ECLI:CZ:US:2019:3.US.1264.18.1
sp. zn. III. ÚS 1264/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Evy Stelly a Otakara Stelly, zastoupených Mgr. Martinem Kainem, advokátem, sídlem Nádražní 58/110, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2018 č. j. 21 Co 29/2018-392 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. června 2017 č. j. 5 C 166/2011-335, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť jsou přesvědčeni, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhují, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 5. 6. 2017 č. j. 5 C 166/2011-335 bylo rozhodnuto, že řízení o dovolání stěžovatelů (žalovaných) proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 9. 6. 2015 č. j. 21 Co 94/2015-264, se zastavuje. K zastavení došlo pro nezaplacení soudního poplatku, a v návaznosti na to, že obecné soudy svými předcházejícími rozhodnutími nepřiznaly stěžovatelům osvobození od soudních poplatků.
3. Usnesením městského soudu ze dne 30. 1. 2018 č. j. 21 Co 29/2018-392 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno s tím, že za skutkové situace, kdy stěžovatelé přes výzvu neuhradili soudní poplatek z dovolání a nebylo jim pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků, je nutno je považovat za správné.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé mají za to, že jim byl odepřen přístup ke spravedlnosti. Jejich finanční situace jim neumožňuje poplatek uhradit. Proto si také podali žádost o osvobození od soudních poplatků. Se svojí žádosti nebyli úspěšní, jsou však přesvědčeni, že soudy jejich majetkové poměry nevyhodnotily správně. Rozhodnutí, kterými nebylo této žádosti vyhověno, napadají paralelně samostatnou ústavní stížností (sp. zn. III. ÚS 796/18) a navrhují, aby řízení o ústavní stížnosti bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení sp. zn. III. ÚS 796/18, jehož výsledek bude mít pro posouzení nynější věci podstatný význam.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
7. Nesouhlas stěžovatelů s ústavní stížností napadenými rozhodnutími směřuje vůči skutečnosti, že jim nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Sama rozhodnutí soudů o jeho nepřiznání byla napadena samostatnou ústavní stížností sp. zn. III. ÚS 796/18. Ta byla Ústavním soudem jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 796/18 s tím, že závěry obecných soudů má Ústavní soud za právně i skutkově podložené a za odpovídající ustálené praxi rozhodování o osvobození osob od soudních poplatků. V návaznosti na výsledek řízení v uvedené věci pak Ústavní soud neshledává žádných důvodů ani k vyhovění nynější ústavní stížnosti.
8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu