ECLI:CZ:US:2019:3.US.2383.18.1
sp. zn. III. ÚS 2383/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Mobille Group s. r. o., sídlem Michelská 18/12a, zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti postupu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní v souvislosti s domovní prohlídkou prováděnou v prostorách užívaných stěžovatelkou dne 12. června 2018, za účasti Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní jako účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Policie České republiky (dále jen "policie"), Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru daní (dále jen "policejní orgán") v souvislosti s domovní prohlídkou prováděnou v prostorách užívaných stěžovatelkou dne 12. 6. 2018, konkrétněji že jí prohlídka nebyla nikdy oznámena, nebyl jí doručen příkaz k této domovní prohlídce, ani protokol o jejím provedení. Jak stěžovatelka uvádí, tento příkaz a protokol jí policejním orgánem nebyly doručeny ani k její žádosti.
2. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat, resp. nahrazovat.
4. V posuzované věci nutno konstatovat, že stěžovatelka měla možnost se ve věci tvrzeného nesprávného, resp. nezákonného či neústavního postupu policejního orgánu obrátit na státní zastupitelství. V tomto směru je na místě odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017 sp. zn. II. ÚS 3173/16, který se zabývá problematikou dovolávání se ochrany základních práv a svobod, jež měly být zasaženy činností policie při opatřeních prováděných v rámci trestního řízení. Jak v něm konstatoval, pravomoc k přezkumu postupů policie, která vystupuje jako orgán činný v trestním řízení, a tvrzených zásahů do základních práv a svobod mají příslušné orgány státního zastupitelství, které vykonávají dozor nad trestním řízením. Takto se mohou osoby, vůči nimž bylo vedeno trestní řízení, obrátit podle §157a trestního řádu na státního zástupce a žádat po něm, aby odstranil závady v postupu policejního orgánu, přičemž podobné oprávnění mají též osoby, vůči nimž trestní řízení vedeno nebylo, a to na základě §174 odst. 2 písm. b) trestního řádu, dle kterého státní zástupce je oprávněn "vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje". Tedy jak osoba, proti níž se řízení vede, tak i osoba, proti které není vedeno trestní řízení a která je pouze dotčena na svých právech postupem orgánu činného v trestním řízení, může svým podáním žádat dozorujícího státního zástupce o prošetření, zda policejní orgán řádně postupuje při vyšetřování trestné činnosti, přičemž povinností státního zástupce je dané podání řádně přezkoumat. Pod pojem "řádný postup" přitom nespadá pouze řádné objasňování trestné činnosti, ale též další úkony spojené s trestním řízením.
5. Pakliže stěžovatelka, jak plyne z ústavní stížnosti a jejích příloh, možnosti obrátit se na státní zastupitelství nevyužila, pak před podáním ústavní stížnosti požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků nedostála.
6. Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, vzhledem k zásadě minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, návrh odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2019
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj