ECLI:CZ:US:2019:3.US.196.19.1
sp. zn. III. ÚS 196/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Němečka, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2018 č. j. 21 Co 351/2018-261 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. března 2018 č. j. 31 C 19/2017-177, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 17. 1. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení, jimiž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
2. Na základě zjištění, že stěžovatelovo podání nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, byl stěžovatel vyzván k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na následky jejich neodstranění (s tím, že délka lhůty se odvíjí od jeho znalosti povinného zastoupení, jakož i od zkušeností z řady předchozích řízení); výzva mu byla doručena dne 1. 2. 2019. V závěru stanovené lhůty stěžovatel na výzvu reagoval přípisem doručeným dne 4. 3. 2019, v němž informoval, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta (pozn. tvrzení o podání žádosti nedoložil) a požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad.
3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel (sám nebo společně s Ilonou Dočekalovou) se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení byl většinou zastoupen advokátem. V těch případech, kdy zastoupen nebyl, byl podrobně informován o náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení (např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 3484/15, sp. zn. IV. ÚS 2594/16). Lze tak vycházet ze spolehlivého předpokladu, že stěžovateli jsou známé obsahové i formální náležitosti ústavní stížnosti.
4. Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Ve stěžovatelově věci mu bylo napadené usnesení Městského soudu v Praze - podle jeho sdělení - doručeno dne 19. 11. 2018, ústavní stížnost tak podal v samém závěru zákonné lhůty; i přes toto zjištění mu Ústavní soud poskytl další lhůtu k odstranění vad, kterou však stěžovatel nevyužil a vady podání neodstranil. Lhůta v trvání třiceti dnů od obdržení výzvy a písemného poučení o vadách návrhu (též s přihlédnutím ke stěžovatelovým zkušenostem z řízení před Ústavním soudem) je dostatečná k tomu, aby navrhovatel vady podání odstranil a doplnil ho tak, jak byl informován v poučení ze dne 22. 1. 2019. Je věcí každého stěžovatele, který se obrací na Ústavní soud s ústavní stížností, aby tak učinil způsobem a formou odpovídající zákonu o Ústavním soudu. V případě, že se poučením Ústavního soudu o odstranění vad návrhu takový subjekt řídit nehodlá, či tak nechce učinit v jemu poskytnuté lhůtě, musí počítat s následky spojenými s nerespektováním podmínek výzvy, o nichž byl předem vyrozuměn. Za této situace Ústavní soud žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad nevyhověl.
5. Vzhledem k tomu, že vady podání nebyly v určené lhůtě odstraněny, Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2019
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj