ECLI:CZ:US:2019:3.US.2586.19.1
sp. zn. III. ÚS 2586/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti WWTP DKNL, s. r. o., sídlem Luční 3055, Dvůr Králové nad Labem, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, sídlem Metodějova 450/7, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2019 č. j. 32 Cdo 554/2019-483, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 2018 č. j. 47 Co 121/2018-453 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. dubna 2018 č. j. 8 C 13/2009-425, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a města Dvůr Králové nad Labem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 38, Dvůr Králové nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, jakož i právo na ochranu vlastnictví zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 9. 4. 2018 č. j. 8 C 13/2009-425 zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka (žalobkyně) domáhala po vedlejším účastníkovi řízení (žalovaném) zaplacení částky 3 309 839,10 Kč s příslušenstvím z titulu úplaty za provedené čištění odpadních vod, které jako provozovatelka čistírny odpadních vod prováděla pro vedlejšího účastníka řízení v období od 1. 1. 2008 do 31. 1. 2008; stěžovatelce dále uložil povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi řízení náklady řízení ve výši 424 953 Kč.
3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 16. 10. 2018 č. j. 47 Co 121/2018-453 rozhodnutí okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 5. 2019 č. j. 32 Cdo 554/2019-483 odmítl, a to zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro vady. K tomu uvedl, že stěžovatelkou předloženou otázku buď krajský soud neřešil a jeho rozhodnutí na jejím řešení tedy nezáviselo, nebo šlo o otázku hypotetickou, která nemohla být Nejvyšším soudem v projednávané věci vyřešena, anebo konečně šlo o otázku, která již v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena byla (otázka určitosti konkrétní smlouvy, popř. určitosti konkrétního správního rozhodnutí). Poukázal přitom i na skutečnost, že nešlo o jediné dovolání stěžovatelky, která se na Nejvyšší soud obrací opakovaně v obdobných právních sporech.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. V ústavní stížnosti brojí proti závěrům obecných soudů o neplatnosti nájemních smluv a smluv o provozování čistírny odpadních vod ze dne 29. 4. 2005 ve znění jejich pozdějších dodatků. Další námitky stěžovatelky se týkají posouzení úplaty za poskytované služby a nároků s ní spojených. Argumentuje přitom obdobným způsobem jako ve věcech vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2728/15, sp. zn. III. ÚS 2524/15 a pod sp. zn. II. ÚS 2575/19.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud předně poukazuje na to, že nyní předkládaná ústavní stížnost není ojedinělým podáním stěžovatelky, která se na Ústavní soud obrací v průběhu několika let opakovaně, prakticky s toutéž problematikou. Obsahově obdobnou ústavní stížností téže stěžovatelky se tak Ústavní soud zabýval již v usnesení ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 2728/15, usnesení ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 2524/15 či v poslední době v usnesení ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 2575/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). V těchto rozhodnutích dospěl Ústavní soud vždy k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná. Jinak tomu není ani v nyní posuzované věci, neboť stěžovatelka nepředkládá Ústavnímu soudu žádnou novou argumentaci, která by jej mohla přesvědčit o důvodnosti ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud proto uzavírá, že v rozhodnutích obecných soudů neshledal taková pochybení ústavněprávního rozměru (výkladový exces, nepředvídatelnost vydaného rozhodnutí, případně absenci logického a srozumitelného odůvodnění), která by odůvodňovala jeho zásah. Pokud jde o závěr Nejvyššího soudu, že stěžovatelčino dovolání nebylo přípustné, resp. bylo zčásti vadné, Ústavní soud uvádí, že Nejvyšší soud své závěry dostatečně objasnil a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Nemá proto důvod se s tímto závěrem neztotožnit.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu