ECLI:CZ:US:2019:2.US.714.19.1
sp. zn. II. ÚS 714/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu Petra Bartheldiho, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 18. 12. 2018 č. j. 22 Co 399/2018-18 ze dne 26. 11. 2018 č. j. 23 Co 405/2018-55, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 2. 2019 domáhá zrušení shora uvedených usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Svým obsahem však přímo proti uvedenému usnesení nikterak nebrojí, jde spíše toliko o kritiku rozhodovací činnosti obecných soudů. Dále stěžovatel žádal Ústavní soud o "možnost euthanasie".
2. Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. O těchto náležitostech však má stěžovatel bezpochyby povědomí, když k Ústavnímu soudu již dříve učinil nespočet podání a v rámci těchto podání byl Ústavním soudem poučen o náležitostech ústavní stížnosti i o případných následcích neodstranění vad podání, a to v rámci výzvy k odstranění vad podání (srov. např. sp. zn. II. ÚS 292/16, IV. ÚS 2127/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16 či III. ÚS 3759/15). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Obdobně byl stěžovatel již poučen o tom, že Ústavní soud neustanovuje právního zástupce pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti.
3. Podle judikatury Ústavního soudu není v řízení o ústavní stížnosti nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (srov. např. sp. zn. III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08 aj.). Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli, resp. jeho právnímu zástupci, informace o náležitostech návrhu, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně tímto způsobem již Ústavní soud postupoval ve věci navrhovatele sp. zn. I. ÚS 2418/17, II. ÚS 2419/17, II. ÚS 2423/17, II. ÚS 513/18 a dalších.
4. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2019
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj