ECLI:CZ:US:2019:3.US.1001.19.1
sp. zn. III. ÚS 1001/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti nezletilého T. F. P. a H. P., zastoupených JUDr. Petrou Vons Janulkovou, advokátkou, sídlem Horní lán 1328/6, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 2018 č. j. 13 Co 368/2018-1235 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 31. července 2018 č. j. 14 P 214/2015-1153, 28 P a Nc 325/2017, 28 P a Nc 326/2017, 28 P a Nc 449/2017, 28 P a Nc 88/2018, 28 P a Nc 89/2018, 28 P a Nc 122/2018, 28 P a Nc 11/2018, 28 P a Nc 12/2018, 28 P a Nc 76/2018, 28 P a Nc 82/2018, 28 P a Nc 143/2018, 28 P a Nc 144/2018, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a Statutárního města Olomouc, sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, jako vedlejšího účastníka řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi bylo zejména porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé rovněž spojili se svojí ústavní stížností návrh na přednostní projednání věci podle §39 zákona o Ústavním soudu.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že Okresní soud v Opavě ústavní stížností napadeným usnesením přenesl místní příslušnost na Okresní soud v Olomouci s odůvodněním, že věc byla postoupena tomuto soudu jako soudu místně příslušnému. Opatrovníkem nezletilého T. F. v řízení o schválení právního jednání, o výchovném opatření, o jmenování kolizního opatrovníka a o omezení rodičovské odpovědnosti jmenoval Statutární město Olomouc a zprostil funkce původní opatrovníky.
3. K odvolání obou stěžovatelů Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl tak, že odvolání nezletilého T. F. odmítl (výrok I.) a k odvolání stěžovatelky prvostupňové rozhodnutí potvrdil (výrok II.).
4. Podstata stížnostní argumentace pak spočívá v tom, že ke změně místní příslušnosti nemělo dojít, protože trvalý pobyt nezletilého byl ve skutečnosti stále v působnosti Okresního soudu v Opavě, když otázkou trvalého pobytu nezletilého a jeho matky se soudy nedostatečně zabývaly. Dále se v ústavní stížnosti uvádí, že stěžovatel T. F. napadl řízení a rozhodnutí nyní posuzovaná Ústavním soudem žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") a podle §229 odst. 4 o. s. ř. a jeho matka podala žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Podle názoru obou stěžovatelů by ústavní stížnost neměla být jako nepřípustná odmítnuta, a to s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015 (N 94/77 SbNU 377) a v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2244/09 ze dne 20. 7. 2010 (N 146/58 SbNU 227).
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V daném případě tyto prostředky vyčerpány nebyly, resp. stěžovatelé rozhodnutí o nich ústavní stížností nenapadají.
6. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Jak bylo uvedeno, ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
7. Jak stěžovatelé výslovně uvádí v ústavní stížnosti, nyní ústavní stížností napadená rozhodnutí (respektive řízení, z nichž vzešla) napadli žalobami pro zmatečnost. Žaloba pro zmatečnost přitom zásadně představuje opravný prostředek k ochraně práva svobod, jehož nevyčerpání vede k nepřípustnosti ústavní stížnosti [srov. k tomu stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.) nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 3897/16 ze dne 16. 12. 2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Výjimku definovanou v nálezech sp. zn. I. ÚS 2903/14 a sp. zn. IV. ÚS 2244/09 je nutno vykládat restriktivně, a to ve vztahu ke kritériím v těchto nálezech definovaným. Napadenými rozhodnutími přitom v nyní posuzované věci nebyla nařízena předběžná opatření, jimiž by se jakkoliv bezprostředně měnila péče a výchovné prostředí nezletilého. Proto není naplněno kritérium neefektivity, která by výjimku z principu subsidiarity v daném případě ospravedlňovala (srov. k tomu odst. 28 nálezu sp. zn. I. ÚS 2903/14 a odst. 8 nálezu sp. zn. IV. ÚS 2244/09).
8. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl. O žádosti stěžovatelů o přednostní projednání ústavní stížnosti podle §39 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud výslovně nerozhodoval, neboť jí vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2019
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj