ECLI:CZ:US:2019:2.US.957.19.1
sp. zn. II. ÚS 957/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Zdeňka Svobody a Simony Svobodové, obou zastoupených JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018 č. j. 21 Co 371/2018-406, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Jitky Tůmové a Pavla Čáslavy, obou zastoupených Mgr. Pavlínou Marešovou, advokátkou se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, jako vedlejších účastníků, o návrhu stěžovatelů na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018 č. j. 21 Co 371/2018-406 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení svých ústavně zaručených práv stěžovatelé spatřují v ústavně nekonformním postupu obecných soudů.
2. Stěžovatelé napadají v záhlaví uvedené rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení o jejich odvolání proti rozhodnutí o jejich povinnosti uhradit náklady řízení v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem. Namítají, že Krajský soud v Praze zásadně pochybil, když vyslovil názor, že bylo řízení po právu zastaveno a že je na účastnících řízení, aby zkoumali obsah usnesení (výzvy k úhradě soudních poplatků) a rozhodovali o tom, zda je výzva adresovaná straně žalující ve skutečnosti výzvou straně žalované. Pochybení soudu prvního stupně nelze zahladit či přehlédnout s odůvodněním, že soudu odvolacímu je v době jeho rozhodování záměna jasná. Soudní řízení bylo zastaveno a při odvolacím přezkumu odvolací soud vyšel buď z obsahu listiny nedoručené, nebo si povšiml jen záměny jména, nikoli však záměny strany.
3. V odůvodnění návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodnutí stěžovatelé uvádějí, že by jim vznikla značná újma, neboť z prvostupňového rozhodnutí napadeného odvoláním vyplývá stěžovatelům povinnost úhrady nákladů řízení ve výši cca 100.000,- Kč, což by pro ně znamenalo velkou finanční zátěž a riziko vedení výkonu rozhodnutí.
4. Vedlejší účastníci naopak argumentují tím, že návrh na odklad vykonatelnosti znamená pouze další pokus stěžovatelů oddálit či vyhnout se povinnosti uhradit náklady řízení. Část náhrady nákladů přitom již stěžovatelé uhradili.
5. Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že je přesvědčen, že svým rozhodnutím nezasáhl do základních práv stěžovatelů, avšak bližší argumenty neuvedl, neboť nemá k dispozici soudní spis.
6. Ústavní soud konstatuje, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle uvedeného ustanovení, jež je nezbytné vykládat restriktivně, může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
7. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelů, přičemž vzal v úvahu relevantní okolnosti případu vyplývající z ústavní stížnosti, vyžádaného soudního spisu i z přiložených rozhodnutí obecných soudů, a dospěl k závěru, že podmínky dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v posuzované věci naplněny.
8. Odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebrání žádný důležitý veřejný zájem. Jádrem věci posuzované obecnými soudy byl totiž ryze soukromoprávní spor. V tomto sporu nebyli stěžovatelé úspěšní, nadto jim byla uložena povinnost nahradit náklady řízení žalobcům (vedlejším účastníkům). Tyto náhrady dosahují značné výše. Exekuční vymáhání těchto náhrad by tudíž mělo pro stěžovatele velmi tíživé důsledky. Ústavní soud je tak toho názoru, že zastavení odvolacího řízení, v němž by mohly být příslušné náklady řízení znovu přezkoumány by pro stěžovatele znamenala nepoměrně větší újmu, než jaká odložením vykonatelnosti může vzniknout vedlejším účastníkům. Jinak řečeno, podle Ústavního soudu lze po vedlejších účastnících spravedlivě požadovat, aby po dobu řízení před Ústavním soudem (respektive do doby případného zrušení usnesení o odkladu vykonatelnosti) strpěli skutečnost, že soudní rozhodnutí o nákladech řízení nebude vykonáno.
9. Ze shora popsaných důvodů tedy Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o podané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu