ECLI:CZ:US:2019:3.US.2793.19.1
sp. zn. III. ÚS 2793/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti JaJ gp s. r. o., sídlem Jesenný 179, Jesenný, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem, sídlem Metodějova 450/7, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2019 č. j. 14 Co 306/2018-379 a usnesení soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda, Exekutorský úřad Praha 5, ze dne 6. června 2018 č. j. 027 EX 01143/03-318, ve znění opravného usnesení ze dne 7. června 2018 č. j. 027 EX 01143/03-321, za účasti Městského soudu v Praze a soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda, Exekutorský úřad Praha 5, jako účastníků řízení, a 1) Vladimíry Kocourkové, 2) Josefa Kříhy a 3) obchodní společnosti CASPER PROPERTY s. r. o., sídlem Olivova 2096/4, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), došlo k odnětí práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a rovněž bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.
2. Soudní exekutor JUDr. Miloslav Hauerland, Exekutorský úřad Praha 5 (dále jen "soudní exekutor"), usnesením ze dne 6. 6. 2018 č. j. 027 EX 01143/03-318, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 6. 2018 č. j. 027 EX 01143/03-321, udělil třetí vedlejší účastnici řízení (vydražitelce) příklep k vydraženým nemovitým věcem a stanovil jí lhůtu k zaplacení nejvyššího podání.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 24. 5. 2019 č. j. 14 Co 306/2018-379 ve výroku I. odmítl odvolání stěžovatelky, která měla zájem účastnit se dražby z titulu jejího předkupního práva k draženým věcem a jejíž aktivní legitimace k podání odvolání vyplývala z §336k odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění, tj. ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. i zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen "o. s. ř."), ve spojení s §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Výrokem II. městský soud k odvolání druhého vedlejšího účastníka řízení (povinného) usnesení soudního exekutora potvrdil. Výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Důvodem pro odmítnutí odvolání stěžovatelky byla jeho opožděnost podle §218a o. s. ř. za použití §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. K tomu městský soud uvedl, že dražební jednání bylo soudním exekutorem nařízeno na 6. 6. 2018, přičemž tohoto jednání se stěžovatelka nezúčastnila. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti usnesení o příklepu počala stěžovatelce s ohledem na §336k odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s §57 odst. 1 o. s. ř. běžet 7. 6. 2018 a skončila 21. 6. 2018. Podala-li tedy stěžovatelka odvolání dne 22. 6. 2018, učinila tak opožděně.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká městskému soudu přílišně formalistický postup, který ve svém důsledku vedl ke zkrácení stěžovatelky na jejích ústavně zaručených základních právech. Poukazuje na to, že jí dražební vyhláška nebyla doručena, takže se nemohla účastnit dražby. Byl to přitom soudní exekutor, který porušil zákonnou povinnost doručit jí dražební vyhlášku, jakožto osobě, které svědčí předkupní právo k předmětu dražby.
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti usnesení městského soudu, jímž bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. V této souvislosti stojí za připomenutí, že úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu (srov. §28 věta druhá exekučního řádu). Z §52 odst. 2 exekučního řádu se podává, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z uvedeného plyne, že v případech, kdy je exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §45 odst. 1 exekučního řádu). Podle §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Ustanovení §254 odst. 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. umožňuje podání žaloby pro zmatečnost, a to z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 o. s. ř. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
8. Přestože stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jejího odvolání, a proti němuž je tedy s ohledem na výše uvedené znění §229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost, z podané ústavní stížnosti nikterak nevyplývá, že by stěžovatelka právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využila. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839; rozhodnutí a stanoviska Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
9. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že i když stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti napadá rozhodnutí městského soudu jako celek, proti ostatním jeho výrokům (výroky II., III. a IV.) žádnou argumentaci nepředkládá, a proto se jimi Ústavní soud ani nemohl zabývat.
10. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a proto bylo třeba její ústavní stížnost považovat za nepřípustnou a jako takovou ji musel soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 30. října 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj