ECLI:CZ:US:2019:3.US.2151.19.1
sp. zn. III. ÚS 2151/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti M. V., zastoupeného Mgr. Michalem Fidrou, advokátem, sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2019 č. j. 8 Tdo 153/2019-287, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. června 2018 č. j. 4 To 210/2018-248 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. listopadu 2017 č. j. 32 T 114/2017-199, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, J. K. a P. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále také "okresní soud") byl stěžovatel (spolu s dalšími spoluobžalovanými) uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svody v trvání 28 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 48 měsíců.
3. Předmětných trestných činů se měl stěžovatel dopustit ve zkratce tím, že s dalšími odsouzenými bez souhlasu vešli na uzavřený dvůr zemědělského stavení a následně stěžovatel vstoupil do předsíně bytu poškozeného, kterého vytáhl na dvůr, kde jej druhý odsouzený udeřil a třetí odsouzený na něj začal křičet, ať stěžovateli splatí druh. Poškozený následně předal stěžovateli 1 200 Kč, z nichž 200 Kč stěžovatel vrátil, načež třetí odsouzený poškozenému řekl, že má týden na zaplacení zbývajícího dluhu, jinak se vrátí, dají mu znovu "do držky" a zapálí mu dům.
4. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále také "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením odvolání obžalovaných zamítl, Nejvyšší soud pak ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelovo dovolání odmítl.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel dle svých slov nikdy nepopíral, že předmětný den na daném místě byl a s poškozeným řešil dlužnou částku, údajně však jeho jednání v žádném případě nebylo možno hodnotit jako trestnou činnost. Podle stěžovatele neměly soudy o spáchání trestných činů žádné důkazy krom zcela nevěrohodné výpovědi poškozeného, který přitom opakovaně měnil svá stanoviska, přičemž jeho jednotlivé výpovědi vykazují značné odlišnosti.
6. Podle stěžovatele je zásadní, že nikdy poškozenému nevyhrožoval, natož aby bylo prokázáno, že další odsouzené k jejich jednání naváděl. Okresní soud stěžovatele odsoudil, aniž by údajně reagoval na četnost rozporů ve svědeckých výpovědích a aniž by se vypořádal s logickou a konzistentní obhajobou stěžovatele. Pochybil i krajský soud, který jednak také své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, nadto odmítl provést stěžovatelem navrhované důkazy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu se zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc zasahovat do trestního řízení je striktně omezena na případy, v nichž došlo k neoprávněnému omezení základních práv a svobod účastníků trestního řízení, zakotvených především v hlavě páté Listiny. Posouzení viny a případné vyměření spravedlivého trestu je věcí obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší tuto jejich činnost z hlediska "běžné" zákonnosti a věcné správnosti hodnotit, ani kdyby se s jejich závěry neztotožňoval. Pouze zjevné excesy v procesu provádění a hodnocení důkazů, spočívající v absenci jakékoliv logické či skutkové opory pro závěry rozhodujícího soudu, by byl Ústavní soud příslušný napravit zrušením napadených rozhodnutí.
10. V posuzované věci k takovým pochybením nedošlo. Tvrdí-li stěžovatel, že se daných trestných činů nedopustil, jde o námitku postrádající ústavní rozměr, neboť jak už bylo řečeno, posouzení viny náleží trestním soudům. Ty se věcí řádně zabývaly a vysvětlily, proč uvěřily výpovědi poškozeného, zatímco tvrzení obhajoby shledaly nedůvěryhodnými. Za této situace Ústavní soud nemůže do jejich činnosti vstupovat např. na základě vlastní představy o důvěryhodnosti či nedůvěryhodnosti v trestním řízení učiněných výpovědí. K této námitce tak nezbývá než na relevantní pasáže napadených rozhodnutí odkázat (viz zejména str. 9-10 rozsudku nalézacího soudu a body 30-33 usnesení odvolacího soudu).
11. Jde-li o neprovedené důkazy, soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které procesní strany navrhnou. Naopak, soudy si samy posoudí, které důkazy k objasnění skutkového stavu potřebují a které nikoli. Z ústavního hlediska je důležité, aby soud neodmítl potenciálně významné důkazy provést bez řádného vysvětlení, proč k jejich provedení nepřistoupil. Povinnost odůvodnit odmítnutí důkazních návrhů přitom soudy v posuzované věci beze zbytku splnily, i zde tak postačí na jejich rozhodnutí odkázat (viz str. 7 rozsudku nalézacího soudu, body 20 a 22 usnesení odvolacího soudu i bod 17 usnesení Nejvyššího soudu).
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2019
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu