předtím, než se Ústavní soud vyjádří k jednotlivým námitkám stěžovatelky, považuje za vhodné stručně shrnout některé významné informace plynoucí z vyžádaného spisu obvodního soudu. Ústavní soud zjistil, že otec byl původně oprávněn stýkat se s nezletilou v sudé i liché týdny ve vybrané pracovní dny a přes víkend. S ohledem na měnící se potřeby nezletilé, neustále rozbroje rodičů stran předávání nezletilé a jejích věcí, změny bydliště všech dotčených osob a změny školských zařízení navštěvovaných nezletilou - a neustále hádky rodičů stran uvedených otázek - vznikla potřeba nově upravit rozsah styku otce s nezletilou. Za tímto účelem přistoupil obvodní soud dne 13. 6. 2017 k pohovoru s nezletilou pouze za přítomnosti opatrovníka. Nezletilá se vyjádřila, že by jí vyhovovalo, kdyby otce navštěvovala jenom jednou za dva týdny, a to od čtvrtka do neděle. Dále popisovala konfliktní vztahy mezi rodiči a uvedla, že užší rozsah styku si nepřeje kvůli (totožnému) přání matky, ale kvůli tomu, že to tak shodou okolností chce sama. Obecné soudy se tímto přáním nezletilé do značné míry řídily [v podrobnostech viz bod 2 tohoto usnesení]. V průběhu řízení byla zvažována také možnost využití asistovaného předávání nezletilé, avšak dle vyjádření opatrovníka nezletilé nebyla v daném čase k dispozici specializovaná pracoviště poskytující asistenci přes víkend. Ve světle těchto skutečností posuzoval Ústavní soud námitky obsažené v ústavní stížnosti.
8. První skupina námitek se týká údajného nedodržení "slibu" městského soudu, že na jednání dne 13. 9. 2018 nebude prováděno žádné dokazování nad rámec čtení některých listinných důkazů a že účast mj. právní zástupkyně stěžovatelky není nezbytná. Ústavní soud především zdůrazňuje, že rozhodnutí právní zástupkyně stěžovatelky nezúčastnit se tohoto jednání, protože to nepovažovala za nezbytné, nelze bez dalšího vnímat porušení základních práv stěžovatelky. Navíc ze zvukových záznamů jednání městského soudu dne 13. 9. 2018 vyplývá, že trvalo pouze několik minut, byly na něm přečteny listinné důkazy stran výdělkových poměrů stěžovatelky (městský soud na nutnost jejich doplnění upozornil již při předchozím jednání), stěžovatelce byla dána možnost vyjádřit se k nim, stěžovatelka a otec byli dotázáni, zda od posledního jednání městského soudu došlo k jakékoliv významnější změně (odpověď stěžovatelky byla negativní), a byli vyzváni, aby popsali jimi preferovaný rozsah styku otce s nezletilou. S ohledem na obsah neformálního sdělení členů senátu ze dne 6. 9. 2018 a průběh jednání městského soudu dne 13. 9. 2018 dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze konstatovat porušení stěžovatelčina práva na právní pomoc v řízení dle čl. 37 odst. 2 Listiny, práva vyjádřit se ke všem důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny nebo obecně principů spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
9. Druhý okruh námitek se týká údajného zásahu do stěžovatelčina práva soukromý a rodinný života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, k němuž mělo dojít v důsledku toho, že městský soud změnil rozsudek prvostupňového soudu stran rozsahu styku a výše výživného, aniž by takové rozhodnutí bylo založeno na nových důkazech a aniž by odvolací soud náležitě vysvětlil důvody svého rozhodnutí. Ústavní soud úvodem poznamenává, že dle obsahu námitek stěžovatelka ve skutečnosti namítá porušení svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. K námitce překvapivosti napadeného rozsudku městského soudu Ústavní soud uvádí, že se s ní neztotožnil. Městský soud nařídil ve věci dvě jednání, na nichž provedl dokazování v souladu s §21 a §28 z. ř. s., a umožnil účastníkům řízení vyjádřit se k provedeným důkazům a tvrzením druhé strany. O překvapivé rozhodnutí ve smyslu judikatury Ústavního soudu proto nejde. K námitce nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku Ústavní soud uvádí, že toto odůvodnění považuje za řádné, logické, srozumitelné a přesvědčivé. Ze všech uvedených důvodů nemohl dospět k závěru o porušení stěžovatelčiných práv dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
10. Třetí okruh námitek se týká porušení participačních práv nezletilé dle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V souladu se svou předchozí judikaturou Ústavní soud uvádí, že je oprávněn, resp. povinen zasáhnout v případě, že obecné soudy porušily ústavně zaručená práva dítěte, jehož se řízení týkalo [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 1931/17 ze dne 19. 12. 2017; nález sp. zn. IV. ÚS 827/18 ze dne 10. 4. 2018; nález sp. zn. II. ÚS 725/18 ze dne 8. 10. 2018]. Ve vztahu k nyní posuzované ústavní stížnosti nicméně neshledal prostor pro svůj zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů. Nezletilé byla vyslechnuta prvostupňovým soudem a obecné soudy se jejím přáním do značné míry řídily. Jelikož napadeným rozsudkem městského soudu byl rozsah styku změněn jenom v omezené míře a primárně za účelem deeskalace napětí mezi rodiči, nepovažoval městský soud za nezbytné znovu vést pohovor s nezletilou nebo vyčkat na pohovor na půdě orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který inicioval otec nezletilé. V popsaném postupu městského soudu nespatřuje Ústavní soud porušení participačních práv nezletilé podle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
11. Čtvrtý (implicitně vyjádřen) okruh námitek se týká údajného rozporu napadeného rozsudku s nejlepším zájmem nezletilé. Stěžovatelka tvrdí, že rozsah styku rozhodně neměl být městským soudem jakkoli rozšiřován a že s ohledem na přijetí nezletilé na šestileté gymnázium by měl být spíš zúžen na jeden víkend za čtrnáct dní. Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho úkolem není zapojovat se do "boje" rodičů nebo stanovovat, jaký konkrétní rozsah styku je v dané situaci optimální, nýbrž pouze posoudit soulad napadeného rozhodnutí s nejlepším zájmem nezletilé. Dále Ústavní soud stěžovatelce připomíná, že dítě má právo na péči, rozvíjení harmonických vztahů a kontakt s oběma rodiči, přičemž v jeho nejlepším zájmu zásadně je, když rodiče i orgány veřejné moci toto právo ctí a snaží se vytvořit podmínky pro jeho bezproblémovou realizaci. Samotná skutečnost, že nezletilá začala navštěvovat šestileté gymnázium, není dle Ústavního soudu dostatečným důvodem k tomu, aby právo nezletilé na péči a rozvíjení vztahů s druhým rodičem a korespondující práva otce ve smyslu čl. 32 odst. 1 Listiny byla upozaděna nebo redukována na úplné minimum.
12. Ústavní soud z napadeného rozsudku a vyžádaného spisu rovněž zjistil, že městský soud - patrně veden úvahami stran konfliktních vztahů mezi rodiči a nutností jejich deeskalace - změnil prvostupňový rozsudek tak, aby se snížila nutnost setkávání a kooperace rodičů při převzetí a předání nezletilé otcem a potažmo snížilo napětí mezi nimi. Městský soud se přitom snažil nalézt rovnováhu mezi požadavkem otce na střídavou péči, resp. zachování styku v nejširším možném rozsahu, přáním nezletilé, aby se s otcem stýkala v poněkud užším rozsahu, a návrhem stěžovatelky, aby soud ponechal rozsah styku výlučně na vůli nezletilé a její dohodě s otcem (což otec kategoricky odmítal). Za této situace bylo prakticky nemožné, aby městský soud nalezl řešení vyhovující všem, pročež bylo nezbytné najít kompromis mezi protichůdnými požadavky. Ústavní soud má za to, že byť městským soudem zvolené řešení nekopíruje požadavky nezletilé, je s nimi do značné míry v souladu [v podrobnostech viz bod 7 tohoto usnesení] a respektuje i práva obou rodičů na rozvíjení rodinného života s nezletilou. Z těchto důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadený rozsudek nepovažuje za rozporný s nejlepším zájmem nezletilé ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
13. Závěrem Ústavní soud apeluje na oba rodiče nezletilé, aby svou energii a čas zaměřili namísto vzájemných hádek na kultivaci vztahů s nezletilou a vytváření stabilního, klidného, podnětného a harmonického prostředí, které nezletilé umožní prožít šťastné dětství a naplno rozvinout svůj potenciál. Žádné rozhodnutí soudu totiž není s to vytvořit ideální podmínky pro vývoj a rozvoj nezletilé, nebudou-li o to usilovat i rodiče.
14. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu
4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnící řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
5. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 Ústavy) a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutími v něm vydanými nebyla porušena ústavně chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé [viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. Ještě předtím, než se Ústavní soud vyjádří k jednotlivým námitkám stěžovatelky, považuje za vhodné stručně shrnout některé významné informace plynoucí z vyžádaného spisu obvodního soudu. Ústavní soud zjistil, že otec byl původně oprávněn stýkat se s nezletilou v sudé i liché týdny ve vybrané pracovní dny a přes víkend. S ohledem na měnící se potřeby nezletilé, neustále rozbroje rodičů stran předávání nezletilé a jejích věcí, změny bydliště všech dotčených osob a změny školských zařízení navštěvovaných nezletilou - a neustále hádky rodičů stran uvedených otázek - vznikla potřeba nově upravit rozsah styku otce s nezletilou. Za tímto účelem přistoupil obvodní soud dne 13. 6. 2017 k pohovoru s nezletilou pouze za přítomnosti opatrovníka. Nezletilá se vyjádřila, že by jí vyhovovalo, kdyby otce navštěvovala jenom jednou za dva týdny, a to od čtvrtka do neděle. Dále popisovala konfliktní vztahy mezi rodiči a uvedla, že užší rozsah styku si nepřeje kvůli (totožnému) přání matky, ale kvůli tomu, že to tak shodou okolností chce sama. Obecné soudy se tímto přáním nezletilé do značné míry řídily [v podrobnostech viz bod 2 tohoto usnesení]. V průběhu řízení byla zvažována také možnost využití asistovaného předávání nezletilé, avšak dle vyjádření opatrovníka nezletilé nebyla v daném čase k dispozici specializovaná pracoviště poskytující asistenci přes víkend. Ve světle těchto skutečností posuzoval Ústavní soud námitky obsažené v ústavní stížnosti.
8. První skupina námitek se týká údajného nedodržení "slibu" městského soudu, že na jednání dne 13. 9. 2018 nebude prováděno žádné dokazování nad rámec čtení některých listinných důkazů a že účast mj. právní zástupkyně stěžovatelky není nezbytná. Ústavní soud především zdůrazňuje, že rozhodnutí právní zástupkyně stěžovatelky nezúčastnit se tohoto jednání, protože to nepovažovala za nezbytné, nelze bez dalšího vnímat porušení základních práv stěžovatelky. Navíc ze zvukových záznamů jednání městského soudu dne 13. 9. 2018 vyplývá, že trvalo pouze několik minut, byly na něm přečteny listinné důkazy stran výdělkových poměrů stěžovatelky (městský soud na nutnost jejich doplnění upozornil již při předchozím jednání), stěžovatelce byla dána možnost vyjádřit se k nim, stěžovatelka a otec byli dotázáni, zda od posledního jednání městského soudu došlo k jakékoliv významnější změně (odpověď stěžovatelky byla negativní), a byli vyzváni, aby popsali jimi preferovaný rozsah styku otce s nezletilou. S ohledem na obsah neformálního sdělení členů senátu ze dne 6. 9. 2018 a průběh jednání městského soudu dne 13. 9. 2018 dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze konstatovat porušení stěžovatelčina práva na právní pomoc v řízení dle čl. 37 odst. 2 Listiny, práva vyjádřit se ke všem důkazům dle čl. 38 odst. 2 Listiny nebo obecně principů spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
9. Druhý okruh námitek se týká údajného zásahu do stěžovatelčina práva soukromý a rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny, k němuž mělo dojít v důsledku toho, že městský soud změnil rozsudek prvostupňového soudu stran rozsahu styku a výše výživného, aniž by takové rozhodnutí bylo založeno na nových důkazech a aniž by odvolací soud náležitě vysvětlil důvody svého rozhodnutí. Ústavní soud úvodem poznamenává, že dle obsahu námitek stěžovatelka ve skutečnosti namítá porušení svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. K námitce překvapivosti napadeného rozsudku městského soudu Ústavní soud uvádí, že se s ní neztotožnil. Městský soud nařídil ve věci dvě jednání, na nichž provedl dokazování v souladu s §21 a §28 z. ř. s., a umožnil účastníkům řízení vyjádřit se k provedeným důkazům a tvrzením druhé strany. O překvapivé rozhodnutí ve smyslu judikatury Ústavního soudu proto nejde. K námitce nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku Ústavní soud uvádí, že toto odůvodnění považuje za řádné, logické, srozumitelné a přesvědčivé. Ze všech uvedených důvodů nemohl dospět k závěru o porušení stěžovatelčiných práv dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
10. Třetí okruh námitek se týká porušení participačních práv nezletilé dle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V souladu se svou předchozí judikaturou Ústavní soud uvádí, že je oprávněn, resp. povinen zasáhnout v případě, že obecné soudy porušily ústavně zaručená práva dítěte, jehož se řízení týkalo [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 1931/17 ze dne 19. 12. 2017; nález sp. zn. IV. ÚS 827/18 ze dne 10. 4. 2018; nález sp. zn. II. ÚS 725/18 ze dne 8. 10. 2018]. Ve vztahu k nyní posuzované ústavní stížnosti nicméně neshledal prostor pro svůj zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů. Nezletilé byla vyslechnuta prvostupňovým soudem a obecné soudy se jejím přáním do značné míry řídily. Jelikož napadeným rozsudkem městského soudu byl rozsah styku změněn jenom v omezené míře a primárně za účelem deeskalace napětí mezi rodiči, nepovažoval městský soud za nezbytné znovu vést pohovor s nezletilou nebo vyčkat na pohovor na půdě orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který inicioval otec nezletilé. V popsaném postupu městského soudu nespatřuje Ústavní soud porušení participačních práv nezletilé podle čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
11. Čtvrtý (implicitně vyjádřen) okruh námitek se týká údajného rozporu napadeného rozsudku s nejlepším zájmem nezletilé. Stěžovatelka tvrdí, že rozsah styku rozhodně neměl být městským soudem jakkoli rozšiřován a že s ohledem na přijetí nezletilé na šestileté gymnázium by měl být spíš zúžen na jeden víkend za čtrnáct dní. Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho úkolem není zapojovat se do "boje" rodičů nebo stanovovat, jaký konkrétní rozsah styku je v dané situaci optimální, nýbrž pouze posoudit soulad napadeného rozhodnutí s nejlepším zájmem nezletilé. Dále Ústavní soud stěžovatelce připomíná, že dítě má právo na péči, rozvíjení harmonických vztahů a kontakt s oběma rodiči, přičemž v jeho nejlepším zájmu zásadně je, když rodiče i orgány veřejné moci toto právo ctí a snaží se vytvořit podmínky pro jeho bezproblémovou realizaci. Samotná skutečnost, že nezletilá začala navštěvovat šestileté gymnázium, není dle Ústavního soudu dostatečným důvodem k tomu, aby právo nezletilé na péči a rozvíjení vztahů s druhým rodičem a korespondující práva otce ve smyslu čl. 32 odst. 1 Listiny byla upozaděna nebo redukována na úplné minimum.
12. Ústavní soud z napadeného rozsudku a vyžádaného spisu rovněž zjistil, že městský soud - patrně veden úvahami stran konfliktních vztahů mezi rodiči a nutností jejich deeskalace - změnil prvostupňový rozsudek tak, aby se snížila nutnost setkávání a kooperace rodičů při převzetí a předání nezletilé otcem a potažmo snížilo napětí mezi nimi. Městský soud se přitom snažil nalézt rovnováhu mezi požadavkem otce na střídavou péči, resp. zachování styku v nejširším možném rozsahu, přáním nezletilé, aby se s otcem stýkala v poněkud užším rozsahu, a návrhem stěžovatelky, aby soud ponechal rozsah styku výlučně na vůli nezletilé a její dohodě s otcem (což otec kategoricky odmítal). Za této situace bylo prakticky nemožné, aby městský soud nalezl řešení vyhovující všem, pročež bylo nezbytné najít kompromis mezi protichůdnými požadavky. Ústavní soud má za to, že byť městským soudem zvolené řešení nekopíruje požadavky nezletilé, je s nimi do značné míry v souladu [v podrobnostech viz bod 7 tohoto usnesení] a respektuje i práva obou rodičů na rozvíjení rodinného života s nezletilou. Z těchto důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadený rozsudek nepovažuje za rozporný s nejlepším zájmem nezletilé ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
13. Závěrem Ústavní soud apeluje na oba rodiče nezletilé, aby svou energii a čas zaměřili namísto vzájemných hádek na kultivaci vztahů s nezletilou a vytváření stabilního, klidného, podnětného a harmonického prostředí, které nezletilé umožní prožít šťastné dětství a naplno rozvinout svůj potenciál. Žádné rozhodnutí soudu totiž není s to vytvořit ideální podmínky pro vývoj a rozvoj nezletilé, nebudou-li o to usilovat i rodiče.
14. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu