ECLI:CZ:US:2019:3.US.1018.19.1
sp. zn. III. ÚS 1018/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2019 č. j. 15 Co 55/2019-754 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. prosince 2018 č. j. 0 P 629/2016-698, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a J. K. a nezletilého A. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dále čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v posuzované věci byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 26. 7. 2016 č. j. 14 Nc 357/2015-188 schválena dohoda rodičů, na jejímž základě byl vedlejší účastník jako nezletilý (dále též "nezletilý") svěřen do střídavé péče rodičů v intervalu jednoho týdne. Protože nedocházelo k uskutečňování styku stěžovatele jako otce (dále též "otec") s nezletilým na základě uvedené dohody, podal stěžovatel opakovaně návrhy na výkon rozhodnutí udělením pokut vedlejší účastnici jako matce (dále též "matka").
3. Usnesením obvodního soudu ze dne 4. 12. 2018 č. j. 0 P 629/2016-698 byly zamítnuty návrhy otce na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 13. 11. 2017, 5. 2. 2018, 28. 3. 2018, 10. 4. 2018, 18. 4. 2018, 2. 5. 2018, 16. 7. 2018, 16. 8. 2018, 6. 9. 2018, 19. 9. 2018, 23. 10. 2018 a 29. 10. 2018 a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Takto obvodní soud rozhodl o návrzích otce, když vždy v předchozí době nedošlo ke styku otce s nezletilým. Obvodní soud návrhy otce na výkon rozhodnutí zamítl, neboť dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by matka jednoznačně soudní rozhodnutí o střídavé péči neplnila z vlastního popudu, z vlastního jednání a zcela v nezájmu nezletilého.
4. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 12. 2. 2019 č. j. 15 Co 55/2019-754 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud přisvědčil obvodnímu soudu, že v současné době nejsou návrhy otce na nařízení výkonu rozhodnutí opodstatněné. Městský soud poukázal na to, že obvodní soud vycházel z výpovědi nezletilého i znaleckého posudku a správně dovodil, že nebylo prokázáno, že by matka soudní rozhodnutí o střídavé péči neplnila z vlastního popudu, z vlastního jednání a v nezájmu nezletilého.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nerozhodovaly v zájmu nezletilého. Podle stěžovatele se soudy nezabývaly manipulací nezletilého matkou, stejně tak jako obavou nezletilého z její reakce. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že převzaly bez dalšího postoje dítěte a své rozhodnutí založily na jeho přání.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití běžného zákona, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně kdyby v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy nebo přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
10. V souvislosti s námitkami stěžovatele Ústavní soud poukazuje na čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
11. Ústavní soud také mnohokrát vyslovil, že názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu [např. nález ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14 (N 235/75 SbNU 617)].
12. V této souvislosti Ústavní soud v posuzované věci poukazuje na odůvodnění usnesení městského soudu (bod 7), podle něhož kolizní opatrovník nezletilého uvedl, že z pohovoru s nezletilým vyplynulo, že u otce nechce být celý týden, stýská se mu po matce. Opatrovník poukázal dále mimo jiné na závažné zdravotní problémy nezletilého, a proto navrhl zamítnutí návrhů. Ústavní soud dále poukazuje na to, že nezletilý při výslechu před obvodním soudem uvedl, že u otce se mu celý týden nelíbí, stýská se mu po matce, chtěl by být u otce pouze o víkendu od pátku do neděle.
13. S přihlédnutím k výše uvedenému shledal Ústavní soud ústavně souladným závěr obvodního soudu, že návrhy otce na udělení pokut matce za neuskutečněné jednotýdenní kontakty otce s nezletilým v rámci střídavé péče nejsou důvodné, neboť střídavá péče v současné době není optimální především kvůli zdravotnímu a psychickému stavu nezletilého. Ústavní soud dále poukazuje na přiléhavý závěr obvodního soudu, že pro nezletilého je v současné době vhodné výchovné prostřední jedno, a to u matky - vzhledem k jeho věku, tj. téměř desetiletého chlapce, přičemž je zapotřebí brát na zřetel jeho názor, když nezletilý interval střídavé péče po jednom týdnu odmítá, obecně kontakt s otcem však neodmítá a vyhovuje mu styk s ním pouze o víkendu, což ale kategoricky odmítá otec.
14. Jestliže obecné soudy v posuzované věci dovodily, že nebylo prokázáno, že by matka jednoznačně soudní rozhodnutí o střídavé péči neplnila z vlastního popudu a zcela v nezájmu nezletilého, nelze jejich závěrům vedoucím k zamítnutí návrhu otce na nařízení výkonu rozhodnutí z hlediska ústavnosti nic vytknout.
15. Ústavní soud odkazuje na apel městského soudu vůči rodičům, aby poměry v rodině stabilizovali a zvážili možnost dohody učiněné v zájmu nezletilého.
16. Ústavní soud konstatuje, že soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny, Úmluvy a Úmluvy o právech dítěte a jejich rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
17. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu