ECLI:CZ:US:2019:3.US.2156.19.1
sp. zn. III. ÚS 2156/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Hanzla, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2019 č. j. 28 Co 51/2019-104, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní korporace Slavia pojišťovna a. s., sídlem Revoluční 655/1, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") označený v záhlaví, neboť je názoru, že jím byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 12. 10. 2018 č. j. 15 C 72/2017-71 zamítl žalobu, jíž se stěžovatel po vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 48 960 Kč s příslušenstvím, a rozhodl, že stěžovatel je povinen vedlejší účastnici zaplatit 13 600 Kč na nákladech řízení. Stěžovatel v řízení před obvodním soudem tvrdil, že byl dne 23. 8. 2016 účastníkem dopravní nehody, při níž mu motocykl poškodila osoba, která má uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s vedlejší účastnicí. Dále tvrdil, že poškozený motocykl si vyžádal opravu, kterou však pro specifičnost motocyklu nebylo možno provést ze dne na den. Z tohoto důvodu se rozhodl motocykl zprovoznit jen provizorně a opravu provést v době, kdy jej nepoužívá. Tvrdil, že svůj motocykl nemohl užívat po dobu od 24. 8. 2016 do 16. 9. 2016, kdy je zvyklý jej používat, proto si pronajal motocykl obdobné kvality, za což zaplatil částku 48 960 Kč, již požadoval proplatit po vedlejší účastnici. Dle §6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou škodu vzniklou poškozením věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti s výjimkou doby jeho přerušení. Obvodní soud uvedl, že soudní praxe je ustálena v názoru, že poškozený má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na pronájem vozu po dobu opravy vlastního vozidla. Skutečnou škodu spočívající v nákladech na pronájem náhradního vozidla, jež převyšují náklady na provoz vlastního vozidla, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém byly vynaloženy nutně a účelně na nájem náhradní věci. Obvodní soud zjistil, že vedlejší účastnice stěžovateli uhradila škodu na motocyklu a helmě, neuhradila však náklady na nájem náhradního motocyklu. Poškozený motocykl byl k opravě převzat dne 18. 11. 2016 a po opravě byl stěžovateli odevzdán dne 16. 2. 2017. Žalobou však stěžovatel požadoval nahradit nájem za náhradní motocykl za období od 24. 8. 2016 do 16. 9. 2016. V rozhodnou dobu stěžovatel vlastnil více osobních vozidel. Přes výzvu dle §118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), stěžovatel neprokázal, jakými vozidly v rozhodném období disponoval, obvodní soud proto nemohl posoudit nutnost a účelnost vynaložení nákladů na pronájem náhradního vozidla a žalobu zamítl.
3. K odvolání stěžovatele městský soud rozsudkem, který je napaden ústavní stížností, potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výroku o zamítnutí žaloby. Změnil jej v nákladovém výroku tak, že stěžovatel je povinen vedlejší účastnici zaplatit částku 1 200 Kč na nákladech řízení před obvodním soudem. Dále rozhodl, že na nákladech řízení o odvolání je stěžovatel povinen zaplatit částku 300 Kč. Městský soud shledal pochybení v tom, že obvodní soud stěžovatele poučil dle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a v tom, že obvodní soud dospěl k závěru, že nereagoval-li stěžovatel na dané poučení, neunesl důkazní břemeno. Nešlo však o vadu, která způsobila nesprávné rozhodnutí ve věci. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž stěžovatel výslovně tvrdil, že s ohledem na nemožnost opravit motocykl ze dne na den, jej nechal zprovoznit provizorně a finální opravu nechal provést až od listopadu 2016 do února 2017. V době od 24. 8. 2016 do 16. 9. 2016, kdy měl pronajat náhradní motocykl, tak oprava neprobíhala a poškozený motocykl byl v tuto dobu zprovozněn, byť provizorně. Dle městského soudu tak v rozhodném období měl stěžovatel svůj motocykl k dispozici vedle dalších osobních vozidel v jeho vlastnictví. Za tohoto stavu částka vynaložená na nájem náhradního motocyklu nebyla vynaložena nutně a účelně. Stěžovatelův žalobní požadavek tak byl nepodložený.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel se domnívá, že soudy jeho nárok na náhradu škody neuznaly, protože měl několik automobilů. Dle jeho názoru soudy dovodily, že v případě vlastnictví více automobilů (nikoli motocyklů) nešlo o účelně a nutně vynaložené náklady spojené s nájmem náhradního motocyklu na letní období.
5. K opravě motocyklu v ústavní stížnosti stěžovatel zdůraznil, že již v žalobě tvrdil, že pro specifičnost poškozeného motocyklu jej nebylo možno opravit ze dne na den, neboť bylo třeba čekat na dodání náhradních dílů, proto byla oprava provedena až v zimních měsících. Z rozsahu opravy je dle stěžovatele možno usuzovat na stav poškozeného motocyklu a jeho nezpůsobilost být užíván jako dopravní prostředek. Stěžovatel má za to, že nebyl-li motocykl opravován ihned po nehodě, nejde o skutečnost mající vliv na výši jeho nároku.
6. Za nespravedlivý stěžovatel považuje závěr soudů, který umožňuje, aby škůdce prostřednictvím své pojišťovny diktoval, čí majetek a jak má poškozený užívat. Paradox soudních rozhodnutí stěžovatel spatřuje v tom, že poškozený má dle soudů povinnost opotřebovávat svůj majetek po dobu opravy poškozeného motocyklu, a to podle "přání" pojišťovny. Stěžovatel zdůraznil, že původně měl funkční motocykl, který však při nehodě ztratil provozuschopnost. V takovém případě je dle jeho názoru logické si pronajmout jiný funkční motocykl jako náhradu za poškozený.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.
9. S rozhodovacími důvody, na nichž stojí rozsudek městského soudu, se míjí stěžovatelova argumentace, dle níž nebyl-li motocykl opravován ihned po nehodě, nejde o skutečnost mající vliv na výši jeho nároku. Nedůvodnost žalobního požadavku totiž městský soud nespatřoval v tom, že k opravě poškozeného motocyklu nedošlo ihned po nehodě, nýbrž v tom, že v době, kdy měl stěžovatel pronajat náhradní motocykl (od 24. 8. 2016 do 16. 9. 2016), měl k dispozici svůj motocykl, který byl zprovozněn, byť provizorně, a dále měl k dispozici řadu vlastních osobních automobilů. Tím, že stěžovatel mohl užít vlastní provizorně zprovozněný motocykl nebo některý ze svých automobilů, pak městský soud odůvodnil absenci nutnosti a účelnosti vynaložení nákladů na pronájem náhradního motocyklu [§6 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla].
10. Jak Ústavní soud ověřil z podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který si od obvodního soudu vyžádal, stěžovatel zde tvrdil, že svůj poškozený motocykl provizorně zprovoznil. V rozporu s tímto tvrzením v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je pak stěžovatelovo tvrzení v ústavní stížnosti, že z rozsahu opravy, již vedlejší účastnice stěžovateli uhradila, bylo možno usuzovat na stav motocyklu a jeho nezpůsobilost být užíván. Z ústavního hlediska nelze nic vytýkat městskému soudu, který hodnotil skutková tvrzení o provizorním zprovoznění motocyklu, která v řízení před obecnými soudy uplatnil sám stěžovatel. Žádného porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv či svobod se městský soud nedopustil hodnocením, že důvodnost žalobního požadavku vylučovalo jednak stěžovatelovo skutkové tvrzení o provizorním zprovoznění motocyklu a jednak zjištění soudů, že stěžovatel v rozhodné době vlastnil několik osobních automobilů. Městský soud dále zcela logicky objasnil, že škodu v podobě nájmu náhradního motocyklu stěžovatel požadoval za období od 24. 8. 2016 do 16. 9. 2016, kdy však jeho motocykl opravován nebyl, neboť k finální opravě byl převzat až dne 18. 11. 2016 a po opravě stěžovateli odevzdán dne 16. 2. 2017.
11. V nálezu ze dne 24. 7. 2018 sp. zn. I. ÚS 3831/17 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud dovodil, že využití náhradního vozidla nemůže být zcela bezbřehé a vždy musí být splněna podmínka účelnosti jeho využití, přičemž hranicím, v jejichž rámci lze užívání náhradního vozidla považovat ještě za účelné, by se měly ve své judikatuře věnovat obecné soudy. V posuzované věci přitom Ústavní soud neshledal, že by městský soud vykročil z mezí daných mu ústavními předpisy při hodnocení, že stěžovatelův pronájem náhradního motocyklu nepředstavoval nutné a účelné využití náhradního vozidla.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu