ECLI:CZ:US:2019:3.US.1068.19.1
sp. zn. III. ÚS 1068/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Alenou Křičkovou, advokátkou, sídlem Na Krčské stráni 714/68, Praha 4 - Krč, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2019 č. j. 15 Co 456/2018-482 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. září 2018 č. j. 67 C 7/2010-471, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Mgr. Renáty Fraňkové a Ing. Martina Fraňka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, že podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu její náklady řízení o ústavní stížnosti uhradí stát.
3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 17. 9. 2018 č. j. 67 C 7/2010-471 byla zamítnuta žádost stěžovatelky jako žalované o přiznání osvobození od soudních poplatků za podané odvolání. Obvodní soud uzavřel, že stěžovatelka hodnověrným a dostatečným způsobem nedoložila své majetkové poměry, když tvrzení o faktickém ukončení podnikatelské činnosti a s tím spojený nulový hospodářský výsledek v posledních třech letech (třech zdaňovacích obdobích) nepostačují k věrohodnému prokázání její mimořádné tíživé osobní, majetkové a finanční situace, která by byla důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud poukázal rovněž na skutečnost, že tvrzení o nemožnosti vykonávat výdělečnou činnost z důvodu, že jediný jednatel a společník společnosti není ze zdravotních důvodů schopen společnost řídit, je v rozporu s tím, že současný jednatel byl jednatelem obchodní společnosti X1 a nadále je stoprocentním vlastníkem a jednatelem obchodní společnosti X2; navíc je zřejmé, že i v současné době stěžovatelka nabízí své služby na internetových stránkách. Obvodní soud dále konstatoval, že stěžovatelka neprokázala, jakým způsobem se dostala do složité finanční situace, která by jí měla znemožňovat přístup k soudní ochraně, ani způsob, jakým financuje služby svého právního zástupce (hradí odměnu za poskytnuté právní služby).
4. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 21. 1. 2019 č. j. 15 Co 456/2018-482 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí přisvědčil obvodnímu soudu, že stěžovatelka nesplnila podmínku, aby žadatel řádně a hodnověrně prokázal své poměry, které jsou pro posouzení důvodnosti jeho žádosti rozhodné, případně skutečnosti další, když hodnověrným způsobem neprokázala, že se nikoli vlastním přičiněním, ale v důsledku událostí, které nemohla předvídat ani ovlivnit, dostala do natolik tíživé finanční a majetkové situace, která jí neumožňuje úhradu soudního poplatku. Z jejích tvrzení a podkladů lze pouze seznat, že jako právnická osoba s mnoha předměty podnikání v posledních třech letech nevykonává činnost a vykazuje nulová daňová přiznání. Daňová ztráta či nulové daňové přiznání však samo o sobě nemá žádnou vypovídací hodnotu o skutečné majetkové a finanční kondici firmy. Městský soud přisvědčil závěru obvodního soudu, že pro posouzení možnosti stěžovatelky plnit poplatkovou povinnost je nezbytné vzít v úvahu, že jednatel a jediný společník stěžovatelky (její vlastník) je rovněž jednatelem a společníkem společnosti X3, a v době zahájení sporu byl jednatelem společnosti X2 (jednatelství převedl na osobu blízkou v době probíhajícího sporu). Podle městského soudu tak nelze přijmout argumentaci stěžovatelky, že svoji činnost musela omezit pro náhlou a nepředvídanou omezenou schopnost svého jednatele nadále vykonávat činnost statutárního orgánu. Městský soud navíc zdůraznil, že stěžovatelka před omezením své činnosti si mohla a měla vytvořit dostatek finančních prostředků na vedení soudního řízení, když tento spor byl zahájen již v roce 2010, a jako právně zastoupené jí muselo být zřejmé, že náklady s vedením sporu či jeho výsledek vyžadují finanční rezervu. Může-li jednatel stěžovatelky nadále vykonávat jednatelské oprávnění v jiné společnosti, pak tvrzení o jeho zdravotním stavu a důchodovém věku jako překážce pro vedení a podnikání stěžovatelky není věrohodné. Skutečnost, že jednatel a jediný vlastník stěžovatelky utlumil své podnikání pouze u stěžovatelky, a nadále jako statutární orgán i stoprocentní vlastník vede další společnost, tedy nadále podniká a materiální prostředky na svoji činnost i své právní zastupování si podnikáním zajišťuje, vylučuje splnění základního kritéria pro osvobození od placení soudního poplatku. Městský soud dovodil, že po stěžovatelce lze požadovat, aby si prostředky nutné pro svoji činnost ve stejné míře zajistila sama, a není možné odpovědnost za jejich nevytvoření přenášet na stát prostřednictvím osvobození od soudních poplatků.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná již jen pro absenci náležitostí řádného odůvodnění. Rozhodnutí navíc nerespektují judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Podle názoru stěžovatelky rozhodnutí a postup obecných soudů nesou znaky překvapivosti, svévole až zvůle a v konečném důsledku znamenají odepření spravedlnosti ve věci, ve které jen vydání prvostupňového rozhodnutí ve věci samé trvalo obvodnímu soudu nepřiměřenou dobu téměř osmi let.
6. Stěžovatelka uvádí, že v žádosti o osvobození od soudních poplatků vylíčila a doložila své poměry způsobem, který považovala s ohledem na jí známou judikaturu za vyčerpávající a který odpovídal i požadavkům kladeným soudy na žadatele o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka uvádí, že v průběhu řízení jako malá stavební firma ukončila činnost z důvodu důchodového věku jediného jednatele a společníka, v kombinaci s celkovou jeho únavou následkem vážného onemocnění. K rozhodnutí o ukončení činnosti přispělo i vleklé řízení vedené pod sp. zn. 67 C 7/2010, přičemž další takové řízení nechtěl jednatel a společník riskovat. Aniž by byla stěžovatelka vyzvána k upřesnění a doplnění žádosti, obvodní soud její žádosti nevyhověl. Na základě úhrady poplatku stěžovatelkou v jiné věci v roce 2016 soud spekuloval, že přes daňovými přiznáními za poslední tři roky (včetně příloh k účetním závěrkám) dokládanou nečinnost a nemajetnost, stěžovatelka mohla i tak poplatek uhradit, platební schopnost byla dovozována dokonce i z toho, že stěžovatelka je v řízení zastoupena advokátkou. Ignorována byla i soudu z jeho vlastní činnosti v řízení vedeného pod sp. zn. 167 EC 159/2011 známá skutečnost, že stěžovatelka má dle pravomocného rozhodnutí uhradit oprávněným osobám 286 548 Kč, náklady řízení 84 636 Kč a náklady státu 27 942,50 Kč. Rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků bez výzvy k upřesnění žádosti bylo pro stěžovatelku překvapivé, tím spíše, že obvodní soud byl současně soudem, který rozhodnutím ze dne 24. 3. 2017 č. j. 75 EXE 1310/2017-20 pověřil exekucí k vymožení pohledávky oprávněných z řízení pod sp. zn. 167 EC 159/2011 soudního exekutora a sám zaslal stěžovatelce bezvýslednou upomínku k úhradě nákladů státu z uvedeného řízení. Dotazem u příslušného exekutora či v rámci své úřední činnosti si tak mohl ověřit, že tvrzení stěžovatelky o jejích poměrech jsou pravdivá, když v exekučním řízení vyšla najevo její absolutní nemajetnost.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití běžného zákona, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně kdyby v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
11. V souzené věci dospěly oba soudy k závěru, že stěžovatelka řádně a hodnověrně neprokázala své poměry, které jsou pro posouzení důvodnosti její žádosti rozhodné; tvrzení stěžovatelky o faktickém ukončení podnikatelské činnosti a s tím spojený nulový hospodářský výsledek v posledních třech letech, stejně jako její tvrzení o nemožnosti jejího jednatele ze zdravotních důvodů nadále vykonávat činnost statutárního orgánu, podle názoru obou soudů nepostačují k věrohodnému prokázání její mimořádné majetkové a finanční situace, která by byla důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Ústavní soud shledal postup obecných soudů při zjišťování (a následném hodnocení) majetkových poměrů stěžovatelky ústavně konformním. Obvodní soud při zjišťování majetkových poměrů stěžovatelky postupoval řádně a pečlivě. Ani následný právní závěr obecných soudů, že majetkové poměry stěžovatelky neodůvodňují její osvobození od soudních poplatků, za tohoto stavu nepředstavuje porušení jejího práva na soudní ochranu, resp. práva na přístup k soudu. Ústavní soud přisvědčil obecným soudům, že osvobození od soudních poplatků je výjimečným institutem, který má sloužit sociálně slabším, kteří se do tíživé osobní, majetkové a výdělkové situace dostali nikoliv vlastním přičiněním, ale v důsledku mimořádných událostí, a bez pomoci státu by neměli možnost se dovolat soudní spravedlnosti.
12. Odkazy stěžovatelky na nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3543/12 (N 33/68 SbNU 351), ze dne 11. 11. 2014 sp. zn. IV. ÚS 659/12 (N 204/75 SbNU 287), ze dne 22. 8. 2013 sp. zn. I. ÚS 731/13 (N 151/70 SbNU 401), ze dne 2. 10. 2008 sp. zn. II. ÚS 1619/08 (N 161/51 SbNU 13), ze dne 11. 5. 1999 sp. zn. I. ÚS 13/98 (N 71/14 SbNU 107), ze dne 17. 8. 2005 sp. zn. I. ÚS 403/03 (N 160/38 SbNU 277) neshledal Ústavní soud přiléhavými, neboť byly vydány na základě jiných skutkových okolností dané věci. V nyní posuzované věci obecné soudy při posuzování podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků vycházely z aktuálních majetkových poměrů stěžovatelky, nevzaly v úvahu pouze skutečnost, že je podnikatelským subjektem, nevycházely ani pouze z příčin, pro které se stěžovatelka dostala do tíživé situace ani z hypotetické možnosti našetřit si na soudní poplatek. Obecné soudy v nyní posuzované věci posoudily všechny skutečnosti, rozhodné pro přiznání osvobození od soudních poplatků.
13. Ústavní soud konstatuje, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich napadených rozhodnutích, považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou a jejich úvahy se nejeví být nikterak nepřiměřenými. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná, neboť jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
14. Pokud jde o náklady právního zastoupení, může soudce zpravodaj za podmínek uvedených v §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodnout, že náklady zastoupení stěžovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát, ovšem pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta.
15. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu