ECLI:CZ:US:2019:3.US.1096.19.1
sp. zn. III. ÚS 1096/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou, sídlem Komenského 4, Klatovy, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2047/2018-820 ze dne 12. prosince 2018, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 15 Co 330/2017-794 ze dne 24. ledna 2018 a rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. 8 C 305/2007-747 ze dne 4. srpna 2017, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, jako účastníků řízení, a Klatovské nemocnice, a. s., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 31, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud v Klatovech (dále také "okresní soud") zamítl žalobu stěžovatele co do částky 1 189 769 Kč, ve zbývající části řízení zastavil. Žalované částky se stěžovatel domáhal jako náhrady škody na zdraví (poškození mozku), jež mu měla být způsobena legionellovou infekcí. Tou se měl u žalované nakazit, nadto ji žalovaná chybně léčila. Soud žalobě nevyhověl, neboť jednak neměl za prokázané, že se stěžovatel infekcí nakazil právě u žalované, jednak ze znaleckých posudků vyplynulo, že příčinou stěžovatelova zdravotního stavu (stěžovatel je zcela odkázán na péči druhé osoby) je primárně progresivní roztroušená skleróza. Krajský soud v Plzni prvostupňové rozhodnutí ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil, stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Dle stěžovatele všechny znalecké posudky potvrzují, že se legionellou nakazil u žalované, kde mu následně (chybně) diagnostikovali rakovinu plic a nasadili léčbu, která nijak nezabírala. Jelikož vysoké teploty neklesaly a stav se prudce zhoršoval, byl na naléhání rodiny převezen do Fakultní nemocnice v Plzni. Tam byla provedena nová diagnóza (legionella) a nasazena léčba vedoucí k pozvolnému zlepšení. Stěžovatel se však už nikdy nevrátil do stavu, v jakém byl před svým prvním nástupem do žalované nemocnice.
4. Stěžovatel je přesvědčen, že mu jednáním žalované vznikla škoda, přičemž údajně v každém posudku bylo shledáno její pochybení, které však soudy neakceptovaly. Krajský soud pak dle stěžovatele legionellu bagatelizoval, ignoruje vysokou mortalitu u této nemoci i dopady chybné léčby, kterou u žalované podstupoval v důsledku vadné diagnózy.
5. Konečně stěžovatel argumentuje, že mu nemůže být kladeno za vinu - jak údajně činí okresní soud - že v době stěžovatelovy hospitalizace nebylo u žalované provedeno šetření, jež by mohlo odhalit, zda stěžovatelova nákaza měla původ právě v dané nemocnici. Stěžovatel zmítající se v horečkách ani jeho rodina neměli možnost vzorky zajistit. Žalovaná navíc neprováděla kontroly na výskyt legionelly, a nemůže se tak ze své odpovědnosti vyvinit.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu se zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, že zjišťování skutkového stavu a aplikace podústavních předpisů je doménou obecných soudů, do které mu zásadně nepřísluší zasahovat. Stěžovatel sice namítá, že soudy dezinterpretovaly znalecké posudky a ignorovaly pochybení, kterých se žalovaná dopustila, ovšem po prostudování napadených rozhodnutí nezbývá než vyslovit závěr, že namítanými vadami ani jinými ústavně relevantními pochybeními předmětná rozhodnutí netrpí.
9. Předně je potřeba uvést, že dokazování, které proběhlo před soudem prvního stupně, bylo mimořádně rozsáhlé. Vypracováno bylo hned několik znaleckých posudků včetně posudku ústavního, a to navzdory tomu, že se v hlavních bodech znalci ve svých posudcích shodovali. Na podkladě těchto posudků pak okresní soud učinil pro řízení klíčový závěr, který přitom není ústavní stížností prakticky nijak relevantně zpochybněn, a sice že stěžovatelova zdravotní situace nesouvisí s prodělanou infekcí. Legionellová infekce sice mohla dočasně stěžovatelův stav zhoršit, po jejím odeznění však došlo ke zlepšení, než se bohužel opět prohloubily dopady roztroušené sklerózy.
10. Za této důkazní situace, kterou Ústavní soud nemá při (zde očividné) absenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním pravomoc přehodnocovat, už je v podstatě nadbytečné zabývat se stěžovatelovými námitkami, neboť nemohou na výsledku řízení ničeho změnit. Lze nicméně dodat, že znalecké posudky, tak jak jsou reprodukovány v napadených rozhodnutích, nepotvrdily, že se stěžovatel musel legionellou nakazit právě u žalované (jak je uvedeno v ústavní stížnosti), přičemž svou roli v tomto sehrála i skutečnost, že stěžovatel údajně neumožnil znalkyni provést šetření v místě tehdejšího obydlí.
11. Ve zbytku Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, která vzala v potaz stěžovatelův velmi vážný zdravotní stav (skrze aplikaci §150 občanského soudního řádu), jenž ovšem nemohl vyústit v procesní úspěch za situace, kdy nebyl způsoben žalovanou.
12. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 2019
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu