ECLI:CZ:US:2019:3.US.1396.19.1
sp. zn. III. ÚS 1396/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Z. H., zastoupeného Mgr. Liborem Čechem, advokátem, sídlem Stará Skřeněř 6, Nový Bydžov, proti usnesení Policie České republiky, KŘP Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa č. j. KRPL-12314-17/TČ-2019-180171-67 ze dne 8. 2. 2019, č. j. KRPL-12314-18/TČ-2019-180171-67 ze dne 11. 2. 2019, č. j. KRPL-12314-20/TČ-2019-180171-67 ze dne 11. 2. 2019, č. j. KRPL-12314-29/TČ-2019-180171-67 ze dne 27. 2. 2019, č. j. KRPL-12314-28/TČ-2019-180171-67 ze dne 27. 2. 2019 a č. j. KRPL-12314-30/TČ-2019-180171-67 ze dne 4. 3. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv.
Napadenými usneseními bylo rozhodnuto o tom, že tři příslušníci policejního orgánu nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, resp. že se zamítá stížnost stěžovatele proti rozhodnutí o nevyloučení uvedených příslušníků policejního orgánu.
Stěžovatel namítá, že proti jednomu z uvedených policistů nikdy žádnou námitku podjatosti nevyjádřil. Ve vztahu k dalším dvěma policistům pak vysvětluje, že námitku podjatosti podal z důvodu nepředložení kompletního spisu k nahlédnutí, přestože stěžovatel byl o možnosti prostudovat trestní spis vyrozuměn. Stěžovatel uvádí, že v jeho věci docházelo a nadále dochází "k protizákonnosti, neboť věc není ukončena, opakovaně k porušování jednotlivých ustanovení trestního řádu, je flagrantně potlačováno právo stěžovatele na obhajobu, orgány činné v trestním řízení selektovaly důkazy v neprospěch stěžovatele a nejenom stěžovateli, ale i soudu je předložen materiál zkrácený o desítky procent".
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud přitom již v usnesení sp. zn. II. ÚS 134/06 ze dne 18. 4. 2006 formuloval právní závěr, že napadá-li stěžovatel rozhodnutí nadřízených orgánů činných v trestním řízení o tom, že orgány činné v trestním řízení na nižším stupni nejsou vyloučeny z úkonů trestního řízení proti stěžovateli, je taková ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel má nadále k dispozici prostředky ochrany v rámci celého trestního řízení.
Ústavní soud tedy vychází z toho, že otázka vyloučení policejního orgánu není napadeným rozhodnutím materiálně jednou provždy vyřešena a může být v dalších fázích řízení nastolena znovu. Pokud by prováděly úkony přípravného řízení orgány, které skutečně měly být vyloučeny, nepochybně půjde o procesní vadu přípravného řízení. Pokud bude podána obžaloba, soud se touto otázkou bude muset zabývat a může již ve fázi předběžného projednání obžaloby z tohoto důvodu věc vrátit k došetření a k odstranění závažných procesních vad. V krajním případě může tato procesní vada vést k nepoužitelnosti důkazů z přípravného řízení a v konečné fázi též k meritornímu rozhodnutí ve prospěch stěžovatele.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2019
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka