ECLI:CZ:US:2019:3.US.2970.19.3
sp. zn. III. ÚS 2970/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném ze soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Pavla Rychetského, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Davida Uhlíře ve věcech ústavních stížností 1) stěžovatelky Kateřiny Šimůnkové, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 - Karlín, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. srpna 2019 č. j. Ncd 91/2019-103 (vedené pod sp. zn. III. ÚS 3482/19), ze dne 29. srpna 2019 č. j. Ncd 105/2019-62 (vedené pod sp. zn. I. ÚS 3743/19) a ze dne 24. září 2019 č. j. Ncd 116/2019-74 (vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3937/19), 2) stěžovatelky Antonie Šimkové, zastoupené tímtéž advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2019 č. j. Ncd 66/2019-556 (vedené pod sp. zn. I. ÚS 3094/19) a ze dne 1. srpna 2019 č. j. Ncd 88/2019-636 (vedené pod sp. zn. I. ÚS 3415/19) a 3) stěžovatele Pavla Gleicha, zastoupeného tímtéž advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. srpna 2019 č. j. Ncd 92/2019-55 (vedené pod sp. zn. I. ÚS 3462/19), za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnosti dosud vedené pod spisovými značkami III. ÚS 2970/19, I. ÚS 3094/19, I. ÚS 3415/19, I. ÚS 3462/19, III. ÚS 3482/19, I. ÚS 3743/19 a IV. ÚS 3937/19 se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod spisovou značkou III. ÚS 2970/19.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 29. 10. 2019, 19. 11. 2019 a 9. 12. 2019 postupně tři ústavní stížnosti, jimiž první stěžovatelka napadá tři usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") vydaná ve sporech, v nichž se tato stěžovatelka domáhá nahrazení projevu vůle a povinnosti vedlejší účastnice uzavřít s ní smlouvu o převodu pozemků, nebo vydání náhradního pozemku, vedených u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 C 42/2019, Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 29 C 183/2019 a Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 171/2019. Všemi napadenými usneseními vrchní soud rozhodl, že se zamítá stěžovatelčin návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Domažlicích.
2. Dále Ústavní soud obdržel dne 23. 9. 2019 a 21. 10. 2019 dvě ústavní stížnosti, jimiž druhá stěžovatelka napadá dvě usnesení vrchního soudu vydaná ve sporech o vydání náhradních pozemků vedených u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 119/2019 a u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 145/2019. Prvním napadeným usnesením vrchní soud rozhodl, že věc se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1, druhým napadeným usnesením zamítl stěžovatelčin návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Domažlicích.
3. Dne 29. 10. 2019 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost třetího stěžovatele, kterou stěžovatel napadá specifikované usnesení vrchního soudu vydané ve sporu o vydání náhradních pozemků vedeného u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 215/2019. Napadeným usnesením vrchní soud zamítl návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Domažlicích.
4. Podle §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s §112 odst. 1 občanského soudního řádu, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
5. Z předmětných ústavních stížností a jejich příloh Ústavní soud zjistil, že všechny ústavní stížnosti byly podány stěžovateli prostřednictvím téhož právního nástupce, jsou obsahově shodné, podobně jako napadená rozhodnutí, a stejný je i další účastník (orgán, který napadená rozhodnutí vydal) a vedlejší účastnice řízení. Ve všech ústavních stížnostech stěžovatelé brojí proti tomu, že vrchní soud nevyhověl jejich návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti. Všichni stěžovatelé v ústavních stížnostech uvádějí, že vrchní soud postupně rozhoduje o jejich návrzích na delegování všech jejich věcí "a tyto návrhy zcela mechanicky zamítá". Tím pak dochází k tomu, že stěžovatelé jsou nuceni "se bránit proti takovému postupu Vrchního soudu podáváním shodných ústavních stížností", jelikož jim "právní úprava zákona o Ústavním soudu neumožňuje podat jedinou ústavní stížnost proti všem těmto rozhodnutím najednou".
6. Ústavní soud na základě těchto zjištění, z důvodu hospodárnosti a efektivity, podle shora uvedených zákonných ustanovení spojil ve výroku uvedené věci ke společnému řízení tak, jak to již učinil usneseními pléna ze dne 1. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 2970/19, II. ÚS 2996/19, II. ÚS 3013/19, III. ÚS 3014/19, IV. ÚS 3066/19, II. ÚS 3147/19, I. ÚS 3148/19, III. ÚS 3065/19 a ze dne 30. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 2970/19, II. ÚS 3242/19, III. ÚS 3283/19, I. ÚS 3282/19, I. ÚS 3332/19, IV. ÚS 3387/19, IV. ÚS 3323/19, IV. ÚS 3324/19, I. ÚS 3325/19, III. ÚS 3322/19, I. ÚS 3402/19 u předchozích obdobných ústavních stížností týchž stěžovatelů.
7. V souladu s rozvrhem práce pro rok 2019 č. Org. 1/19 (úplné znění pod č. Org. 46/19) je soudcem zpravodajem u všech ve výroku spojených věcí soudce Radovan Suchánek, neboť mu byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností vedená pod sp. zn. III. ÚS 2970/19.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
Pavel Rychetský, v.r.
předseda Ústavního soudu